Předtím, než se pustíte do čtení druhé části rozhovoru, si osvěžte naše novinky věnované žánrově obtížně kategorizovatelnému snímku Hany. Jak se to má nejenom s jeho žánrem, ale i údajnou jednozáběrovostí a (ne)zacíleností marketingu (jehož součástí je prozatím teaser i trailer), se dozvíte v následujícím interview. Pokud jste nečetli jeho první část, klikněte ještě zde a pak se nezapomeňte vrátit.Pro místo natáčení jste zvolili Plzeň. Proč zrovna tu? Přišla vám vhodná, protože se v ní koncentrují taková individua, jaká v Hany jsou? Nebo vám město vyšlo vstříc, co se týče točení noček? Kombinace obojího?
MCH: O individua v Plzni nešlo vůbec, lokaci jsme objevili čirou náhodou loni před projekcí Bez doteku na festivalu Finále Plzeň. Šli jsme se s Michalem projít nočními ulicemi a najednou jsme tak trochu omylem zabloudili do ulice Bezručova, která jako kdyby vypadla ze scénáře, pro který jsme už několik týdnů hledali marně lokace v Praze. Vše sedělo naprosto přesně - bar, hospoda, cesta na tramvaj, zastávka i park. Na těch lokacích nebylo vůbec nic špatně, jako kdybychom scénář napsali přímo pro ně.
Město nám zároveň vyšlo ohromně vstříc a film se nám podařilo natočit za budget, který jsme na lokace měli vymezený. To by se nám v Praze nepodařilo.
MS: O Plzni jsem do obhlídek věděl tak možná to, že tam je prý dobré pivo a že tam mají tým, co ohrožuje Spartu.
Namísto jednoho záběru jste se - dle vašich prohlášení - ale rozhodli pro tři jednozáběrovky spojené neviditelným střihem. Bylo to z důvodu realizační náročnosti, nebo i s ohledem na výstavbu vyprávění, rytmus snímku apod.?
MCH: Primárně to bylo kvůli realizační náročnosti, vlastně spíš nemožnosti. Na žádnou profesionální kameru by nebylo prakticky možné natočit hodinu a půl dlouhý záznam, proto jsme se rozhodli film rozdělit na tři části, kdy je navíc "neviditelný střih" v přesně daný dramaturgický moment. Pro finální část, tedy třetí dějství, jsme se navíc rozhodli kameru "sundat" ze steadicamu a zvolit více neklidnou "hand-held", tedy ruční formu.Nasnímání na jakoby jeden záběr je výzva, která s sebou nese i určitá omezení. Hany se od valné většiny "jednozáběrovek" (s výjimkou Horkého dnu v Porto Alegre) liší i tím, že má velké množství postav. Jak jste si poradili s tímto?
MCH: Z technického úhlu pohledu to nebyla legrace především zvukově, každý den se totiž v záběru mihlo více jak 20-30 postav a bylo proto potřeba všechny oportovat. Ještě větší problém přišel v momentě, kdy si naše hlavní postava Jiří v poslední části filmu sundá mikinu i tričko, to už jsme v rámci jeho postavy museli spoléhat pouze na šikovnost boom operatora. Naštěstí tam ta šikovnost byla ohromná.
MS: Já to řeknu jinak: Doteď nerozumím tomu a zpětně opravdu nechápu, jak je možné, že nikdo z herců nikdy nešťouchnul do kamery, že některý z nich nevyšel moc brzo, že nezapomněli text, že scéna párty v přeplněném bytě dává i přes řízený chaos smysl. Celkově si myslím, že jsme měli i přes ty tři mesíce zkoušek strašně moc štěstí.
MCH: Hany je vlastně taková vzdáleně řízená náhoda s přesným záměrem.
Když je řeč o tom, že bylo potřeba "oportovat" velké množství postav, aby byly slyšet jejich dialogy/monology... Ze scénáře je patrné dobré odpozorování/odposlouchání hovorového jazyka. Z upoutávky se ale zdá, že byly dialogy/monology posunuty do mnohem stylizovanější roviny. Z jakého důvodu došlo k tomuto posunu? A liší se míra stylizovanosti postavu od postavy (např. básník od Jiřího)?
MS: Z traileru je nejvíce slyšet postavu Egona (básníka - pozn. redakce), který hovorově nemluví ani vteřinu. Ten film je stylizovaný, nejde o kitchen sink drama ("kitchen sink drama" je označení pro cyklus sociálně laděných dramat britské kinematografie 60. let - pozn. tazatele). Ono co je ve filmu hovorový jazyk, je sporné. Někdo tvrdí, že herci mluví naprosto přirozeně a hovorově ve filmech jako je Gympl nebo Fair Play. Já to tak nevidím, stejně jako někdo bude tvrdit, že Hany šustí papírem. Záleží na úhlu pohledu, na schopnosti vnímat (ne)herecké polohy a na tom, kde se člověk pohybuje v jeho reálném světě. Lidi na úřadech mluví jinak než v literárních barech, arogantní hovado mluví jinak než neškodný sprejer. Pak je na člověku, jak moc je upřímný přiznat, že nějakou sociální vrstvu nezná nebo neakceptuje. Pokud upřímný není, pak řekne, že to je zahrané blbě. A na to se strašně těžko odpovídá. Hany je zahrané jinak. Lidi si zvykli na české herectví, které je často toporné a "dabingovité". Koukají na to dnem i nocí v televizi, zvykli si, pak je to nepřekvapí ve filmu. A to je strašná škoda. Standard býval jinde.
V souvislosti se stylizovanými dialogy se ozvaly názory, že by to mohlo odradit diváky od návštěvy kina. Propagace Hany je problematická. Teaser vsází na českou trojčlenku nahoty, sexu a vulgarit, trailer dává tušit, že by mohlo jít o klubovku spoléhající se na atmosféru a generační výpověď. Přemýšleli jste, že byste film propagovali přes "jeho" výlučnost ("jednozáběrovost"), či tradičněji (přes herecké hvězdy) i v audiovizuálních materiálech?
MCH: Ale já vyloženě nesouhlasím s tím, že propagace Hany je problematická. Nejde o nejednotnost, ale o záměr, kdy jsme teaserem chtěli jen navnadit, nalákat do kina mladé diváky, na které třeba zaberou zmíněné aspekty. Trailer už více odpovídá filmu a jeho atmosféře, rozhodně jsme se ale nikdy nesnažili udělat něco, co film není - tomu odpovídá i plakát, který je třeba stylizovanější než film, atmosférou k němu ale v mých očích pasuje...
Plakáty jdou v duchu upoutávek. Na prvním je nahota, u druhého je dominantní atmosféra ve spojení s metaforami (můry). Na rozdíl od ostatních plakátů na české filmy ale nekomunikuje žánr. Už byla řeč o obtížné žánrové zařaditelnosti Hany. Co byste řekli divákovi v kině, který se rozhoduje, na co má jít a klíčovým je pro něj právě žánr?
MS: Sci-fi pohádka, s komediálně dramatickým vyzněním o stavu současné mládeže. ;)
MCH: Komediální drama. To je nejjednodušší shrnutí, které mě napadne.
MS: Pro mě je to komedie. Nemá se u toho řehtat, není čemu, ale vnitřně se má člověk usmívat a pochichtávat. Vždyť tam o nic nejde. Nikdo nemá AIDS, nikdo nepřišel o rodiče. Jen spolu lidi neumí komunikovat. Všichni furt mluví, ale nikdo nic neříká. A to je současný svět.
MS: Je to totiž lepší než Ruská archa nebo Béla Tarr.
V presskitech hovoříte o tom, že Hany - stejně jako Bez doteku - je generační výpovědí. Na to se ale špatně láká do kina a navíc se tím předpřipravuje určitý interpretační mustr, což může být ve výsledku ochuzující...
MCH: Bez doteku rozhodně není generační výpověď, šlo tehdy pouze o metaforu toho, že "dnešní generace vše tupě přijímá a jakkoliv nereaguje". V tom jde Hany samozřejmě mnohem dál a neužívá k tomu přímé metafory (kromě můr), ale ukazuje nám postavy v praxi.
MS: Souhlasím s Matějem. Hany je jednoduchý film o jednoduchých věcech. Nechtěl jsem dělat nosný příběh o... ja nevím... třeba o holce, co jí zneužívá otčím a ona pak skončí v bordelu, že jo. :-D
Jak se Hany vztahuje k jiným českým výpovědím s velkým počtem postav a nekonvenčním vyprávěním, jako jsou Samotáři či Horem pádem?
MCH: Hodně a nijak.
MS: Přiznám se, že když jsem nad tím začínal přemýšlet, chtěl jsem udělat takové neoSamotáře, vtipné a přístupné, ale tvrdší a agresivnější. Tráva z roku 2000 už je dneska součást světa tak, jako se jím stal v 60. letech sex. Co dnes děsí společnost nejvíce? Hrozba agrese, války, společenských nepokojů, bublá to. A proto Hany není neoSamotářská, ale výlučně vlastní a asi mnohem hůře uchopitelná pro lidi, co se chtějí jít do kina pouze bavit. Musel jsem se smířit s tím, že Hany asi nebude bavit tolik, jako baví mě.
Hany bude mít předpremiéru na Festivalu Plzeň, do distribuce film vstupuje 8. května. Pořádali jste již jednu projekci pro novináře. Jaké byly ohlasy? A máte v plánu zkoušet i jiné festivaly?
MS: Ohlasy byly takové jako v mé předchozí odpovědi. Od nadšení a pochopení po otázky, co je ten film vlastně zač. Měl jsem ale radost z reakce, kdy se nejmenovaný kritik obořil na ostatní, na co že se mě to pořád ptají, když ten film říká všechno naprosto jasně a jednoduše a že nevidět to tam, znamená jistou demenci. Někdy se cítím podobně, ale nahlas to říct nemůžu.
A obligátní otázka na konec, co máte v plánu dalšího? (Krom registrovaného partnerství, adoptování britského sirotka a těchhle osobních věcí, na které se neptám, protože mě zajímá práce.)
MCH: Co plánujeme do budoucna? Tak určitě to registrované partnerství, pak taky adoptování britského sirotka...Pracovně každopádně plánujeme náš další film, tentokrát v mé režii, protože jsme se rozhodli, že se budeme střídat. Producentsky pak zaštiťuji animovaný film Kristiny Dufkové Život k sežrání podle úspěšné francouzské předlohy, s Michalem se budeme společně podílet na režii herců - zvukového provedení filmu.
MS: Do budoucna bych se chtěl (poté, co vyléčím vyhřezlou ploténku) věnovat zápasům v kleci.
Díky za rozhovor a hodně úspěchů do budoucna.
