Nespecifikovaná blízká budoucnost. Z poloviny Mexika se stala zakázaná a přísně střežená zóna. Nemohou za to však drogové kartely ani vyhrocená politická situace. Před časem zde havarovala kosmická sonda s neznámými prvky mimozemského života, který se následně rozmnožil a zaplavil sever Střední Ameriky přerostlými chobotnicovitými potvorami. V zóně navzdory tomu dále žijí lidé a jiní přes ní cestují, když si nechají uletět letadlo/ujet loď/, chtějí udělat pár cool fotek na titulku časopisu.Cestujícími jsou v našem případě fotograf Andrew a dcera jeho šéfa Samantha. On touží po fotce monster, ona se má v jeho doprovodu dostat přes zónu do Ameriky. Abych to ale zkrátil, příliš nezáleží na důvodech, kdo ti dva jsou a proč cestují přes smrtelně nebezpečnou oblast. To hlavní totiž přijde až po začátku cesty.
Režisér, scenárista a kameraman Gareth Edwards, vědom si zoufale nouzového rozpočtu, stloukal trikové scény na koleně v laptopu a logicky se spíše než náročným sekvencím s monstry věnoval budování působivé atmosféry. A právě tady utekl konkurenci s mnohem větším rozpočtem na míle daleko. Skromný příběh je vytrvale doprovázen místopisnými momentkami z postapokalyptické zóny či nervózního prostředí těsně před ní, přičemž se mu prostřednictvím různých cedulí, průběžných minidialogů s obyvateli a výjevů se zničenou infrastrukturou daří vytvářet přesvědčivý dojem něčeho, co by takhle mohlo vypadat, pokud by se na Zemi skutečně rozšířily mimozemské příšery (pokud by nás nesežraly první den, nebo nedostaly atomovou nakládačku - přeci jen tu máme populárního Emmericha).Výsledku napomáhá rovněž fakt, že se film nesnaží v žádném ohledu být opulentní, efektní či patetický. Plyne pomalu vpřed, konejší diváka atraktivními záběry a chilloutovou hudbou a jen občas navodí pocit decentního vzruchu. Ze setkání s monstry obvykle zůstávají pouhé zvukové ruchy někde v dáli, případně se vše odehrává ve tmě a naprostém zmatku. Tady je ale nutné zmínit, že se Edwards nedopouští žádného šizení diváka - celý film je koncipován jako first-person záležitost, takže podstatnou většinu všeho vidíme z perspektivy hlavních postav (tenhle postup si režisér v nemalé míře přetáhl také do Godzilly). Funguje to - spíše než lacině vypadají všechny napínavější scény prostě autenticky. Zvědavost bojuje s hrůzou, co se tam venku pohybuje.
Autenticitu umocňují i drobné detaily a zážitky ústřední dvojice. Nesmyslné papírování a dohady na hranicích zóny, nepřehledná situace, reportáže v televizi. Drobné komentáře civilistů skutečně znějí jako drobné komentáře civilistů, nikoliv jako repliky bezvýznamného komparzu. Prostředí třetího světa a neklidná skoroválečná situace také dělají svoje.
Přestože je Zakázaná zóna především fiktivně-dokumentární road movie, v jejím pozadí se odehrává latentní romance, jež zůstává latentní v celém svém průběhu a až v samém závěru se dočká decentního, překrásně elegantního upgradu. On i ona (herci Scoot McNairy a Whitney Able - mimochodem, ve skutečném životě manželé) jsou charakterově nevýrazní, jdoucí proti trendu jímavých filmových hrdinů s velepohnutými osudy, nicméně o to snadněji uvěřitelní. Nenabourávají tvář filmu, nestrhávají na sebe pozornost, přesto se s nimi dá docela dobře sžít a fandit jim. Malé velké vítězství.Film se nakonec stal Edwardsovou účinnou vizitkou zanechanou v Hollywoodu. Jeho letošní Godzilla utržila během prvního víkendu dvě stě milionů po celém světě, tudíž můžeme mluvit o další filmařské pohádce se šťastným koncem. Kariérní paralela s Neillem Blomkampem, jenž také propadl netradičním sci-fi filmům, se přímo nabízí a bude zajímavé sledovat, kudy se budou cesty nadějných mladých tvůrců ubírat. Zakázaná zóna nadále zůstává skvělým důkazem, že i s mizivým rozpočtem se dá natočit působivý a přesvědčivý počin. Stačí zvolit správný přístup, mít schopnost z minima vytěžit maximum a hlavně - mít natáčenou látku rád.
P. S. Chystá se pokračování v režii Toma Greena. Trailer můžete zhlédnout zde.
