Martin Bubrín
Hned z kraje roku mohu s absolutní jistotou říct, že o jedné z předních příček následujícího novoročního bilancování mám jasno - Vlk z Wall Street je totiž esence všeho, čím se Martin Scorsese řadí mezi největší filmaře všech dob. Portrét finančníka Jordana Belforta je čistá cinefilie, požitek ze sledování, monumentální epos o síle kapitalismu, komplexní rozbor morálně zkaženého člověka a amorální (a zfetovaná) komedie, která kromě nastavování zrcadel dokáže během tříhodinové stopáže bavit i na bázi čirého diváckého crowdpleaseru.
Vybízí se samozřejmě paralela s obdobně laděným Pot a krev, ale Scorsese Baye válcuje co do míry sdělení, tak i funkčnějším zapojením nespolehlivého a sebeuvědomělého vypravěče (promluvy k publiku) a nečekaným experimentováním s filmovým stylem (což se týče například drogových halucinací, zpomalených záběrů nebo perfekcionistických střihových montáží). Především se ale jedná o velký herecký koncert s typově přesně obsazeným DiCapriem, který svého uřvaného egomaniaka vystihl naprosto s grácií (přesný opak sentimentálního Jaye Gatsbyho), na menším prostoru samozřejmě září i roztomile buranský Jonah Hill, Matthew McConaughey nebo krásná Margot Robbie, jež se s trochou nadsázky stylizuje do role Sharon Stone z Casina. Dobrá polovina stopáže jsou navíc momenty tak zapamatováníhodné, ikonické a divácky vděčné, že mají velkou šanci do budoucna zkultovnět.
Po dlouhé době se také jedná o film, u něhož je tříhodinová délka nakonec ještě mínusem a klidně by se hodila i režisérská (původně prý čtyřhodinová) verze plná prodloužených scén, dalších ohromných hereckých kreací a komediálních epizod z prostředí kancelářské džungle a nekončících večírků. Zkrátka geniální Scorsese, který se hravě vyrovná svým nejlepším kouskům - s odstupem několika dní neskutečně komplexní portrét, jenž vybízí k opětovným zhlédnutím a všímání si ve změti těch třeskutě vtipných bonmotů na první pohled nepostřehnutelných paralel a vícevýznamového čtení některých scén.
Pavel Pinker
Je to kanec, ten Scorsese. Král životopisů, gaunerů a tříhodinových filmů tentokrát útočí komediálním makléřským eposem a jedno se mu musí nechat – natočil tři hodiny materiálu o zfetovaném milionářském kreténovi a přesto po CELOU stopáž diváka baví. A jak! Forma pravděpodobně vysála kokainové sklady samotné titulní postavy a místy vypadá jako číslo z pompézního muzikálu, jehož scéně kraluje psychopatický výkon Leonarda DiCapria. Vyprávění je velice schopně doplňováno ryze komickými výstupy, které nejsou trapné a pokaždé fungují, přestože se často zabývají masturbací, souložením, fetováním či močením a nejsou zrovna krátké(!!). Může za to geniální casting, fantastický tah na branku při užívání situačního humoru, skvělý timing každého prvku na scéně a energický projev, jenž je znakem celého filmu.
Vážně by mě nenapadlo, že se budu tři hodiny královsky bavit při sledování těžce nemorálního zbohatlického mejdanu, který nenápadně shazuje i mravní ponaučení a utahuje si z nabízené satisfakce. Koukat na tuhle masivní porci profesionální a zároveň podvratné filmařiny je zkrátka radost. Co je tedy Vlk z Wall Street? Znáte ten vtip, který říká, že peníze nejsou všechno, ale že je lepší brečet v limuzíně než v autobuse? Představte si jeho filmovou adaptaci + tunu drog a ještě více báječně neuctivého humoru. Scorsese sice půjde do pekla za to, že točí filmy o grázlech (Kundun ho nezachrání), ale my ho budeme navěky milovat. Závěrem můžu říct jen tolik, kolik by řekl sám Jordan Belfort: jděte do toho, protože je to fucking awesome! 
