S českým filmem je to těžké. Vzhledem ke zdejšímu příliš malému trhu tu vznikají víceméně jen divácké snímky, jejichž kvalita je hodně nevyrovnaná a rozkolísaná. Jistot je tu jen velmi málo, i proto bývá každý autorský debut zájemci bedlivě sledován. Nová krev, která by přinesla odvážnější okysličení poněkud stagnujícího prostředí, se totiž vždy hodí. O něco podobného se nyní pokouší Roman Kašparovský se svou prvotinou Všiváci.

V centru dění stojí dva bratři - špičkový neurochirurg Miki, jehož život je koloběhem operací, alkoholu, milostných avantýr a nevěr, a horkokrevný Ricky, jenž se vrátil z české mise v Afghánistánu a prohrává svůj boj s dluhy i návratem k normálnímu životu. Navíc se stará o dvě dcery, pro které chce logicky jen to nejlepší. Možná i z toho důvodu se uchýlí k poněkud nelegálnímu zisku peněz, který může mít osudové následky.

Předně se sluší napsat, že uvedení snímku bylo odloženo o celý rok a půl, což produkce oficiálně zdůvodnila tím, že nejprve z rodinných důvodů odstoupil skladatel Jan P. Muchow, kterého nahradil Miroslav Chyška a loni na podzim, kdy měl mít film konečně premiéru, startovalo až moc českých filmů. Věřit tomu můžeme, nebo nemusíme, po zhlédnutí si však troufnu tvrdit, že pravda bude asi i někde trošku jinde (čímž pochopitelně nevyvracím výše zmíněné důvody).

Všiváci jsou totiž typický příklad dramaturgicky hrubě nezvládnutého filmu, v němž je prakticky všechno špatně. Už na samotném ústředním příběhu, který by se měl odehrávat ve třech časových rovinách, je znát, že se v něm hodně stříhalo. Říci, o čem to celé vlastně je, je tak hodně těžké, protože tu nic nedává smysl, postavám chybí jakákoli motivace, chovají se jako naprostí idioti a jejich jednání postrádá elementární logiku. Navíc se jich tu objevuje příliš moc a v podstatě všechny jsou strašlivě nezajímavé.

Platí také to, že kdyby tu byl někdo jiný vyjma titulních bratrů, výsledek by byl víceméně stejný. Je prakticky nemožné si někoho oblíbit, když je tu jen chvíli, nechová se dvakrát čestně, případně působí vykalkulovaně a samoúčelně (zářným příkladem budiž retardovaný mladík, kterého bůhvíproč děsí knoflíky). Kašparovský ještě bohužel všechny časové roviny nastříhal tak zmateně a nesmyslně, že se v nich nelze orientovat a až pochopíte, že je zbytečné se o to snažit, vaše pozornost pravděpodobně rychle poleví.

A to je asi to nejhorší, co se může stát, protože si začnete všímat vyložených nesmyslů (pracovnice přepážky ve spořitelně odejde cosi vyřizovat s vedením a peníze nechá na dosah klientky), nechtěně směšných momentů, prázdných dialogů, předvídatelných situací a nepravděpodobných náhod. Mnozí z vás možná budou kroutit hlavou nad tím, co všechno je tu možné.

Problémem je i samotné žánrové zařazení. Ačkoli je film prezentován jako komediální drama, vtipných momentů je tu minimum a dramaticky také moc nefunguje. A jelikož děj nedrží u sebe a je spíše sledem epizod, jejichž nálada je dost proměnlivá, je opravdu velmi těžké snímek nějak "zaškatulkovat". Ani samotný tvůrce jako by nevěděl, co vlastně točí, protože zpočátku se bere dost vážně, aby ke konci sklouzl někam k nechtěné parodii na akční žánr a na to, co se v předchozích desítkách minut snažil budovat.

Přitom jsou občas vidět záblesky toho, že jako režisér není Kašparovský úplně marný, neboť místy vykouzlí netradiční kamerový záběr, sympaticky se snaží o klipovité pojetí, vizuální stránka je poměrně atraktivní a také zpomalovačky relativně fungují (až na zmiňovanou parodickou část, kde jen podtrhují celkovou směšnost). Jenže co je to platné, když selhává ve všem ostatním.

Asi nejsmutnější na celém filmu je ovšem fakt, že se pyšní na naše poměry až neskutečně hvězdným obsazením (Jiří Langmajer, Ondřej Vetchý, Ondřej Malý, Jiří Mádl, Iva Janžurová, Tereza Voříšková, Tatiana Vilhelmová....) a snad v každé roli se objeví povědomá tvář. Smutné je to o to víc, že nikdo nehraje vysloveně špatně, z čehož se dá domyslet, že ve scénáři toho bylo přece jen mnohem víc. Při pohledu na takhle nabitý ansámbl je z té marnosti jednomu smutno.

Všiváci tak bohužel patří do té skupiny filmů, které jsou svým způsobem ambiciózní, jenže se tvůrcům rozpadly pod rukama, protože ti si nabrali víc, než dokázali zvládnout. Jedinou, leč slabou útěchou může být v tomto případě fakt, že se alespoň nepokoušeli o nějakou reflexi současnosti, nebo generační výpověď. Na prachbídném výsledku to ale nemění vůbec nic.

Český trailer filmu Všiváci