Planeta opic slaví pětatřicet a za ty roky se u všech možných remaků a pokračování vystřídala slušná řádka skladatelů. Tentokrát došlo na oscarového Michaela Giacchina, tak se pojďme podívat, jak to celé dopadlo.
Od legendárního snímku
Franklina Schaffnera z roku 1968 uteklo už hodně vody. Originál je však jen jeden, což platí také o jedinečném soundtracku
Jerryho Goldsmithe, za který byl nominován na Oscara (cenu však nakonec získal
John Barry a jeho
Lev v zimě). Za ta léta se na něj pokoušely navázat takové špičky jako
Danny Elfman nebo
Patrick Doyle, proto musel
Michael Giacchino, pro něhož je
Úsvit planety opic vůbec prvním letošním filmem, vložit do soundtracku zkrátka úplně všechno. A že se to vyplatilo.
![Fotografie z filmu Úsvit planety opic / Dawn of the Planet of the Apes](/img/38978.jpg)
Soundtrack sestává z devatenácti tracků, z nichž každý je výjimečným kouskem. Celková stopáž osmasedmdesáti minut tak posluchači nabídne celé spektrum nástrojů, melodií a jejich variací. Giacchino zvládnul výborně rozprostřít atmosféru filmu hned v prvních dvou skladbách, kdy v úvodní
Level Plaguing Field hraje na něžnou notu, kterou doplňují andělské chóry, zatímco v
Look Who’s Stalking už pozvolna začíná přidávat na intenzitě.
S třetím trackem přichází hlavní téma v celém svéh rozsahu. Největší důraz je kladen na smyčcovou sekci, přičemž celkový zvuk v průběhu čtyř a půl minut roste do crescenda a zase klesá zpátky. Je to melodie, která skutečně utkví v paměti sotva na druhý poslech.
![Jason Clarke ve filmu Úsvit planety opic / Dawn of the Planet of the Apes](/img/38977.jpg)
Giacchino se nesnaží o typický akční soundtrack, což může být na první poslech trochu překvapivé, ale jakmile ho pojedete podruhé potřetí, najednou pochopíte, že to ani nebyl jeho záměr. Ty, kteří na pořádně dramatický přece jen čekají, spolehlivě uspokojí sedmiminutová
Gorilla Warfare nebo
Enough Monkeying Around, která je snad ještě více děsivá s paletou žesťových nástrojů a výraznými tympány.
Tracklist nabízí i celou řádku strašlivých témat ve skladbách
Lost City Of Chimpanzee nebo
Close Encounters Of The Furred Kind, která ovšem postrádají dramatickou linku. Jsou proto výrazně klidnější, ale v klidu vás rozhodně nenechají.
Nejkratší a nejdelší track tvoří poslední dvojici soundtracku. Téměř devítiminutová
Planet of the End Credits přehraje všechny nejzajímavější momenty alba od táhlých melodií, kde hlavní linku vytváří hlas sboru, až po vygradované sekvence s burácejícími žesti a smyčci. Závěrečná
Ain’t That a Stinger, která stopáží sotva přesáhne jednu minutu, je už jen třešničkou na dortu vynikajícího soundtracku, který je schopen měřit se s dílem Jerryho Goldsmithe, ačkoliv přímé srovnání zůstane na každém z nás.
Album: Michael Giacchino - Dawn of the Planet of the Apes OSTCelkový čas: 78:13
Skladby: Level Plaguing Field // Look Who’s Stalking // The Great Ape Processional // Past Their Primates // Close Encounters of the Furred Kind // Monkey to the City // The Lost City of Chimpanzee // Along Simian Lines // Caesar No Evil, Hear No Evil // Monkey See, Monkey Coup // Gorilla Warfare // The Apes of Wrath // Gibbon Take // Aped Crusaders // How Bonobo Can You Go // Enough Monkeying Around // Primates for Life // Planet of the End Credits // Ain’t That a Stinger