Vratislav Šálek – Hokejový zázrak
Studio Disney produkuje povětšinou nenáročné a víceméně průměrné rodinné bijáky, které nenadchnou, zároveň ale neurazí. Čas od času ale vypustí do světa zajímavý a překvapivě vynikající kousek, který stojí za pozornost. A něčím takovým je sportovní drama z roku 2004 Hokejový zázrak. Dramaticky skvěle zvládnutou skutečnou cestu amerických amatérských hokejistů za zlatem na Olympijských hrách v roce 1980 bravurně natočil tehdy ne úplně známý Gavin O'Connor. Na to, že jde o televizní film, se může směle rovnat s těmi nejlepšími hollywoodskými žánrovkami.
Režisér snímek skvěle obsadil (Kurt Russell jako by slavnému trenérovi Herbu Brooksovi z oka vypadl), dodal mu naprosto strhující tempo a hlavně parádně nasnímal všechny hokejové zápasy a divák má skutečně pocit, že je přímo na ledě a je jedním z hráčů. Zejména rozhodující utkání s tehdy neporazitelným Sovětským svazem je takřka nezapomenutelné. Pomohla mu i historie, která vymyslela strhující scénář a všechno se opravdu stalo (včetně gólu v poslední vteřině a komentátorské hlášky: „Do you believe in miracles?“). Hokejový zázrak by mohl bavit i ty, kteří se sportu jinak obloukem vyhýbají, protože není jen o samotném hokeji. Navíc si potvrdíte, že Gavin O´Connor je opravdu velký talent.
Tahle parta snowboarďáků nepatří zrovna k těm známým, ať už u nás či ve světě, ale to neznamená, že nedokáže nabídnout velmi příjemný filmový zážitek. Z témat zimních sportů jsou mi Šílenci na prknech nejblíž již několik let a během roku nemám problém si je dopřát i víckrát než jednou. Určitě se nejedná o nějakou sofistikovanou komedie či něco podobného, ale pouhou oddychovou podívanou, kde se sešli povětšinou neznámí a sympatičtí herci. Krátká stopáž pod hodinku a půl nemá problém udržet dobré tempo od začátku do konce, střídat rychle menší prvoplánové vtípky s těmi propracovanějšími a zároveň malebnými záběry sjezdů zasněžených vršků probudit touhu vzít prkno a rozeběhnout se na svah, i když jste na něm třeba nikdy nestáli. Pokud jste se ještě se šílenci z Býčí hory nesetkali, určitě si je zařaďte do filmového budíčku na nějaký den, kdy si chcete odpočinout a nepřemýšlet – na to jsou ideální volbou.
Krasobruslení v sobě spojuje náročnou akrobacii i nadpozemskou krásu a patří k nejdiváčtějším olympijským sportům. Z téhle obliby těží i celá řada filmů: rodinné stříbro žánru se jmenuje Ledové ostří z roku 1992. On je zraněný hokejista, co přišel o olympiádu, ona krásná krasobruslařka, tak trochu mrcha, která ne a ne sehnat partnera. Dají to dohromady spíš z nouze, ale protiklady se přece přitahují. Oheň a led, něha a síla, trojité skoky a nekonečné piruety. A hodně zábavných verbálních přestřelek. Pokud se tihle dva vzájemně nepozabíjejí, můžou to dotáhnout až k vysněné placce. Je třeba přiznat, že tohle romantické sportovní drama s komediálními momenty je plné patosu, naivních ideálů a předvídatelných klišé. Stejně jako krasobruslení. Tak se odpíchněte, trojitý rittberger nepočká.
P.S. Snímek má dvě další pokračování (pouze na vlastní nebezpečí) a parodii Ledově ostří (Jon Heder a Will Ferrell coby mužská dvojice).
Novácký evegreen Kokosy na sněhu by se dal vlastně považovat za jeden z nejznámějších a zároveň nejprovařenějších filmů zabývajících se tématikou zimní olympiády a zimních sportů obecně, v němž uvidíte čtveřici Jamajčanů, boby a Johna Candyho. Ne že by to bylo v roce 2014 něco zvláštního (jamajský bobový tým se ostatně letos již podruhé zúčastnil olympiády), ale v roce 1993 šlo humornou zápletku, která, jak se patří, střídala vysoce komediální momenty s těmi dojímavými a hřejivými, ostatně těmi, jenž neodmyslitelně patří k produkci studia Walt Disney. Režisér Jon Turteltaub, pro něhož jde na rozdíl od různých Lovců pokladů o nejvýraznější počin kariéry, zkrátka vsadil na okoukanou směsku charakterů (hrdina, vtipálek, drsňák a stydlín) v neokoukaném prostředí, což z výsledku udělalo lehce přímočarou, ale také stoprocentně feel-good komedii bez nějaké hlubší přidané hodnoty. Na odlehčenosti filmu samozřejmě přidává i "legendární" český dabing, v němž se urodilo možná ještě více hlášek než v originále.
Marek Slovák - Goon
Filmů, které svou atraktivnost staví na zimních sportech, příliš není, přestože takové lyžování je v nemalé míře využíváno v akčních snímcích (vzpomenete si, kolikrát bylo v bondovkách?). Povedených děl, které by v centru svého dění měly hokej, lyžování, krasobruslení či jiné podobné aktivity, jsou pak necelé dvě desítky. A většina z nich, těšící se popularitě spíše v zahraniční než u nás, jsou jenom zdařilým naplněním (narativního, žánrového) modelu, jenž je s daným žánrovým adjektivem („sportovní“ film) spojován. Vedle provinilých potěšení v podobě Ledového ostří (nebo jeho zdařilé parodie Ledově ostří) či Kokosů na sněhu anebo vážnějších počinů jako Hokejový zázrak a Mystery, Alaska je zde Goon. Seann William Scott se v něm představuje v pro něj netypické převážně tragické poloze, která má i svůj komický rozměr. A i když se naplňují osvědčené vzorce sportovního snímku, jiné – vypravěčské – se porušují, když protagonista neprojde vývojem, ale naopak dospěje k poznání, že svému hokejovému týmu může být dobrý svými schopnostmi rváče a nikoliv hráče. Goon je ideální pro ty, kterým spíš než o atrakci (hokej, zde zkřížený s „boxem“, což je samo o sobě dostatečně ozvláštňující) jde o hlavní postavu „podvraťáka“, jenž se ale výstavním kouskem nestane.
