Leon (Jean Reno) je osamělý zabiják pracující v newyorské Little Italy, který se drží svého profesionalismu, stejně jako pravidla, že děti a ženy se nezabíjí. Je chladný, nemilosrdný a také nepolapitelný. O živobytí v podobě zakázek se mu stará jeho mentor a přítel Tony (Danny Aiello). Leon udělá ve svém strojově mechanickém životě pouze jednu chybu, když zachrání před zkorumpovaným policistou Stansfieldem (Gary Oldman) a jeho týmem mladou Matildu (Natalie Portman). Tato chyba pro něj sice znamená konec, ale probudí v něm city, které myslel, že už dávno ztratil. Ty krátké, ale intenzivní chvíle štěstí prožité s Matildou za to ale nepochybně stály.
Leon je až klišovitě černobílá story, která, podobně jako pohádky, nepůsobí příliš věrohodně. Ušlechtilý a v jádru až dětsky dobrotivý nájemný vrah, vedle něho předčasně dospělá a vyzrála dívka a jejich otcovsky-lolitovský vztah. Proti nim stojí "všechno zlo světa" symbolizující zkorumpovaného policistu. Dobro a zlo tu je jasně čitelné a rozlišitelné. Právě tato jednoduchost v rozlišení nezatížená psychologií či jinou "vědou", je možná jedním z důvodů, proč je Leon tak silně nabitý emocemi, a proč je jeho klišovitost předností.
Besson si nikdy ve svých filmech nelámal hlavu s věrohodností zápletky, motivací postav nebo pravděpodobností událostí. Takzvaná realističnost u něj nikdy nestála na prvním místě. Patří totiž k typu režiséru, kteří zkouší (či zkoušeli), co všechno film jako médium snese a unese. Vědomě film chápe jako svět fikce, kde nic není pravda a snaží se v divácích vyvolat co nejsilnější emoce. A to se mu právě příběhem sympatického uzavřeného zabijáka a mladé "ambiciozní" holčičky povedlo na výbornou. Jejich nenaplněný otcovsko-milenecký cit je dojímavý. Besson zkrátka ví, jak pracovat s diváckými emocemi a očekáváním. Pikantní na tom je fakt, že inspiraci pro vztah mezi Leonem a Matildou načerpal ze vztahu s tehdejší patnáctiletou přítelkyní, francouzskou herečkou a režisérkou Maïwenn Le Besco.
Leon je, i podle Bessonových vlastních slov, vzdáleným "americkým" příbuzným čističe Viktora z Brutální Nikity. Jean Reno ho v Brutální Nikitě zahrál naprosto dechberoucím způsobem, a proto je logické, že si podobnou postavu zahrál i zde. Je opět brilantní, i když ho možná nečekaně herecky zastínila debutující a tehdy dvanáctiletá Natalie Portman, která už ve své první velké roli podala silný herecký výkon. Její variace na zabijáckou Lolitu je opravdu divácky nezapomenutelná, stejně jako kreace Garyho Oldmana, který na malé ploše a jen v několika scénách filmu předvádí jednoho z nejodpudivějších padouchů filmového plátna. Se stejným požitkem, s jakým dává přednášky o klasické hudbě, likviduje své protivníky, děti a ženy nevyjímaje. Gary Oldman měl tehdy na podobné postavy téměř patent.
Tam, kde je Besson jako scenárista černobílý a jednoduchý, nám to vynahrazuje jako režisér. Nápadně a dovedně inscenuje Leonovy akce, libuje si v dynamických kamerových nájezdech a detailech, velký prostor ale věnuje i rozvíjejícímu se vztahu mezi Leonem a Matildou. Mnoho natočených, ale z původní verze vystříhaných scén, se objevilo v prodloužené verzi Leona, která vyšla až na DVD. Právě prodloužená verze Leona pak působí ještě daleko silněji než originální verze z roku 1994. Na jeho působivosti se kromě herců a Bessonovy nápadité režie výraznou měrou podílí i kongeniální práce dvou stabilních Bessonových spolupracovníků, hudebního skladatele Erica Serry a kameramana Thierry Arbogasta. Besson Leonem završil jednu tvůrčí etapu své režijní dráhy, otázkou je, zda se Matilda na konci filmu stane či stala "brutální" Matildou, nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že Besson se už k její postavě ani Leonovi nevrátil, je možné, že se z ní stala normální dívka, pro filmový sequel či prequel nezajímavá. Besson po Leonovi natočil hýřivou a přebujelou sci-fi Pátý element a výpravný historický epos o Johance z Arku, který ovládla Bessonova tehdejší můza a žena Milla Jovovich. To už je ale jiný příběh.
