Když před třemi lety vtrhl do kin snímek Zrození Planety opic, nikdo od něj nic nečekal a troufnu si říci, že málokoho opravdu zajímal. Na druhou stranu je pravda, že na legendární sci-fi stojící na počátku celé opičí ságy navázala další pokračování, jejichž kvalita byla střídavě průměrná a těžce podprůměrná a nevydařil se ani Burtonův remake, takže by nikoho asi další špatný film netrápil. Jenže výsledkem byl překvapivě inteligentní prequel, který si získal jak srdce diváků, tak i přízeň kritiků a rázem nabrala znovuzrozená opičí série nový dech. Její druhý díl s názvem Úsvit planety opic tak přichází v diametrálně jiném diváckém rozpoložení.

Mezi oběma díly uplynulo dějově deset let, v jejichž průběhu je lidstvo kvůli agresivnímu viru na pokraji vyhynutí. Prázdná území tudíž osidlují inteligentní opice, které si zde zakládají novou civilizaci, kterou by měl vést Caesar, první šimpanz, jenž kvůli tehdy ještě neschváleným pokusům získal mimořádně vysokou inteligenci. Její poklidnou existenci těžce naruší skupinka přeživších lidí, která si potřebuje vyrobit elektřinu z přehrady, jež se nachází na opičím území. Jejich velká skupina by však ráda opičí nadvládu zarazila a netrvá tedy dlouho a vypukne válka o to, kdo je vlastně pánem Země budoucnosti.

Ačkoli je Úsvit planety opic uváděn v létě a mělo by se tedy jednat o tzv. letní blockbuster (čemuž odpovídá i rozpočet), pravda je úplně jiná a snímek definici blockbusteru tak, jak ji známe, úspěšně popírá a dokazuje, že podobné záležitosti nemusí být jen nenáročné a hloupé oddechovky. Už úvodem recenze mohu napsat, že Úsvit z prozatímní (nejen) letní hollywoodské produkce dost vyčnívá.

Mnohé možná překvapí, že režisér Matt Reeves od počátku vůbec nikam nespěchá a nastoluje velmi pomalé tempo, pro blockbuster atypické, a vysloveně si hraje s temnou atmosférou neveselé budoucnosti, kterou ovládají opice. S tím souvisí i celkové nehostinné prostředí, které je vypiplané do nejmenšího detailu a rozhodně neláká na nějakou příjemnou dovolenou. Je ovšem natolik atraktivní a skvěle vytvořené, že z něho většina diváků jen tak oči nespustí.

Nejvíc potěšující je ale fakt, že i přes opravdu věrohodné a takřka dokonalé speciální efekty není snímek samoúčelný, ale dokáže této skutečnosti využít ve svůj prospěch. Díky nim tak prohlubuje psychologii postav a úsporné opičí dorozumívání, které by v jiném filmu působilo dost směšně a z opic (Caesara opět "předehrával" výtečný Andy Serkis) dělá plnohodnotné členy obsazení. Tím pádem je od sebe dokážete bez problémů odlišit a možná se přistihnete, jak některým z nich dokonce podvědomě držíte palce.

Matt Reeves za sebou i s tímto má pouhé tři celovečerní filmy, je ale na něm vidět obrovská zkušenost. Dobře ví, co chce točit a jeho práce je úchvatná. Ať už servíruje fantastické dlouhé kamerové průlety, báječnou akci, v níž mimochodem rezignuje na moderní roztřesenou kameru, a spoléhá na klasický steadicam, nebo klidné dialogové scény, pořád má co nabídnout a nenudí a nepoleví ani na chvilku. 

Samotný příběh je výtečně napsaný a naprosto skvěle pracuje s psychologií postav a vztahy mezi lidmi a opicemi. Stojí hlavně na tragickém konfliktu těch, kteří v opačném druhu vidí víc než jen tupé stádo a chtějí se pokusit o domluvu a příměří, a těch, kteří něco podobného ani nezkouší, a perfektně dávkuje emoce, silné momenty, napětí i jakýsi přesah. A vůbec nevadí, že díky filmu z roku 1968 víme, jak to celé dopadne.

Úsvitu planety opic tak chybí k dokonalosti a plnému bodovému hodnocení opravdu jen hodně málo. Konkrétně jde o lehce přetaženou stopáž, nevyužitost několika opičích a zejména lidských charakterů (jedinými, které si nějak zvlášť zapamatujete, jsou velmi dobrý Jason Clarke a dost upozaděný Gary Oldman, jenž nemá co hrát a v hlavě utkví jen díky své známé tváři) a silnější poslední třetina a finále, kterému schází potřebný emocionální dopad.

Ani předchozí odstavec však nic nemění na tom, že v tomto případě máme co dělat s velkou "peckou" a dle mého názoru i nejlepším a nejinteligentnějším blockbusterem letošního léta, potažmo pak celého roku. S návštěvou kina byste tentokrát rozhodně váhat neměli, protože utracených peněz litovat nebudete. 

PS: 3D je poměrně funkční a překvapivě nevadí, že se skoro celý film odehrává ve tmě, nijak zásadní ale není, takže zhlédnutím "jen" v druhém rozměru o nic nepřijdete.

PPS: Pokud vás zajímá, co se dělo mezi oběma prequelovými filmy, dozvíte se to mimo jiné i v knize Úsvit planety opic: Ohnivá bouře, která vychází při příležitosti premiéry.

Oficiální český trailer filmu Úsvit planety opic / Dawn of the Planet of the Apes