A i když byste od něj nejspíš čekali čistokrevné indie nasáklé hipsteřinou jako houba, není tomu tak. Gordon-Levitt si pro svou prvotinu vybral prosté téma a moudře si odpustil touhy po katarzních výšinách. A tady je třeba zdůraznit, že to je hlavní klíč jeho úspěchu. Coby debutující režisér totiž odolává klasickým nástrahám pseudouměleckosti, zachovává chladnou hlavu a hodlá především ukázat, že zvládne ukočírovat celovečerák.Příběh je prostý - Jon Martello je ukázkový povrchní flákač a holkař. V životě vyznává pár základních hodnot, z nichž přední stupně pyramidy zaujímají sexuální radovánky, kterým ovšem trochu netradičně kraluje pornografie. Jon je totiž perfekcionista - rád by v postelovém životě dosahoval stejně profesionální úrovně, jakou předvádí zdatné ansámbly porno filmů, ovšem skutečné živoucí ženy ho svou prudérností a omezeností vždycky nějak zklamou. Loví je tedy spíš proto, aby si dokazoval chlapáctví, a následně si spravuje chuť s pixelovými nahotinkami.
Téma si Gordon-Levitt zvolil perfektně - je vděčné, provokativní a zároveň naprosto klasické. Don Jon v jeho podání není ničím jiným než cestou charakterově plochého jedince k prozření a uvědomění se všemi jejími výhodami i nevýhodami. Dobrá zpráva je, že pan režisér řečené výhody využívá značně ve svůj prospěch. Drží se daného příběhového schématu a neztrácí se v osnově vyprávění. Jeho příběh má všechny náležité atributy - zvraty, postavy, situace - všechno, co ve filmu tohohle typu potřebujete.
Šťastné je pak i eastwoodovské obsazení hlavní role, jelikož Gordon-Levitt prostě přesně věděl, jaká má postava Jona Martella být, a hraje ji se zápalem odpovídajícím nadšení, s nímž byste ve svém vlastním filmu hlavní roli hrát měli. Abych to zjednodušil - hraje prostě zábavně. Charakter Jona napsal jako kombinaci jízlivého šťouchance do generace přemóděných šampónů a ironického výsměchu současné standardizované promiskuity. Svojí parodickou hereckou kreací pak tenhle satirický koktejl perfektně stvrzuje.
Měl ovšem taky obrovské štěstí, že mu na roli univerzální femme fatale, aneb nezpochybnitelné desítky na pomyslné škále ženské božskosti kývla opravdová úřadující světová desítka Scarlett Johansson. Jsou role naprosto šité pro konkrétní hereckou personu a perfektní dáma v růžových šatech postávající u baru by nikdy bez Scarlett perfektní nebyla. Tohle děvče sem prostě pásne jako žádné jiné.
V Don Jonovi se toho vážně povedlo hodně, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že je to debut. Kromě stabilního režisérského podloží navíc nechybí ani přídavek v podobě vítaných detailů a bonusových prvků. Sem tam prostě vyskočí povedený vtípek (Jonovi přátelé, buranský táta), sem tam hodně příjemná parodie nebo zajímavá postava (Jonova sestra á la Tichej Bob). Díky tomuhle všemu si to Don Jon šine hezky a jistě kupředu a vyhýbá se sterilitě.
Gordon-Levitt se ale nakonec přeci jen dostává na hodně strmou půdu, jelikož příběh v poslední třetině posílá směrem, který se jen hodně těžko dokáže ubránit nařčením z neobjevnosti. Jako katalyzátor tu skáče do příběhu mírně vyšinutá Julianne Moore, jejíž postava je souborem tak vysokého množství berliček a vodítek, že se vaše logické obvody zákonitě budou jejímu vstupu do děje trochu bránit. Otázka je, do jaké míry jste schopni se smířit s klasickou sbírkou morálních pouček a do jaké míry jste ochotní je prominout, jestliže nejsou servírovány přespříliš vážně.
Joseph Gordon-Levitt na vás totiž nevysílá žádného nového Dona Giovanniho, ale "obyčejného" Dona Juana. Z jeho filmu je cítit mnohem větší podíl čiré srandy a bezstarostnosti, než by se vám na první pohled mohlo zdát. Kromě malého univerzálního poselství o pravé lásce, s nímž se ztotožní takřka každý, je to vlastně jenom takový Levittův malý osobní manifest společenské příslušnosti ke "spíše alternativní" vlně, který dokonale stvrzuje tím, jak nebetyčně drze se v závěru jeho Jon Martello promění.
Nu, pěkně se nám to JGL vybarvil. Kdo by kdy řekl, že to ten milý mladík v "cardiganu" jednou dotáhne až na režisérkou sesli a že se na ní uvelebí až takhle pohodlně. S trochou štěstí by Don Jon mohl být začátek slušné režisérské kariéry, jelikož je nesporným důkazem, že na to Levitt má. My můžeme jen doufat, že se zas brzo vytasí s něčím přinejmenším stejně sympatickým.
