Když se pět držitelů Oscara potká na posledním mejdanu ve Vegas, je zde slušná šance, že by mohlo jít o komedii roku. Pojďme se podívat, jak režisér Jon Turteltaub uspěl.
Když stárnoucí Billy (
Michael Douglas) požádá o ruku svou o polovinu mladší přítelkyni, jeho přátelé z dětství Archie (
Morgan Freeman), Sam (
Kevin Kline) a Paddy (
Robert De Niro) se rozhodnou uspořádat mu rozlučku se svobodou. A kde jinde udělat pořádný mejdan než v Las Vegas. Flatbushská čtyřka - jak si hrdinové v dětství říkali - má sice svá nejlepší léta za sebou, ale to neznamená, že by si ještě naposledy nemohli pořádně užít.
Snímek začíná krátkým prologem vracejícím se do Brooklynu padesátých let, do doby, v níž byli čtyři protagonisté ještě chlapci na hranici puberty a pojilo je pouto nerozlučného přátelství. Není třeba konstatovat, že každého z nich zavál postupující čas zavál do různých koutů Spojených států. Tato figura je pro vyznění filmu poněkud zbytečná, protože z dialogů a rozhovorů hlavních hrdinů je patrné, že jejich vztahy jsou na hlubší úrovni než je běžná známost.
Stejně tak jsou přespříliš názorné a vysvětlující čtyři krátké kapitoly jednotlivě představující čtyřlístek hrdinů v současnosti. Paddy se po smrti své ženy uzavřel do svého světa smutku a odmítá jakýkoli kontakt s okolím. Archie je tak trochu rukojmím svého syna Ezry (
Michael Ealy), který je po otcově mozkové příhodě až příliš starostlivý a nejraději by ho viděl permanentně na lůžku. Sam ztratil jakoukoli jiskru a jeho život se odehrává na čajových dýcháncích floridských důchodců. Jediný Billy je stále aktivní, ačkoli u něj se vnímání stáří obrátilo naruby a odmítá si připustit svůj věk. Svým způsobem by se dalo říct, že
Douglas a
De Niro hrají sami sebe.
Freeman a
Kline jsou víc než živé postavy karikaturami postarších pánů, kteří se utrhli ze řetězu.
Od žánrového snímku, který disponuje tak zvučnými jmény herců, z nichž všichni jsou držitelé Oscara, by se dala očekávat kvalitní, svižná komedie s vtipnými a vypointovanými dialogy a dobrými hereckými výkony. Toho se ale bohužel režisérovi
Jonu Turteltaubovi a scenáristovi
Danu Fogelmanovi nepodařilo dosáhnout. Všechny čtyři postavy jsou velmi ploché a neposkytují herců jakýkoli manipulační prostor. Dialogy jsou spíše jednotlivé výkřiky, které chabě posouvají děj kupředu. Film jako celek působí spíše jako série gagů, z nichž některé jsou úsměvné, ale rozhodně se nespojují v koherentní jednotu.
Situaci nezachrání ani herecká hvězda a další držitelka Oscara
Mary Steenburgen v roli barové zpěvačky Diany. Její postava byla zřejmě zamýšlena jako femme fatale, díky níž mají dojít Billy a Paddy k určitému uvědomění. To je vlastně problém celého filmu
Frajeři ve Vegas. Jakkoli se vlastně po celou dobu nic nestane, v závěru projdou všechny postavy katarzí. Paddy přestane truchlit a začne si užívat života. Billy pochopí, že je načase přiznat si svůj věk a nehonit se za mladými ženami, které by mohly být jeho vnučkami. Sam nalezne druhou mízu a do jeho manželství se vrátí ztracená energie. A Archie se konečně postaví svému synovi s tím, že ještě neumírá. Kde k této proměně přišli, zůstává ve hvězdách.
Frajeři ve Vegas tak bohužel zůstanou další polovičatou, oddechovou komedií, která proběhne kiny, utrží požadovaný zisk a zapadne. Na jedné straně neurazí, ale také nijak neohromí. A to je, minimálně při tak zajímavém hereckém obsazení, zahozený potenciál.
Český trailer filmu Frajeři ve Vegas