Vlk z Wal Street bývá oceňován jako další mistrovské dílo ve filmografii Martina Scorseseho, srovnatelné s jeho kultovními opusy z 90. let Mafiáni a Casino. Přitom ale bývá zároveň dodáváno, že jde v pořadí o třetí režisérovu komedii po moralitě Král komedie a černohumorné podívané Po zavírací hodině. Nedochází ale k pouhému zopakování dříve osvědčených postupů.
Ozvláštňující je již samotný žánrový crossover mafiánské epiky (pouze se nesetkáváme s mafiánem, ale makléřem) a zhulenecké komedie (s poněkud staršími postavami). Stále jde co do uspořádání o příběh vzestupu a pádu zločince, ale prvky příznačné pro tento mafiánský/gangsterský žánr jsou nahrazeny proprietami z apatowovských komedií (spousta sexu a užívání drog), případně dochází k jejich nápaditému křížení (závislost nikoliv na drogách, jak by se zprvu mohlo zdát, ale na kumulaci kapitálu).
Vlk z Wall Street tak rozhodně není pouhou variací na výše zmíněná kanonická a/či kultovní Scorseseho díla, i když má z každého něco. Výjimečným se ale film stává díky tomu, jak pouze zdánlivě dodržuje kontinuitní pravidla zajišťující jasnost, srozumitelnost a oblíbenost hollywoodské kinematografie již od jejího klasického období. Užívá kanonického schématu vzestupu a pádu, má ve svém centru psychologicky motivovaného jedince s cílem a styl se uzpůsobuje potřebám vyprávění a vede divákovu pozornost... nebo ne?
Rozhodně ne úplně, protože konvence jsou spíše podvraceny, než že by byly dodržovány. Pokud budeme za protagonistu považovat Jordana Belforta, je atypické, že neprochází žádným vývojem, protože jeho charakterové črty jsou pouze zesilovány. Od toho je odvislá strukturace díla do jednotlivých aktů podle bodů zvratu, protože ty jsou pouze iluzorní, jelikož vyprávění záměrně úmorně opakuje stejný vzorec (vzestup - pád každou hodinu).
Především ale není dost dobře možné rekonstruovat příběh na základě poskytnutých informací a vodítek, protože vyprávění je nespolehlivé (zprostředkované Belfortem). Nelze tak jasně určit hodnověrnost prezentovaného, protože až na tři výjimky (bílá/červená barva automobilu, hádka s druhou manželku, cesta domů ve fázi mozkové obrny) není ukázáno, jak se věc doopravdy měla. A i u těch pasáží je věrohodnost zpochybněna (viz jenom zdánlivě zpřesňující vzpomínka/sebeuvědomělá vsuvka vyprávění s "Venice").
Vlk z Wal Street rozhodně nepředstavuje v rámci dějin kinematografie a určitých poetických tradic žádný zásadní zlom. Je o něm ale lepší - i z hlediska diváckého zážitku - přemýšlet jako o díle vymykajícím se určitým tradicím, i když se zprvu může jevit jinak. Vyjeví se jako nesmírně komplexní počin, který do sebe absorbuje postupy klasického hollywoodského vyprávění, dvacítkových uměleckých avantgard (okázalost stylu se zpomalovačkami a zastavením obrazu ad.) a šedesátkového art-cinema (optika uzpůsobena vnímání protagonisty), zatímco sebeuvědoměle komentuje sebe sama jakožto médium (tři hodiny mají podobu reklamní promluvy před imaginárním publikem, ale přitom je vkládání reklam a napodobování jejich estetiky výsměšné). Jinými slovy a jednodušeji, film roku.
BLU-RAY:
Pro část evropského trhu určené vydání Vlka z Wall Street v limitované steelbookové edici vystihuje označení "organizovaný chaos", jímž tvůrci a herci v bonusových materiálech popisují film. Fanouškovská základna, které u nás jde více o obal než obsah, byla nespokojena s finální podobou balení, protože silueta na zadní straně nebyla vycentrovaná a různý odstín jedné barvy mezi ní a zbytkem obalu působil rušivě. (Škoda, že nebyl převzat návrh určený pro britský trh, který je výstižný a nápaditý, viz naše novinka věnovaná jemu.) Pro distributora samozřejmě nejde o důvod k reedicím, ale je možná - pokud jste puntičkáři - reklamace. (Osobně mi více vadí, že embos a debos přední a zadní strany je patrný i na vnitřním artworku, a že vyražená postava Jordana Belforta v podání Leonarda DiCapria má utnuté nohy.)
Pokud o steelbook nestojíte, máte na nějakou chvíli smůlu, protože než bude rozprodáno vylisovaných 3 500 kusů, amaraye se dle stanoviska distributora a e-shopu podílejícího se na vydání nedočkáte. Neočekávejte ale, že by v plastové krabičce byl jiný disk, ve kterém by byly napraveny zjevné authoringové nedostatky. Kompletní lokalizace - od návleku s informacemi přes menu až k dabingu a otitulkovaným bonusům - sice potěší, ale otázkou je, proč po volbě české varianty menu zatajuje přítomnost maďarského dabingu a maďarských a ruských titulků.
A překlad - obzvlášť u trojice dokumentů - rozhodně není bez chyb, některé věty zcela vynechává a u jiných je mírně (např. poznámka o Králi komedie) či zcela (např. údajná "nekritičnost" vyobrazení) zavádějící. Puristi ale budou rádi za to, že jak obal, tak potisk disku zůstává v angličtině, i když to bylo rozhodnutí dané pravděpodobně tím, že je vydání určeno pro český, maďarský a rumunský trh a kombinace tří jazyků by nevypadala dobře (a lisování vlastních obalů a potisků disků pro každý trh zvlášť by bylo zbytečné nákladné). Potěší ale videosekvenční menu, které se ovšem nemůže rovnat se zahraničním, které je kombinované s nápaditou animací (viz níže).
OBRAZ A ZVUK:
Výtky naštěstí končí, i když bylo hned několik důvodů, proč se v případě obrazového a zvukového přepisu obávat. Jednak je to formát, v kterém byl film natáčen (2.40:1), a formát, ve kterém je dle informací na obalu prezentován na Blu-rayi (2.35:1). Jednak je to zvukový mix, který je na disku v případě všech zvukových stop pouze šestnáctibitový, přestože normou je dvacet čtyři.
Obavy ale nejsou na místě, protože nedochází ke stranovému ořezu a menší bitové hloubky byste si nepovšimli, kdybyste neprováděli analýzu disku, případně kdybyste se to nedočetli zde anebo jinde. Jedinou chybou v případě obrazu je, že se místy ztrácí detaily, protože je v prvních pěti šestinách snímku posílena barevná složka k teplejším barvám, a to včetně pokožky. Jedinou chybou v případě zvuku je, že dialogy vychází převážně zepředu a nejsou nijak výrazněji rozmixovány do různých zvukových kanálů.
Jde ale o jediné výtky, které lze vůči audiovizuální prezentaci mít. Dalo by se zopakovat, co se obvykle můžete dočíst v jiných recenzích BD na tomto serveru, ale na místo chválení očekávatelného raději vyzdvihneme jednak precizní práci se zvukovými efekty (nejenom u výrazných scén jako je bouře, ale když slyšíme šum okolí v podobě dialogů anebo monologů okolních postav ve firmě i jinde), jednak vykreslení různých textur (kostýmy i prostředí můžete zkoumat, jak je díky HD obrazu vše velmi dobře viditelné).
Snaživý český dabing doporučujeme raději vynechat. Ne proto, že by u něj někdy splývaly jednotlivé stopy (dialogy, hudba, zvukové efekty) dohromady. Ne proto, že by byl překlad nepřesný (vychází z českých titulků) či měl potřebu cenzurovat některé výrazy (mnohdy je sprostší než snímek, v němž víc než 500x zazní slůvko fuck). Ovšem proto, že hlasovým projevem dabéra Jordana Belforta dochází k posunu ve vyznění, jelikož není rozlišováno mezi různými tonálními změnami hlasu, a tak vše působí výsměšné a přidává filmu význam, který v něm není takto explicitně obsažen.
BONUSY:
Nejspíš vám vzhledem ke kvalitě obrazu a zvuku došlo, že se u tříhodinového filmu muselo někde šetřit. Již dříve jsme vás informovali, že Vlk z Wall Street bude na Blu-rayi bonusově ochuzen, ale zpráva to není tak úplně pravdivá, protože evropské mutace mají na rozdíl od amerických tři bonusové materiály o celkové délce cirka čtyřicet minut, nikoliv jeden sedmnáctiminutový. Přesto se ale jedná o zklamání, protože podobně podvybavené předchozí "scorseseovky" Prokletý ostrov či Hugo a jeho velký objev se ve filmech o filmu vyhýbaly PR a byly skutečně informačně přínosné.
Přesto ale tři dokumenty (Kulatý stůl, Běsnění, Vlčí smečka) obsahují dostatek zajímavých a přínosných informací. Je ale třeba počítat s tím, že některé uslyšíte víckrát (obzvlášť ve Vlčí smečce jsou použity části rozhovorů z předchozích dvou featurettů) a některé scény jsou na rozdíl od ostatních natolik vyzdvihovány, že budou probrány ze všech možných stran (především již kultovní fáze mozkové obrny). Doporučuji si je ale pustit v celku (možnost v menu je, trvají necelých čtyřicet minut), protože jsou logicky seřazeny za sebou a v posledním se sbíhají všechny dříve naznačené motivy a dojde se k výkladu snímku z úst tvůrce a herců.
Bonusy jsou zdánlivě nesourodé. Jedno je povídání tvůrců - režiséra a scenáristy - a herců, druhé pohledem na natáčení několika scén, třetí v podstatě oslavným filmem o filmu s přesahem v pasážích o hercích a o významu díla. Přesto je ale sjednocuje pohled na vznik díla jako na - jak prohlásí Leonardo DiCaprio - "organizovaný chaos". Takové uchopení procesu tvorby, zdůrazňující přítomnost uzlových bodů ve scénáři, ale přitom volné ruky při improvizaci, zároveň umožňuje zapojit tradiční výpovědní rejstříky (auteura; hvězdy; natáčení jako těžké dřiny, ale zároveň zábavy; techniky).
Rejstřík auteura (anebo spíše auteurů, Martina Scorseseho a Leonarda DiCapria) je nejpozoruhodnější ve chvíli, když dojde k jeho podvracení. Dozvíme se, že na projektu se pracovalo již před Prokletým ostrovem, ale ten byl na konec realizován dřív, protože se producentům zdála investice do Vlka z Wall Street v době finanční krize jako příliš veliké riziko (jinými slovy, film byl drahý a dokonce ani jména jako Scorsese a DiCaprio nebyla dostatečnou zárukou cen či komerčního úspěchu).
Škoda, že rejstřík techniky nebyl dostatečně zužitkován, protože povídání o nasnímání a sestříhání montážní sekvence rozrůstání první Belfortovy firmy je velmi zajímavé. A stejně se to má se zmínkami o střihu, kterému vzhledem k existenci čtyřhodinového hrubého sestřihu mohlo být věnováno více prostoru. Nejspíš vám došlo, že prodloužené verze jsme se tentokrát nedočkali (na disku je "pouze" tříhodinová kinoverze) a podle prohlášení Scorseseho to vypadá, že ani nedočkáme, protože tuto považuje za svůj režisérský sestřih a chybí mu pouze několik dialogů/monologů/komentářů mimo obraz. Třeba se ale koncem roku dočkáme dvoudiskovky, na které bude hodina vystřižených či alternativních scén.
ZÁVĚR:
I přes výše uvedené výtky je Vlk z Wall Street v limitované steelbookové edici nejlepším vydáním, které si můžete pořídit. (Alespoň do té doby, než bude na trh uvedena rozšířená verze s druhým bonusovým diskem, ale to se nejspíš nestane.) Nevycentrovanost zadní strany může na neznalého celé problematiky působit jako záměr a kromě toho nelze designu nic moc vytknout. Po obrazové a zvukové stránce jde i navzdory mírným výtkám (16bitová původní stopa, obrazová ztráta detailů daná pravděpodobně uměleckým záměrem) o referenční disk. Oproti Spojeným státům se k nám navíc dostaly všechny tři poměrně informativní bonusové dokumenty, nikoliv jenom jeden. Pokud nečekáte na dosud neohlášenou několikadiskovou edici, nad čím ještě váháte?