Martin Scorsese patří k nejuznávanějším režisérům na světě. Při příležitosti jeho novinky v kinech si můžete projít abecedu těch nejdůležitějších pojmů, které s jeho jménem nějakým způsobem souvisí.
Autorský film / hnutí: Martin Scorsese je jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. New Hollywoodu (Nového Hollywoodu), pro které bylo typické, že pod dohledem velkých studií a za jejich peníze natáčeli silně autorské filmy, které nebyly primárně komerční, ale měly i velkou uměleckou hodnotu. Od té doby se tato možnost už žádné jiné skupině tvůrců nikdy nenaskytla.
Biografie: Nedílnou součástí Scorseseho filmografie jsou také biografie zajímavých osob z různých společenských oblastí. Zpracoval kupříkladu osudy boxerského šampiona ve střední váze Jakea LaMotty (
Zuřící býk); mafiána, který udal své kolegy a stal se nežádoucím (
Mafiáni); muže, který vybudoval (také za pomoci mafie) rozsáhlou síť kasin v Las Vegas (
Casino); podivínského milionáře
Howarda Hughese, který měl zálibu v letadlech, krásných ženách a natáčení filmů (
Letec) a opomenout nesmíme ani aktuálního
Vlka z Wall Street, jehož hrdinou je lehkomyslný a bezpáteřní finančník. A to bychom se ještě v příštím roce měli dočkat portrétu slavného jazzového zpěváka a občasného herce
Franka Sinatry.
Corman: Svého času přímo legendární režisér a producent, který stál u zrodu mnoha z dnešního pohledu režisérských megastar. A ani Scorsese nebyl výjimkou. Pro
Rogera Cormana natočil v roce 1972 kriminální road movie s romantickým nádechem
Bertha z dobytčáku, na kterém se naučil pod jeho produkčním dohledem tvořit rychle a levně, což hlavně ve své zlaté éře často využíval.
Čína: Země, která do dnešních dnů okupuje Tibet a Scorsese s ní nemá dobré vztahy. Po natočení portrétu současného dalajlámy
Kundun, jehož tvorbu už provázely obří hádky s čínskou stranou, patří Scorsese na seznam těch, kteří mají vstup do Tibetu zakázán.
Dokument: Kromě hraných filmů si Scorsese čas od času odskočí k natočení dokumentu a vždy to stojí za to. Stěžejní jsou v nich většinou dvě témata, která v jeho životě dominují - láska k filmu a hudba. Za zmínku z těchto děl rozhodně stojí výtečný, takřka čtyřhodinový opus
Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem, jehož název přesně vystihuje to, o čem pojednává, a z poslední doby dva dokumenty o hudebních legendách - jednak famózní záznam koncertu
Rolling Stones a také vyčerpávající portrét jednoho ze zakladatelů
The Beatles s názvem
George Harrison: Living in the Material World. I ostatní snímky však stojí minimálně za prozkoumání.
Encyklopedie: Snad žádný jiný režisér na světě nemá takové povědomí o historii kinematografie jako právě Scorsese. S ne až tak velkou nadsázkou se o něm dá říci, že je chodící encyklopedie dějin filmu, neboť jeho znalosti jsou ohromující a fascinující. Ve svých snímcích často odkazuje ke svým oblíbeným obdobím (
Hugo a jeho velký objev byl v podstatě sám o sobě jednou velkou poctou němému filmu) a velmi rád své vědomosti předává. Pro zájemce doporučuji dohledat některý z jeho dokumentů zaobírající se právě historií kinematografie.
Film Foundation: Nezisková organize založená Scorsesem v roce 1990. Jejím hlavním cílem je podporovat velká studia v restaurování a uchovávání klasických filmů, jejichž kopie jsou dost vzácné a často i poškozené. Od svého vzniku pomohla nadace zrestaurovat více než pět set šedesát filmů.
Herci: Scorsese rád pracuje s herci, které zná a vedle nich dává prostor k vyniknutí těm, od kterých bychom to nečekali a možná právě proto jsou jeho snímky tak výborné. K nejčastěji obsazovaným v jeho filmech patří
Robert De Niro (8 filmů),
Victor Argo (6),
Harry Northup (6),
Harvey Keitel (5),
Murray Moston (5). Jeho současným největším oblíbencem je
Leonardo DiCaprio, s nímž dosud natočil pět snímků a další nejspíše přibudou.
Charles Manson: Jen málo se ví, že v roce 1976 byla Scorsesemu jako první nabídnuta role slavného masového vraha v televizním filmu
Helter Skelter. Nakonec ji ale odmítl a připravil tak své budoucí fanoušky o zajímavý zážitek. (Jen pro úplnost, roli místo něho získal dodnes neznámý
Steve Railsback.)
Itálie: Země, ke které má Scorsese silný vztah, neboť rodiče jeho otce i jeho matka byli italského původu, pocházeli shodně z neblaze proslulého Palerma a okolí. A fascinuje ho i tamní kultura, protože mezi svými hlavními vlivy uvádí italský neorealismus. O něm dokonce v roce 1999 natočil čtyřhodinový dokument s názvem
My Voyage to Italy, kde podrobně rozebral významy a různé interpretace nejzásadnějších filmů tohoto období.
John Hinckley, Jr.: Muž, který se v roce 1981 pokusil zavraždit tehdejšího prezidenta USA Ronalda Reagana, se při svém činu otevřeně odvolával ke Scorseseho
Taxikáři, jehož z činu obvinil. Byl natolik posedlý postavou dětské prostitutky v podání
Jodie Foster, že začal herečku sledovat. O atentát se prý pokusil i proto, aby na ni udělal dojem.
Kokain
: Po neúspěchu filmu
New York, New York upadl Scorsese do hluboké deprese a propadl těžké závislosti na kokainu. Jako rozený astmatik a obecně stále nemocné dítě svému zdraví v tomto bujarém období divokých parties a drogové konzumace příliš nepomohl, takže mu šlo regulérně o život.
Legenda: Jaké jiné slovo v souvislosti se Scorsesem použít? Ve svých jedenasedmdesáti letech patří opravdu k žijícím hollywoodským legendám, které ještě pamatují zlatou éru moderní kinematografie a hlavně si můžou točit v podstatě co chtějí, protože jejich slovo má pořád váhu a každý film je očekáván miliony fanoušků. Pomalu ohrožený filmařský druh.
Mafiáni: Nedílnou součástí Scorseseho filmografie jsou logicky i vzhledem k jeho původu příběhy gangsterů a mafiánů, kteří šplhají po americkém společenském žebříčku a přebírají nadvládu nad podsvětím. Nejzářnějšími příklady podobných filmů budiž ikoničtí
Mafiáni, hodně podobné
Casino, případně historické drama o vzniku New Yorku
Gangy New Yorku a zapomenout nesmíme ani na oscarovou
Skrytou identitu. Bez těchto opusů by zkrátka Scorsese nebyl Scorsesem.
New York: Město pevně spjaté se Scorseseho životem. Ve zdejší čtvrti Queens se narodil a na slavném Manhattanu vyrůstal. V New Yorku také vystudoval místní filmovou univerzitu a umístil sem děj několika svých filmů (jeden z nich se dokonce přímo jmenuje
New York, New York a je jednou velkou poctou jak městu, tak éře zlatého hudebního věku). Toto velkoměsto zkrátka miluje a má k němu srdeční vztah.
Ocenění: Snad každý jeho snímek je minimálně nominován na nějakou tu cenu. Celkem si jeho filmy odnesly sedmdesát nominací, z toho dvaadvacet na prestižního Oscara. Než se ho on sám dočkal v roce 2006 za drama
Skrytá identita uplynulo dlouhých sedmadvacet let a pět neproměněných nominací. Od té doby byl nominován ještě dvakrát, ale prozatím zůstalo jen u toho. Třeba se to změní letos. Málokdo by mu to nepřál.
Pověrčivost: Scorsese je extrémně pověrčivý a má obrovskou fóbii z čísla 11. Od sedmdesátých let mu tato obava dost komplikuje život a vyhýbá se čemukoli, co má s tímto číslem nějakou souvislost, tzn. že necestuje letadlem 11. listopadu nebo nemůže v hotelích bydlet v jedenáctém patře. Ironií osudu je, že se narodil právě v listopadu, tedy v jedenáctý měsíc roku.
Rodina: Ke své rodině má Scorsese vřelý a milující vztah. Nikdy ho neuslyšíte říci jediné křivé slovo proti jeho příbuzným a jeho lásku k nim dokládá i to, že ve většině filmů se vždy někdo z jeho rodiny objeví v cameo roličce (v
Mafiánech si zahráli dokonce oba rodiče). Zemřelému otci věnoval romantické drama
Věk nevinnosti. Rodina je u něho opravdu na prvním místě.
Římský katolík: Scorseseho náboženské vyznání není pro jeho tvorbu de facto vůbec důležité, nicméně je zajímavé, že on jakožto přísně vychovaný katolík natočil kontroverzní snímek
Poslední pokušení Krista. Stvořitel v něm otevřeně pochybuje o svém údělu, nechává se ideově svést od Satana, Jidáš je jeho mentorem a dá se říci, že i nejlepším kamarádem. Církev film ostře odsoudila a samotný Scorsese z ní byl za tento počin v podstatě exkomunikován.
Spolupracovníci: Podobně jako u herců sází Scorsese při natáčení na spolupráci s osvědčenými lidmi. Mezi jeho nejvěrnější kolegy patří rozhodně dvorní střihačka
Thelma Schoonmaker, kameramané
Michael Ballhaus a
Robert Richardson, scenáristé
Paul Schrader,
Mardik Martin a
John Logan, kostýmní výtvarnice
Sandy Powell, produkční
Dante Ferretti a hudební skladatelé
Howard Shore,
Robbie Robertson a
Elmer Bernstein. Čtyři z nich (Schoonmaker, Richardson, Powell a Ferretti) díky němu získali Oscara, takže spolupráce s "Martym" funguje báječně.
Špinavé ulice: Pro kariéru Martina Scorseseho zásadní film. Do té doby prakticky neznámý režisér vstoupil do Hollywoodu v roce 1973 ve velkém stylu částečně autobiografickým snímkem o tom, jak to chodí v newyorských čtvrtích. Dal světu vědět, že se s ním bude muset počítat a taktéž definoval své osudové téma a nastolil režijní styl, který ho provází prakticky dodnes. To, že snímek znamenal velký průlom i pro
Roberta De Nira a
Harveyho Keitela, je onou pověstnou třešínkou na dortu.
Trademarky: Prakticky jako každý režisér má i Scorsese typické prvky, které používá takřka ve všech svých filmech. K nejčastějším z nich patří tzv. zpomalovačky a freeze frames (moment, kdy obraz jakoby "zamrzne" a divák slyší jen hlas vypravěče), časté využívání voiceoverů nebo dlouhé nepřerušované záběry. Za zmínku stojí i to, že ve většině jeho filmů se objeví vždy nějaká autorita (policista, politik...), která nemá problém s tím nechat se uplatit. V neposlední řadě stojí za zmínku také jeho vlastní camea, která jsou buď fyzická (nejznámější asi pasažér pozorující nevěrnou ženu v
Taxikáři), nebo pouze hlasová (vypravěč ve
Špinavých ulicích a
Barvě peněz, případně hlas dispečera v
Počítání mrtvých).
Úkroky z tvorby: Scorsese sice má svá dvě stěžejní témata, o kterých vypráví a natáčí většinou dramata, i on však párkrát v kariéře vykročil do jiných žánrů a pustil se do odlišné problematiky. K jeho nejznámějším "úkrokům" patří rozhodně dvojice "náboženských" snímků
Poslední pokušení Krista a
Kundun - život dalajlamy, ryze kostýmní romantické drama
Věk nevinnosti a lehce komediální až satirické snímky
Po zavírací hodině,
Král komedie a nově i
Vlk z Wall Street.
Vincent van Gogh: V jednom z posledních snímků
Akiry Kurosawy pojmenovaném
Sny Akiry Kurosawy si Scorsese zahrál malou roli slavného malíře. Jde spíše o cameo a je tu vidět, jak "maluje" obraz Obilné pole s havrany.
Western: Tradiční americký žánr má pro Scorseseho speciální význam.
Souboj na slunci z roku 1946 byl totiž vůbec prvním filmem, který v životě viděl (tehdy mu byly čtyři roky). Možná i z toho důvodu můžou znalci v některých jeho snímcích vypozorovat různé odkazy a narážky na ty nejklasičtější westerny typu
Rio Bravo nebo
Velká železniční loupež.
Zuřící býk: Zřejmě nejdůležitější položka v režisérově filmografii a takřka doslova životní film. Jeho natáčení, k němuž se dlouho neměl a ke kterému ho dlouho přemlouval
Robert De Niro, totiž bylo pro Scorseseho odvykací terapií a dá se říci, že mu zachránilo život. Několikaletá závislost na kokainu si vybírala svou daň a slavný tvůrce zašel při práci až na hranici sebezničení a do snímku promítl své tehdejší rozpoložení. I proto je příběh boxera Jakea LaMotty dost brutální, krvavý (proto natáčen černobíle) a temný. Nebýt tohoto filmu, bůhvíjak by to se Scorsesem dopadlo.
Ženy: Možná se to nezdá, ale Scorsese okusil svazek manželský celkem pětkrát. Nejslavnější manželkou mu byla rozhodně herečka
Isabella Rossellini, s níž žil v letech 1979 - 1983. Do zatím posledního manželství vstoupil v roce 1999 a setrvává v něm dodnes. Navíc má celkem tři dcery, takže ženský element je v jeho životě obrovsky důležitý a podstatný.
Nejste s naším výběrem spokojeni? Máte nějaký nápad na doplnění chybějících písmen? Neváhejte a pište komentáře pod článek.