Naše makrorecenze jsou tu od toho, aby odhalily, které filmy jsou předurčeny k nadžánrovému úspěchu, a které naopak nikoli. Šest lidí, šest názorů.

LETNÍ FILM, KTERÝ NEDĚLÁ Z DIVÁKŮ HLUPÁKY

Velmi dobrý sci-fi blockbuster, který možná není nijak zvlášť chytrý, ale hlavně není hloupý a nehraje si s divákem nějaké laciné hry. Je možné, že kdyby někdo do detailu nad filmem přemýšlel, zřejmě by pár nelogičností našel, ale jako letní zábava funguje báječně. Doug Liman naštěstí nevariuje jednu scénu pořád dokola a velmi brzy začne používat zkratky, protože sám ví, že jiný přístup by to celé pohřbil. Nastoluje svěží tempo, které moc nedrhne a minimálně v prvních třech čtvrtinách vše odsýpá a není důvod příliš přemýšlet a hledat zásadnější chybky. Trikově je samozřejmě vše na velmi vysoké úrovni a takřka dokonalé.

Tom Cruise je velmi dobrý a jede svůj dlouholetý spolehlivý standard, Emily Blunt je výborná a neuvěřitelně sexy (několikrát opakovaný moment z jejího posilování si budu pamatovat ještě dlouho), stejně tak ostatní, kteří už mají menší role, nezklamou a spíše potěší (výteční Paxton s Gleesonem). I proto mě ke konci trošku mrzelo, že Liman upadá do monotónnosti a servíruje stále stejnou akci a nevyhýbá se některým klišé. Kdyby ale každý blockbuster vypadal podobně, tak bych se vůbec nezlobil, protože po zhlédnutí Na hraně zítřka si divák nemusí připadat jako hlupák, což pořád (hlavně v rámci letního popcornu) není samozřejmost.

Vratislav Šálek: 7/10

 

NOVÁ STARÁ VOJNA

Nevědomí, Elysium, Enderova hra, Prometheus. Zapomeňte na ně. Zapomeňte, že každá z těchhle potenciálních pecek posledních let nakonec dopadla kamsi těsně (v případě Promethea hodně) pod. Na hraně zítřka je balzámem na všechny pochroumané naděje zarytých vetřelcářů a hvězdnopěchotářů, kteří roky marně čekali na novou pecku. Liman bere to nejlepší z old-school špinavých sci-fáren, přihazuje pár inspirací Potomky lidí a Zdrojovým kódem a naladěn na tuhle kvalitní vlnu ždímá z potenciálu Hrany tu nejšpinavější futuristicko-militantní šťávu, jakou pamatujeme za hodně dlouhou dobu.

Jeho síla tkví jak ve skvěle rozjeté zápletce, tak ve spoustě detailů, které možná na první pohled neoceníte, ale rozhodně celou dobu matně cítíte, jak na vás pozitivně působí. Autenticky vypadající exoskeletony, absence předigitalizovaných vycíděných apploidních displejů, stará dobrá velká červená a zelená tlačítka, svěží evropské kulisy a sbírka rozličných ostrovních akcentů. Jsou to víceméně drobnosti, ale člověk ubitý typickou americkocentrickou produkcí si díky tomu nutně musí chrochtat. Liman sice v průběhu děje zvolňuje, tu největší ráži si totiž vyplácal už na začátku, když otevřel orgastickou vyloďovací sekvencí a následně pálil jednu cool scénu za druhou, i tak se mu ale podaří dojet do finále s nohou pořád pevně a jistě na plynu.

V Cruisovi má skvělou oporu, přeci jen je to solidní matador a jeho spění od úvodního "vychcánkovství" ke klasické cruisovské poloze je radost sledovat. Ještě o kousek radostnější je pak sledování Emily Blunt, která se dost nečekaně naprosto bez problému zhostila role ocelového sexsymbolu a nezaostává za Cruisem ani o píď. Je trošku škoda, že finále nedostává akční smršti ze zbytku filmu, protože s řádným klimaxem by Na hraně zítřka nemělo chybu. I tak ale ční solidní kus nad všechny akční sci-fi posledních let a stojí za několikerou návštěvu kina, ideálně co největšího a nejhlučnějšího.

Jakub Brych: 8/10


NA HRANĚ FILMU A VIDEOHRY

Ačkoliv Na hraně zítřka obsahuje zpočátku atypického hlavního hrdinu (pasivního) a potýká se v rámci blockbusterů s celkem ozvláštňující časovou smyčkou, nikterak nevystupuje z klasické hollywoodské šablony. Předvídatelné proměny postav a posuny v zápletce jsou však přebity precizní realizací, která kloubí hned několik filmových a herních vlivů do tvaru dynamického akčního popcornu, na něhož se ve své jednoduchosti a účinnosti v podstatě nejde zlobit.

První akt (přibližně do té doby, než Cage získá svou schopnost) patří přitom mezi to nejlepší, co se za uplynulý rok na plátnech kin objevilo. Liman naplno využívá zkušenosti akčního režiséra a nechává svého nechtěného hrdinu vyválet ve špíně, aby ho pak nasadil do bojového exoskeletonu a „vylodil“ v Normandii ve vtahující a opojné válečné scéně, která představuje takového zmodernizovaného Zachraňte vojína Ryana/Hvězdnou pěchotu pro hráče videoher. Ty nejspíše potěší také fakt, že nově nabytá schopnost cestování v čase dovolí zřejmě nejdůmyslněji využít videoherní koncept, ačkoliv se paradoxně nejedná o herní adaptaci, za hodně dlouhou dobu.

Opakování stejného dne tedy nenápadně připomene smýšlení hráčů, kteří se neposouvají vpřed v příběhu díky jedinečným schopnostem, ale dosud nabytých zkušeností vyplývajících z předchozího prozkoumávání možností pomocí postupu pokus/omyl. O dalších vlivech videoherní estetiky na filmové vyprávění, a to také na úrovni stylu, by se jistě dala určitě napsat obšírnější práce, což rozhodně není smyslem tohoto příspěvku, proto zmíním jen několik rozhodujících hodnotících faktorů: výborný výběr hlavních protagonistů (Tom Cruise přesvědčuje, že se pro sci-fi narodil) a jejich interakce, fungující emocionální linka, roztomilý černý humor, sympatická doku-akce smíchaná s typickou blockbusterovou velkolepostí a nápaditě rozvíjený příběh, v němž Liman jen neopakuje tu stejnou scénu, ale ukazuje ji z jiných úhlů a posouvá do dalších rovin.

Slibně rozjetému sci-fi podkopává nohy až konvenční hollywoodský závěr, který vypadá, jakoby progresivní tvůrce prohrál s vizí studia vyžadující otupující směs triků a atrakcí za každou cenu. Tahle nucená tečka oslabuje jinak pozitivní dojmy z intenzivního military akčňáku, který v době přemytologizovaných a předimenzovaných propojených univerz připomíná lehké ozvěny (aktualizovaných) devadesátek, kde se většinou hrálo jen na čistou žánrovost.

Martin Bubrín: 8/10


OZVLÁŠTŇUJÍCÍ ABSENCE OZVLÁŠTNĚNÍ

Na hraně zítřka má velmi pozitivní ohlasy z domova i ze zahraničí, v nichž se dokola opakuje to stejné: údajně je patrný vliv videoherní estetiky a jedná se o inteligentní sci-fi. Pochvalná hodnocení ale nemají vyargumentovanou dvojici uvedených tvrzení. Jako kdyby stačil jediný styčný bod s videohrami v podobě "nesmrtelnosti", získávání skillů a utkání se s final bossem, což je ale princip příznačný i pro žánrově spřízněné počiny, které jsou staršího data, než se staly videohry populárními a byly z nich přebírány konkrétní postupy. Jako kdyby pro inteligenci postačilo, že protagonista nemá hlavu jenom na nošení helmy, kterou si v bojišti stejně sundává. (Hodnotící adjektiva stejně málokdy něco znamenala, takže "inteligentní" může být cokoliv, pokud je mu to přisouzeno - a vypovídá to hlavně o těch, kdo taková označení volí.)

Potíž s novým akčním sci-fi thrillerem s Tomem Cruisem je v tom, že není ozvláštňující, pokud jste už viděli nějaký snímek (anebo četli knihu, případně hráli hru atd.) s časovou smyčkou, kde by se události fikčního světa přepisovaly, aniž by vedly k vytvoření alternativní reality. Paradoxní je, že maximální vypravěčská efektivita, kdy je každý motiv dříve, či později využit, může svou rezignací na jakoukoliv narativní komplexnost či satirický významový přesah působit mezi současnou ambiciózní blockbusterovou produkcí ozvláštňujícím "způsobem".

Nároky (alespoň některých diváků) se ovšem spolu s čím dál tím větší sofistikovaností vysokorozpočtových hollywoodských snímků posunuly, a tak Na hraně zítřka představuje zklamání. Má dobře odhadnutelný vývojový vzorec, a tak nemůže překvapovat jako Go od stejného režiséra (Douga Limana), kde se dohromady splétalo několik osudů postav. Má vyprávění omezené na ústřední postavu a pohrává si s mírou vědění a spolehlivostí některých poskytnutých informací, což je příznačné pro scenáristickou tvorbu Christophera McQuarrieho. Žel je vyprávění vysoce komunikativní, a tak jsou zvraty snadno prokouknutelné (když se řekne, že záporák ví a dle toho taktizuje, nepřekvapí, že tomu tak je). Navíc to způsobuje nedostatek napětí, jelikož dopředu víme, co kde hrozí, nebo nebezpečí přijde nečekaně, a tak neni ani čas někomu fandit a uvažovat, jak by rozehraná situace mohla asi dopadnout.

O zábavnou letní jízdu se jedná, protože akce je nápaditě inscenovaná a osobní linie odvislá od utvoření vztahu sympaticky potlačovaná, ale akční sci-fi thrillery i blockbustery jsou někde jinde než Na hraně zítřka. Tomuhle stylu odzvonilo, protože mu - jak výstižně poznamenal jeden zahraniční kolega - chybí hrana.

Marek Slovák: 6-7/10


OMAHA BEACH BYLA BETAVERZE (A neměli tam Toma Cruise s haldou kulometů.)

Zase jednou blockbuster, který si nepřihřívá polívčičku velkolepou morální nadstavbou s globálním rozsahem. A funguje to, protože sice kope jen na vlastním hříšti, ale využívá podstatnou většinu jeho plochy. Jinak příkladná invaze videoherních prvků a postupů na plátno - hlavní hrdina opakovaně hledá postup vpřed, opakovaně umírá, opakovaně mění způsob boje a občas vypouští duši způsobem vskutku... mrzutým (frustrovaní hráči included). Počítačovou hru připomíná i krásná femme fatale na pozici největšího drsňáka/učitele v robustním exoskeletonu - z Emily Blunt se stává ideální herečka osudových holek ve sci-fi příbězích (toliko skvělá byla posledně ve Správcích osudu nebo v Looperovi).

Jako bonus krásný kontrast ústřední dvojky a jejího vývoje (supervojačka -> unavená frustrovaná žena, bezradný dezertér -> supervoják). Efektožrouti budou brblat nad absencí opravdu velkých wow momentů, další i nad chybějící originalitou a skutečnou progresí (neboť se tu neděje nic, co se nedělo už dříve někde jinde) a finální scéna je v kontextu se zbytkem filmu docela slabota, každopádně jsem rád, že můžeme občas zakopnout o svěží, nápaditou a přiměřeně efektní věc.

Pavel Pinker: 8-9/10


VÁLEČNÝ FILM PRO HRÁČE VIDEOHER

Na hraně zítřka je promyšleným a svižným komentářem ke kultuře videoher, světu, kde neexistuje konečná smrt, ale jen provizorní konec, po kterém začnete znovu. Start. Game-over. Restart. Game-over. A znovu. A znovu. S každým dalším pokusem se "ve hře" dostáváte dál a hlouběji. Minulost, budoucnost a přítomnost jako by se slévala v jedno. Doug Liman ukazuje rozdíl mezi moderní válkou (se statečnými britskými piloty RAF) a postmoderním konfliktem (ironmaní superobleky proti téměř dokonalým mimozemským obludám), ale stíhá přitom bombastickou akci i podvratný humor.

Dokonce se objevuje nenásilný náznak romance mezi bojovnou amazonkou Emily Blunt a mluvkou Tomem Cruisem, jehož nepravděpodobný přerod z obratného píárka do Supermaria válečné vřavy je nejen bezchybně napsaný, ale i skvěle zahraný. Vznikl dobře namíchaný blockbusterový letní koktejl. Ano, nemá hloubku ani atmosféru postapokalyptických Potomků lidí, není to rodinná spielbergovština a vlastně ani k těm vzpomínaným Hromnicím nemá nijak blízko. Tohle je válečný film pro globální videoherní generaci, který diváka až do konce drží na hraně, symbolicky v době výročí dne D.

Natálie Bergerová: 7/10

Český trailer filmu Na hraně zítřka / Edge of Tomorrow

Pozn.: Naši hlavní recenzi filmu Na hraně zítřka najdete zde.