Neprávem opomíjený hrdina Leonard Zelig, který byl při všem, co v historii stálo za řeč, v geniálním mystifikačním dokumentu Woodyho Allena nezestárnul ani po třiceti letech.
Zelig se formálně podstatně odlišuje od ostatních filmů
Woodyho Allena. Jde o do detailu propracovaný pseudo-dokument poskládaný z archivních záběrů a fotografií, do kterých je velmi přesvědčivým způsobem vkomponována hlavní postava Leonarda Zeliga. Ten je schopen měnit se podle prostředí a společnosti, v níž se nachází.
Woody Allen pracuje se jmény slavných lidí (F. S. Fitzgerald, Susan Sontag, Saul Below atd.), které dává do kontextu s Leonardem Zeligem. Spolu s tím, že komentuje mimo obraz, používá fotografie a výpovědi pamětníků (často právě známých osobností), dovádí iluzi dokumentu k dokonalosti.

Allenův nezaměnitelný způsob vyprávění, utváření charakterů a intelektuální humor zůstávají stejné, i když by se dalo říct, že tentokrát vede diváka spíše do oblasti historie než literatury, filozofie a hudby. Zelig není primárně filmem o vztazích, jak bývá u Allena zvykem (ačkoli i zde je milostný poměr mezi Zeligem a doktorkou Fletcher (
Mia Farrow), která se jej snaží léčit), ale spíše sondou do společnosti skrze jedince. Leonard Zelig totiž ztělesňuje všeobecnou tendenci naší společnosti směřující ke konformitě.
V tomto filmu, více než v ostatních Allenových snímcích, hraje důležitou roli motiv psychoanalýzy. To, co v jeho jiných filmech funguje jako dokreslení osobnosti postavy, zde hraje klíčovou roli v identifikování příčin Zeligových proměn. Ty sám hrdina v hypnóze rozkrývá s nezaměnitelným humorem, který je vlastní více méně všem Allenovým filmům.
„Starší bratr mě bil. Sestra bila bratra. Otec bil sestru, bratra i mě. Matka bila otce, sestru, bratra i mě. Sousedi bili celou naši rodinu.“

Zeligův příběh se odehrává především v Americe ve 30. a 40. letech, na čemž není nic překvapivého, protože jak sám
Woody Allen jednou prohlásil, jazz age patří mezi jeho nejoblíbenější období. Pokud mluvíme o jazzu, nabízí se samozřejmě filmová hudba. Tu zkomponoval
Dick Hyman, se kterým Allen spolupracoval už víckrát, navíc jde o stejný styl hudby, takže ani to není nic neočekávaného. Zpět k Leonardu Zeligovi - je to v podstatě hluboce vykořeněný člověk, jehož touha zapadnout mezi ostatní, patřit do společnosti a být oblíbený, se projevuje zvláštním způsobem, tzv. „chameleonstvím“.
To znamená, že Zelig bere na sebe podobu lidí, v jejichž okolí se nalézá, místo aby se vůči ostatním vymezoval. Takový fenomén už sám o sobě svádí k pouhému „zaznamenání“ daného jevu jako atrakce, ale
Woody Allen skrze tuto anomálii poukazuje na tlaky společnosti a stereotypy, kterým všichni podléháme. V druhé části filmu se přidává kritika médií, která mohou ovlivnit osud člověka, a také pomíjivost slávy. Zelig se velmi rychle stává součástí mediální a komerční mašinérie – nejenže o něm píší noviny a mluví se o něm v rádiu, ale vznikají písně a tance, figurky a hry, jednoduše vše, co může nést nálepku s jeho jménem, a hlavně vydělávat peníze. Jenže po éře slávy přichází pád a ti, kdo Zeliga obdivovali jako celebritu, neváhají jej – v podstatě díky té samé věci, kterou je bavil – lynčovat.

Zeligův příběh je příběhem muže, který „v historii 20. století byl všude a nikde“. Leonard není velký muž ani hrdina, ale v podstatě nešťastný a bezbranný člověk, jehož jedinou zbraní (samozřejmě mám na mysli jiné věci než proměňování se do podoby okolních lidí) je vtip a lehce absurdní humor, který si divák užije dvojnásob, pokud zná okolnosti a fakta, na kterých
Woody Allen svůj příběh staví.
Film funguje perfektně jako celek, ale i jednotlivé repliky (a v tomto případě je jich víc než dost) mohou stát samy o sobě, aniž by ztratily něco ze svého inteligentního humoru. Jedna za všechny:
„Pro Ku Klux Klan, který ho viděl jako Žida, jenž se dokáže proměnit v černocha nebo Indiána, představoval Zelig trojnásobnou hrozbu.“
Originální trailer filmu Zelig