Sledujte filmserver.cz také na Facebooku!
Přihlásit Přihlásit přes Facebook | Registrovat
Redakční topka: Nejlepší videoherní filmy

Redakční topka: Nejlepší videoherní filmy

Vydáno: 19.03.2014 12:30 v sekci Články | Žebříčky - Redakce

Need for Speed dojelo do kin minulý týden a podle ohlasů se moc nepovedlo - existuje však několik světlých výjimek, které úspěšně upomínají na své videoherní předobrazy. Jaké filmy jsme vybrali u nás v redakci?

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Banner filmu Need for Speed / Need for SpeedVideoherní adaptace jsou prokleté. Nemají je rádi diváci, nemají je rádi kritici, ani si dobře nevedou v kinech, ale přesto stále vznikají. Buď jako výplachová béčka na jedno použití, nebo jako mainstreamové blockbustery, které doufají, že prolomí bariéru diváckého zájmu a pozitivní kritické odezvy. Čas však prověřil, že jim stále nepřeje a ani nedávný Need for Speed nepotvrdil, že bychom ho měli brát jako vážného konkurenta hollywoodským trhákům.
Někdy se však zázrakem povede, že se filmová verze alespoň trochu přiblíží kvalitám předlohy, což je ale fakt, kterého si všimne minimum diváků. V naší redakční topce, kde jsme se nakonec sešli pouze tři, jsme se vám tedy pokusili zprostředkovat výběr jedné videoherní adaptace, která je podle nás povedená, a jednoho filmu, jenž nějakým způsobem navazuje na videoherní postupy (a nemusí vycházet z herní předlohy). Jelikož výběr není moc rozsáhlý, budeme rádi, pokud se s námi v diskuzi pod článkem podělíte o nějaké vaše další favority...

Číslo jedna - Doa: Na život a na smrt (Martin Bubrín)

Fotografie z filmu Doa: Na život a na smrt / DOA: Dead or AliveJelikož mi kolega přebral Silent Hill, jakožto jednu z těch skutečně nejlepších videoherních adaptací, bylo nutné se spokojit se snímkem, který se za obecně kvalitní nepovažuje, ale vcelku důsledně kopíruje postupy své předlohy. V subžánru bojových her už vzniklo filmových verzí několik (z kvalitnějších první Mortal Kombat, z horších například Tekken), ale jedna z nich svou estetickou kvalitou dokonale převyšuje konkurenci. Řeč je samozřejmě o konzolové mlátičce DOA: Na život a na smrt, která se ve své filmové podobě přetavila jednak v ultimátní guilty pleasure zábavu, na druhou stranu jde o přesné převedení videoherního konceptu do filmového (ne)vyprávění.

Jak totiž adaptovat bezdějovou mlátičku, v níž se spoře oděné slečny účastní turnaje bojových umění na život a na smrt? Režisér a přední hongkongský bojový choreograf Corey Yuen ale věděl, jak na to – dokonale totiž obdařil hloupoučký příběh předlohy vysokou mírou sebereflexe a nadsázky, tudíž vzniklo něco jako „meta-videoherní“ mlátička, která neustále shazuje a zesměšňuje sebe sama. Tupé dialogy vlastně zastávají funkci videoherních cutscén a špatně hrající (ne však špatně vypadající) herečky zase svou jednorozměrností připomenou bezejmenné charaktery, za něž si vyberete hrát.

V tomto braku plném bikin nakonec nejvíce vyniknou hlavní přednosti v podobě dynamických a efektních soubojů ve stylu videoklipů, které v tom nejlepším upomenou na předchozí režisérovy práce na hongkongských akčních filmech nebo snímcích jako Kurýr. Přihlédnutím k tomuto konceptu si tak lze tuto na první pohled výplachovou zábavu užít i v tom případě, pokud jste starší dvanácti let.

Bojová scéna z filmu DOA: Na život a na smrt
 

Číslo dvě - Scott Pilgrim proti zbytku světa (Martin Bubrín)

Michael Cera ve filmu Scott Pilgrim proti zbytku světa / Scott Pilgrim vs. the WorldPokud bychom chtěli vybrat snímek, který doslovným způsobem přejímá konvence videoher a sám videohrou není, nejlepším případem by byl bezpochyby snímek Edgara Wrighta Scott Pilgrim proti zbytku světa. Snímek vycházející z komiksové předlohy je jednak uspořádán jako doslovně přejatá políčka komiksu, na druhou stranu ctí i svou hráčkou estetiku. Jistě, byly tu desítky adaptací, ale žádné z nich (ač byly některé z nich kvalitativně lepší) se nepodařilo tak věrohodně a přesně převést videoherní vyprávění a způsob komiksového čtení do filmové podoby.

Cesta Scotta Pilgrima (jak v komiksu, tak ve filmu) za vysněnou princeznou je přiznaně inspirována některými konzolovými a 8bitovými klasikami jako Super Mario Bros. nebo Zelda a přesně se zákonitostmi těchto skákaček drží. Není to poznat jen na audiovizuální stránce (už úvodní logo Universalu navozuje "retro" atmosféru), příběh je prošpikován všemi videoherními trademarky jako levely, souboji s bossy, bodovými odměnami, extra životy či bonusovými schopnostmi, které jistým způsobem pomrkávají na nostalgického diváka, jenž například rozpozná, že střet s jedním ze sedmi zlých ex-přítelů Ramony vlastně upomíná na jiný druh videoherního souboje (jízda na body na skateboardu, mlátička ve stylu Tekkena, hraní na kytaru ve stylu Guitar Hero apod.). Tohle a spousta další prvků dělají ze Scotta Pilgrima ideální film, kterým si můžete vynahradit nedostatek kvalitních videoherních adaptací.

Kytarový souboj z filmu Scott Pilgrim proti zbytku světa

Číslo jedna - Silent Hill (Pavel Pinker)

Fotografie z filmu  / Silent HillMatka s nemocnou dcerkou se vydávají do záhadného města, jehož název druhá jmenovaná křičí ze spaní. Narážejí na tuny nehezkých monster, podivnou holčičku a moderní antičarodějnický kult. Jak to spolu všechno souvisí? Christophe Gans na to šel od lesa, karavany tvůrčího týmu vybavil herními konzolemi se Silent Hillem a ať se má věc jakkoliv, ve filmu teče úchylná láska k herní předloze z každého záběru. Nakonec se tak stává největším kladem i záporem všeho. Postavy se chovají poněkud iracionálně - spíše než věrohodné osoby připomínají právě chování rozverného hráče (matka čapne náměsíčnou dcerku, vybodne se na manžela a na vlastní pěst se vydá do dávno opuštěného uhelného městečka).

Stejně je na tom příběhový postup (pátrání po jednotlivých střípcích, jež postupně odhalují dějové pozadí - a to dokonce na dvou frontách), inspirovaný hned několika díly původní hry. U roztodivných příšerek je sympatické, že Gans zapudil myšlenku na digitální triky a vydal se cestou starých dobrých masek a proporčně odpovídajících protagonistů - herci se ukrývají i za spálenými dětmi a kyselinu chrlícím monstrem. Plně digitální byli pouze brouci, jež v první půli filmu přijdou se slovutným Pyramid Headem. Silent Hill se nedočkal příliš vřelého přijetí u diváků ani kritiky. Je v něm přespříliš herního fanatismu, který na plátně ne vždy funguje. 

Fotografie z filmu  / Silent HillTaké je ke konci až absurdně brutální a příběh je důkazem, že co funguje ve hře, nemusí fungovat v souvisle vyprávěném produktu. K výšinám ho ovšem táhne silný tandem atmosféra - vizuál, jenž v kombinaci s podařenou hudbou (autorem je Akira Yamaoka, tvůrce oceňovaných soundtracků k herním Silent Hillům) zajištuje relativně neotřelý zážitek. Ten je víceméně přímo úměrný tomu, nakolik rádi máte (hororové) videohry, příběhy o vícero realitách a tajuplná místa, postižená nadpřirozenem. Pokud by někoho posledně zmíněné zajímalo, samotný Silent Hill je inspirovaný městem Centralia v Pennsylvánii, kde v podzemí už desítky let skutečně hoří uhelné šachty. Pukající země a jedovaté splodiny dávno vyhnaly drtivou většinu jeho obyvatelstva. Pro zvědavce se na internetu se povaluje spousta informací. SPOILER: Ve filmu hraje Sean Bean a neumře. Takže se ve finále jedná o horor značně progresivní...

P.S. Vzniklo jedno pokračování, které ovšem nestojí za řeč.

Scéna z filmu Silent Hill

Číslo dvě - Princ z Persie: Písky času (Pavel Pinker)

Jake Gyllenhaal ve filmu Princ z Persie: Písky času / Prince of Persia: The Sands of TimeJe možná trochu pokrytecké vydávat za oblíbený film na motivy hry něco, z čeho si několik let po premiéře nepamatuji prakticky nic, nicméně kvalitních filmů podle her je minimum a jednoocí snadno vítězí. Na Princovi je překvapivý zejména fakt, nakolik epický a kvalitně otrikovaný je, o hereckém obsazení nemluvě (Jake Gyllenhaal, Ben Kingsley). Kdo pamatuje stařičké plošinovky, v nichž musela perfektně rozpohybovaná bílá postavička překonávat překážky tak trochu ve stylu parkouru, bude patrně zklamán - filmová podoba v rukou ostříleného Mika Newella je inspirována až "novou" sérií Princů, jež započala právě titulem s názvem Písky času.

Těžko to ovšem budeme tvůrcům vyčítat. Výsledná akční fantasy nemá zase až tak blbý příběh, je natočena s nadhledem, obsahuje dostatek přemrštěné akce a monstrózně přepálený závěr rádi odpustíme. Nebo ne? Princ každopádně padl ve své nabubřelosti - obludný rozpočet, který nakonec dosáhl na dvě stě milionů dolarů, se z kin samozřejmě nevrátil. Pokud se ale divák touží pobavit u dobře vypadající fantasy jednohubky, lze mu filmového Prince vřele doporučit.

Honička ve filmu Princ z Persie: Písky času

Číslo jedna - Street Fighter: Poslední boj (Marek Slovák)

Fotografie z filmu  / Street FighterKdyby mi hráč držel pistol u hlavy s tím, že si musím vybrat nejlepší filmovou adaptaci videohry, jinak že mi v praxi prokáže předsudečnou a mnohokrát vyvrácenou teorii o vlivu mediálního násilí na jedince, volil bych Silent Hill. Jelikož ten si ale zabral redakční kolega, mám smůlu a můžu leda doufat, že se rozepíše o nápaditě řešené mizanscéně (předkamerového prostoru, zahrnujícího mj. rekvizity, kostýmy, scénu atd.) a jejích funkcích ve vyprávění, když ty korespondují s postupy několikadílné japonské předlohy.

S ohledem na to, že neexistuje příliš povedených snímků vzniklých podle her, a možná i trochu natruc vybírám neprávem odsuzovaný Street Fighter: Poslední boj. Obecným konsenzem je, že jde o velmi hloupou, nechtěně směšnou adaptaci, která dle názorů mnohých ani nemohla dopadnout dobře, protože se na rozdíl od na atrakcích založené videoherní mlátičky snaží neúspěšně odvyprávět příběh. Kritici i fanoušci zde ale zapomínají na to, že snímek režíroval a napsal Steven E. de Souza, jehož jméno je spojeno s hrdě pokleslými snímky s Arnoldem Schwarzeneggerem (Komando, Běžící muž) a se značně sebeuvědomělými počiny (Smrtonosná past, Smrtonosná past 2).

Fotografie z filmu  / Street FighterStreet Fighter: Poslední boj si proto můžete užít na jedné straně jako podívanou s intelektuálně indisponovanými postavami, které se ocitají v nadsazené mizanscéně jenom proto, aby se mohly pobít (či alespoň předvést schopnost, která je s nimi spojována ve videohře). A nebo můžete být k filmu všímavější a bavit se následujícím: nápaditým mícháním estetik propagandy (první a druhé světové v kombinaci s tou mediální v podobě obřích obrazovek v záporákově obydlí); zábavným odkazováním k dílům s monstry (přeměna jedné z postav jako z universaláckých hororů, bitva dvou hor svalů jako z kaidžu eiga); přebíráním videoherních postupů a odkazování se ke zdrojovému médiu (videoherní ovladače, televizní zpravodajství o škodlivosti her, postavy řvoucí "Game Over", závěrečný titulek "World Domination - Replay").

Upoutávka k filmu Street Fighter: Poslední boj

Číslo dvě - Gamer (Marek Slovák)

Gerard Butler ve filmu  / GamerFilmové adaptace videoher nemají nejlepší postavení, protože i když mají za sebou divácky atraktivní značku, málokdy se dočkají komerčního úspěchu a/či příznivého přijetí laickou i odbornou veřejností. U snímků přejímajících videoherní postupy, ale nevycházejících přitom ze žádné videohry, tomu není jinak. Vybrat a doporučit jeden titul z druhé skupiny je ale obtížnější, protože obsahuje mnohem víc pozoruhodnějších děl.

Jsou ale jenom dva současní filmaři (ok, tři - jeden a režisérské duo), kteří aplikují postupy z jednoho média (v tomto případě hry) na druhé (v tomto případě filmu). Prvním je Paul W.S. Anderson, který je za to odsuzován, protože si něco takového dovoluje i u samotných adaptací. Nejvýrazněji v posledních dvou Resident Evilech. Jakmile ale vyprávění vystaví jako sérii levelů, kterými musí protagonista projít a které obsahují i cut-in scény, je přijetí o poznání příznivější. Jako v případě Rallye smrti, u které málokdo ví, že je remakem Cesty gladiátorů 2000.

Fotografie z filmu  / GamerDruhým, resp. druhými je dvojice Mark Neveldine a Brian Taylor. Jejich vrcholné dílo Gamer může být některými vnímáno jako aktualizace a mash-up kultovních béček Běžící mužCesta gladiátorů 2000 do doby reality show a sociálních sítí i her. Exploatace s Geraldem Butlerem v hlavní roli přebírá postupy a konvence všech zmíněných médií, ale nejvýrazněji - a nejkritičtěji - právě posledního zmíněného. Jak by vypadali The Sims v obludně hyperbolizované verzi převedené do skutečnosti? A jaký je vztah mezi hráčem a jeho herní postavou? Kdo ovládá koho? A proč jenom malá skupina lidí kladně přijímá provokativní a kombinováním postupů z různých médií formálně progresivní dílo?  

Upoutávka na film Gamer

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Kinopremiéry: 38. týden
Kinopremiéry: Rambo letí ke hvězdám, kde vyvádí psí kusy a píše román pro pokročilé Z pětice novinek, která v tomto týdnu obohatí programy kin, vyčnívají dvě. Tou první je meditativní sci-fi s Bradem Pittem Ad Astra, druhou pak pátý díl legendárního Ramba. Žebříček návštěvnosti ale nejspíš ovládne jiná... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0
Takové krásné šaty 3/10
Recenze: Takové krásné šaty jsou hrdým uměleckým brakem Osobitý britský filmař Peter Strickland natočil film o prokletých šatech. Znovu se v něm na nikoho neohlížel, složil poctu italským giallo filmům a naservíroval lahůdku pro všechny cinefily plnou bizarních momentů. Nebo ne? čtěte zde
Vydáno: 17.09.2019 12:30 v sekci Recenze
0
Top 20 ČR: 37. týden
Top 20 ČR: Nabarvené ptáče na Přes prsty nestačilo Vrchol tuzemského žebříčku návštěvnosti patřil znovu české komedii Přes prsty. České drama Nabarvené ptáče se umístilo třetí. čtěte zde
Vydáno: 17.09.2019 07:30 v sekci Komentáře | Top 20 ČR
0
Nabarvené ptáče 6/10
Recenze: Je Nabarvené ptáče bílou vránou mezi českými filmy? Adaptace kontroverzního románu reprezentovala tuzemskou kinematografii v hlavní soutěži benátského festivalu. O počinu Václava Marhoula, který vzbuzuje rozporuplné reakce, se tím pádem hodně mluví. Jak to s ním tedy dopadlo? čtěte zde
Vydáno: 16.09.2019 12:30 v sekci Recenze | Premiéry
0
Box office: 37. víkend
Box office: druhé To je znovu první Horor To Kapitola 2 obhájil první místo z minulého víkendu. Hvězdný debut zaznamenalo drama Zlatokopky, naopak drama Stehlík propadlo. čtěte zde
Vydáno: 16.09.2019 07:30 v sekci Komentáře | Box office
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Téma: (ne)slavné filmové propadáky (14.09.2019 14:00 v Články | Publicistika)
- Arnold Schwarzenegger na prvních fotkách v Kung Fury 2 (14.09.2019 10:58 v Novinky | Zprávy)
- Zemřel herec a kulturista Franco Columbu (31.08.2019 18:05 v Novinky | Zprávy)
- Terminátor: Temný osud v novém traileru (30.08.2019 08:06 v Novinky | Trailery)
- Top 10: Nejhorší americké filmy 80.let (17.08.2019 16:00 v Články | Publicistika)
- Osmička filmů Jamese Camerona (10.08.2019 10:00 v Články | Publicistika)
- Preview: Co nás čeká ve zbytku roku 2019 v kinech? (31.07.2019 14:00 v Články | Publicistika)
- Night Hunter: Henry Cavill v traileru (18.07.2019 10:45 v Novinky | Trailery)
- The Red Sea Diving Resort: trailer (17.07.2019 15:00 v Novinky | Trailery)
- Top 10: deset nejlepších rolí Harrisona Forda (13.07.2019 10:00 v Články | Publicistika)
- Mortal Kombat má Sub-Zera (11.07.2019 10:00 v Novinky | Zprávy)
- Recenze: Spider-Man: Daleko od domova – vyhláškovaný epilog k Avengers (03.07.2019 11:00 v Recenze | Premiéry)
- Kinopremiéry: Mrtvý Spider-Man neumírá a ocitá se daleko od domova, kde se srazí s láskou (03.07.2019 07:30 v Radar | Kinopremiéry)
- Za horizontem: Escape Plan: The Extractors završují vězeňskou trilogii (23.06.2019 18:30 v Recenze | Za horizontem)
- Rudou Sonju natočí Jill Soloway (23.06.2019 10:20 v Novinky | Zprávy)
- Top 10: deset nejlepších filmů Johnnyho Deppa (09.06.2019 10:00 v Články | Publicistika)
- TV tipy: Osamělý přespolní běžec generál MacArthur čte mapy ke hvězdám a hledá papírová města (24.05.2019 07:30 v Radar | TV tipy)
- Terminátor: Temný osud: první trailer (23.05.2019 15:40 v Novinky | Trailery)

PREMIÉRA TÝDNE   37/2019

Nabarvené ptáče
6/10

Adaptace kontroverzního románu reprezentovala tuzemskou kinematografii v hlavní soutěži benátského festivalu. O počinu Václava Marhoula, který vzbuzuje rozporuplné reakce, se tím pádem hodně mluví. Jak to s ním tedy dopadlo?

AKTUÁLNĚ V KINECH

Kompletní seznam kinopremiér naleznete zde.

TV TIPY

VYCHÁZÍ NA BLU-RAY

Kompletní seznam vycházejících BD naleznete zde.

VYCHÁZÍ NA DVD

Kompletní seznam vycházejících DVD naleznete zde.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ FILMY (poslední týden)

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ OSOBY (poslední týden)

filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
filmserver.cz - o filmech víme vše
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver