Režisér si tentokrát docela překvapivě vyzkoušel, jaké to je pohybovat se na poli upírského filmu - a jedná se o podobně zdařilý a zajímavý experiment jako v případě jeho koketování s melodramatem ve Zlomených květinách, gangsterkou v Ghost Dog: Cesta samuraje nebo s prvky westernu v Mrtvém muži. Jarmusch nám tu nabídl opět svůj originální pohled na věc a jeho romance se v ničem nepodobá valné většině upírských filmů, zvláště těch cílených na náctileté, a pouze vzdáleně nese příbuzné prvky s romantickým hororem Dracula Francise Forda Coppoly. I u něj (u Jarmusche) bychom mohli jako hlavní motto filmu označit to z Draculy – "Láska nikdy neumírá".
Po staletí přežívající upír Adam (Tom Hiddleston) žije v opuštěné části předměstí Detroitu v polozchátralém domě, kde se ve svém podomácku zařízeném improvizovaném hudebním studiu věnuje hře na raritní typy kytar, které pro něj shání jediný jeho společník ze světa lidí Ian (Anton Yelchin). Adam jeho i lidi obecně označuje jako "Zombies". Kvalitní a nekontaminovanou krví (typem 0 negativní) ho zásobuje doktor Watson (Jeffrey Wright). Na druhém konci světa, v marockém Tangeru žije jeho láska, upírka Eve (Tilda Swinton), kterou zde živí zestárlý upír Christopher Marlowe (John Hurt). Eve vycítí, že s Adamem něco není v pořádku a poté, co se o tom přesvědčí ve videotelefonátu, letí za ním. Odloučený pár se tak znovu shledává a jejich zarezlý vztah se obnovuje. Jejich soukromí ale naruší Evina mladší, problematická sestra, samozřejmě také upírka, Ava (Mia Wasikowska).
Když jsem před měsícem psal k tomuto filmu preview, netušil jsem, že v případě postavy Marlowa nejde jen o literární odkaz ke slavnému Shakespearovu předchůdcovi a konkurentovi, který byl (údajně) ve skutečnosti zabit v pouhých 29 letech v hospodské rvačce. Jarmusch zde nemá postavu, která jen nese jméno tohoto pozdně renesančního dramatika, ale on jím tu skutečně je - učinil tu z něj dlouhověkého upíra žijícího v Maroku. V případě ostatních postav se ale skutečně jedná o pouhé odkazy, ať už k dílu Marlowa (Adam je v přestrojení v nemocnici jako Doktor Faust) nebo k jeho slavnějšímu následovníkovi (padne zde známá provokativní narážka zpochybňující Shakespearovo autorství Hamleta, kterého připisuje právě Marlowovi). Nyní ale k samotnému filmu.
Jarmusch, bez ohledu na to, v jakých žánrových vodách se pohybuje, má na první pohled rozpoznatelný, svůj vlastní filmový způsob vyjadřování. A je mu věrný už od svých filmových začátků, od filmů jako Mimo zákon nebo Tajuplný vlak. Ani tak nevypráví příběhy, i když nějaký ten děj jeho filmy vždy mají, ale více než dramatické konflikty nebo psychologie postav ho zajímá atmosféra filmu a myšlenka, respektive myšlenky, které vkládá do úst svým postavám. I zde se vyjadřuje k četným problémům a otázkám z oblasti umění (viz. narážka na Shakespeara) a vědy (Tesla).
Propletenost - Einsteinova "prokázaná teorie o děsivém působení na dálku" je tu vlastně klíčovou myšlenkou filmu. Překvapivě na Jarmusche se tu objevují i sociálněkritické komentáře, i když jsou jen nepatrně nadhozeny. To vše za hudebního doprovodu a podkreslení kytarového minimalismu Jozefa van Wissema a vlastní Jarmuschovy skupiny Sqürl a také etno hudby v případě pasáží situovaných do Tangeru (výborně je do něj zapojené živé vystoupení libanonské zpěvačky Yasmine Hamdan na konci filmu). V celku to vytváří jedinečnou náladu snímku, který plyne pozvolna, aniž by přitom ale nudil.
Herce si Jarmusch vybírá vždy pečlivě a ani tentokrát nešlápnul vedle. Ústřední dvojice, kterou představuje britské duo, je výborná. Vůbec to nepřekvapuje u Tildy Swinton, na jejíž jedinečnost jsme už zvyklí, ale překvapivé to může být u Toma Hiddlestona, který se v jarmuschovském filmovém vesmíru pohybuje jako doma. Jeho kreace mlčenlivého a přitom charismatického upíra Adama je jednoduše skvělá. Svojí roli splnila i krátká přítomnost Mii Wasikovské, která sem vnesla, stejně jako do Adamova světa, nežádoucí prvek chaosu a zmatku. Své role tu s přehledem zvládli i anglický veterán John Hurt a americký herec Jeffrey Wright, stejně jako nadějný Anton Yelchin.
Přežijí jen milenci je zkrátka a dobře dalším zdařilým a skvělým filmem jedinečného filmaře, který si už roky točí filmy jen podle svých představ a naštěstí mu nevadí (na rozdíl od postavy Adama a jeho hudby) se s námi "zombíky" o ně podělit. Já osobně se už těším, s čím na nás Jarmusch vyrukuje příště.