Věra Chytilová se narodila druhého února 1929 v Ostravě. Mladou Chytilovou to nejdříve táhlo ke studiu architektury, kterou poté dva roky studovala v Brně. Po předčasném odchodu ze studií to zkoušela jako manekýnka, kreslička nebo filmová klapka. Objevila se také v malé roli jedné z dvorních dam ve Fričově dvoudílném filmu Císařův pekař, Pekařův císař. Role filmové klapky a asistentky na Barrandově ji však nemohla uspokojit, a proto se přihlásila na FAMU, kterou v letech 1957 - 1962 vystudovala v proslulém ročníku u Otakara Vávry. Studium režie absolvovala krátkým filmem, hraným dramatem o manekýnce Strop a poté natočila středometrážní dokumentaristicky laděnou sondu ze života učnic textilního závodu žijících na internátu nazvanou Pytel blech. Svůj první celovečerní film O něčem jiném pak natočila o rok později.Chytilová se řadila k předním osobnostem československé nové vlny, která u nás patřila v šedesátých letech minulého století k filmově nejprogresivnějším hnutím, ač jako takové nemělo žádný oficiální ani společný plán. Tvůrce jako Miloše Formana, Pavla Juráčka nebo Jiřího Menzela a právě Chytilovou spojovala jen společná touha "netočit špatné filmy". Společně tito mladí tvůrci vnesli do českého filmu svěží vítr, který vyprodukoval takové tituly jako Černý Petr, Sedmikrásky, oscarové Ostře sledované vlaky nebo Případ pro začínajícího kata. A to jsou samozřejmě jen některé z významných děl uvedených autorů.
Chytilová byla po svém experimentálním podobenství Ovoce stromů rajských jíme odstavena bujícím normalizačním režimem podobně jako mnoho jejích kolegů z nové vlny na druhou kolej a návrat k hranému filmu jí byl komunistickým režimem po mnoha obstrukcích povolen až v roce 1976. Tam mimo Barrandov realizovala Hru o jablko v hlavních rolích se svým režijním spolužákem z FAMU Menzelem a herečkou Dagmar Bláhovou. I když jí tehdejší vládnoucí režim házel klacky pod nohy, Chytilové se podařilo natočit takové filmy jako Panelstory aneb Jak se rodí sídliště a Kalamita, kde začala její dlouholetá spolupráce s mimem, dramatikem a hercem Boleslavem Polívkou, s kterým realizovala ještě adaptaci jeho divadelního představení o hře na moc Šašek a královna.
Její filmy vždy charakterizovala experimentující formální stránka, především vysoce výtvarná složka, progresivní práce s kamerou i střihem. Často kombinovala prvky hraného a dokumentárního filmu, profesionální herce s neherci a přitom ji vždy vedla snaha neupadnout do zajetých kolejí stereotypu a touha přijít s něčím neotřelým a novým. To se jí povedlo i s filmem Kopytem sem, kopytem tam, kdy jako jedna z prvních uvedla do hraného filmu tabuizované téma smrtelné nemoci AIDS.
Po sametové revoluci v roce 1989 se její pozice stala poněkud složitější, stejně jako možnost natáčet celovečerní filmy. Bezprostředně po revoluci realizovala opět s Boleslavem Polívkou divácky úspěšnou a dnes už kultovní "restituční" komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag, která si své diváky našla. Potom se jí už tolik nedařilo s filmem Pasti, pasti, pastičky a ještě mnohem hůře dopadla její kritikou i diváky odmítnutá komedie Vyhnání z ráje. Svůj poslední celovečerní film Hezké chvilky bez záruky realizovala v roce 2006. K tak výrazné osobnosti, jakou byla Věra Chytilová se na našich stránkách ještě nepochybně někdy v budoucnu vrátíme. Prozatím můžeme konstatovat, že nás opustila mnohými nenáviděná, ale mnohými také milovaná, vskutku kontroverzní filmová i lidská osobnost, která zanechala výraznou stopu v českém, evropském i světovém filmu.
