Filmoví herci a herečky se většinou do povědomí publika zapíšou v nějaké určité roli, kterou nás zaujmou. Téměř každý herec tak má typ rolí, které mu vyhovují a v kterých se objevuje častěji než v jiných. Pokud pak tento typ role již převládá, říkáme o herci či herečce, že patří do nějaké určité "škatulky". My se vám právě pokusíme v tomto článku přiblížit takto vnímané, "zaškatulkované" herce, kteří čas od času překvapí tím, že se vyskytnou v roli, která jde proti jejich obvyklému typu a diváckým očekáváním. Jelikož je ale tato "množina" herců příliš obsáhlá a téma příliš široké a téměř nevyčerpatelné, půjde zde nutně jen o určitý výsek a redukci. Proto tento "rozbor" berte spíše jako inspiraci pro vaše vlastní přemýšlení nikoliv jako "definitivně uzavřený" prostor. Při širokosti tématu i při počtu herců, hereček a jejich rolí by jakýkoliv definitivní rozbor vydal na celou knihu. Náš článek tak bude mít povahu pouze reprezentativní a inspirační, nikoliv shrnující. Abychom se v tématu sami neztratili a "neutopili" (což stejně může hrozit), rozdělíme si ho do několika skupin. Tyto skupiny budou přínosné i z hlediska přehlednosti a znovu upozorňujeme čtenáře, že se jedná jen o omezený a reprezentativní vzorek.
Bill Murray a spol.
Murrayho mladší herečtí kolegové Jim Carrey a Will Ferrell si svou oblibu získali povětšinou v bláznivých komediích, ale i oni dokázali překvapit rolí, kterou vystoupili ze své zaběhnuté šablony. Pro Carreyho znamenalo první vykročení směrem k vážnějším filmům obsazení ve Formanově Muži na měsíci a posléze ve Weirově Truman Show a Gondryho Věčném svitu neposkvrněné mysli. Ferrell ukázal zase svoji překvapivou charakterní stránku ve filmu Horší už to nebude. Adam Sandler, který se objevoval v nenáročných taškařicích jako Vodonoš či Velký táta, překvapil a zaujal v Andersonově netriválním melodramatu Opilí láskou a přesvědčivým výkonem v dramatu Volání o pomoc.
Scéna z filmu Volání o pomoc
Bohdalová a Janžurová
Mezi českými herečkami stojí určitě za zmínku minimálně dvě velké komediální herečky a sice Jiřina Bohdalová a Iva Janžurová. Bohdalová byla výbornou komediální herečkou ať už v Podskalského Světácích či v jiné jeho satiře Bílá paní. Rok 1970 jí přinesl dvě zvláštní role vybočující výrazně z jejího obvyklého rejstříku. Jednou z nich byla výstřední a podivná komedie Vražda Ing. Čerta, kde si zahrála po boku Vladimíra Menšíka. Druhým a důležitějším filmem pak bylo politické Ucho. Její dramatický výkon po boku Radoslava Brzobohatého si zaslouží absolutní uznaní i jejího psychologického a charakterního herectví. Podobně na tom byla i její kolegyně ze Světáků Iva Janžurová. I ona měla mimořádné komediální vlohy, jež prokázala v takových filmech jako Pane, vy jste vdova! nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. I ona ale dokázala, že je velká charakterní herečka v Kachyňově Kočáru do Vídně a v Herzových Petrolejových lampách.
Menšík a spol.
U nás bychom také našli četné příklady herců, jejichž herecké proměny stojí za povšimnutí. Například Vladimír Menšík byl většinu života, a právem, pokládaný za výtečného komika. Ve své velmi obsáhlé filmografii má ale několik pozoruhodných tragikomických či dramatických rolí. Mezi ně patří například Bernard v Markétě Lazarové či Joska Pyřk v Jasného filmu Všichni dobří rodáci. Výborné dramatické studie Menšík předvedl také v televizních inscenacích Tažní ptáci či Ikarův pád. Výborný komediální herec Jiří Hrzán má ve své filmografii jednu pozoruhodnou roli, která se naprosto vymyká komickému typu, v němž byl vnímán, a sice ve filmu Hlídač. Miroslav Donutil, který je vnímán téměř výhradně jako herec v komediích, má také na svém kontě několik vážných rolí. Objevil se například jako důstojník v Pevnosti a farář v Kachyňově Fany. Boleslav Polívka, známý klaun a mim byl až do Zapomenutého světla rovněž vnímán výhradně jako komediant a herec jedné role. Podobně i Oldřich Kaiser překvapil vážnou rolí v Poutech stejně jako Martin Dejdar v dramatech Amerika a Učitel tance.
Scéna z filmu Zapomenuté světloHerci a herečky „vážní“ , kteří se objevili v komedii, muzikálu aj.
Marlon Brando a Paul Newman
Respektovaní charakterní herci, kteří jsou výborní v psychologických rolích a dramatech si sem tam ve své filmografii "střihnou jen tak pro radost" i nějakou tu lehčí, komediálnější či čistě komickou roli. Marlon Brando patří nepochybně k nejváženějším a nejlepším americkým hercům a je ceněn pro své dramatické role ve filmech jako V přístavu či Kmotr. Nicméně i tento velký charakterní herec si rád dopřál lehčí role například v muzikálu Guys and Dolls či jako šikmooký sluha v Čajovně u srpnového měsíce. Paul Newman zapadl v Hollywoodu do škatulky rváčů s dobrým srdcem a charismatických drsňáků. Částečně z ní vystoupil ve filmu Podraz a úplně v ztřeštěné komedii Mela Brookse Němý film.
Al Pacino, Robert De Niro a Dustin Hoffman
Jeho mladší herecké kolegy Al Pacina a Roberta De Niro rovněž bereme především jako charakterní herce. Pacino poprvé ze své škatulky vystoupil v Hillerově komedii Autor! Autor! a o deset let později v romantické romanci Frankie a Johnny. De Nirova první komediální vlaštovka Nejsme žádní andělé daleko nedoletěla, takže ho ke komediální kreaci v Přeber si to!, kde parodoval svůj léty zaběhnutý gangsterský typ, přemluvil až o deset let později Harold Ramis. Dnes je již De Niro v komediích jako doma, i když nevím, zda jeho účinkování ve "fotrovské" trilogii je pro jeho herecký profil to pravé. Dustin Hoffman má ze všech tří herců nepochybně největší komediální talent, který ale až do úžasné převlekové komedie Tootsie neměl kde dokázat. Naproti tomu jiná Hoffmanova komedie nazvaná Ishtar, kde si zahrál po boku Warrena Beattyho, se příliš nepovedla a nezachránili ji ani takto výborní herci.
Scéna z filmu TootsieStallone, Schwarzenegger a spol.
Zvláštní kapitolou samou pro sebe jsou komediální pokusy akčních hvězd, které nemůžeme pokládat ani za herce charakterní, ani za herce komické. Přesto stojí za zmínku. Prvním a velmi neúspěšným Stalloneho pokusem vykročit z akční škatulky, kterou získal po rolích ve filmech o Rockym Balboovi a prvním dílu Ramba, byla hudební komedie Kočičí zlato. Stallone pak sám přiznal, že pokus vykročit z akční škatulky byla chyba, nicméně to to zkusil ještě dvakrát, ale ani Oscar ani Stůj, nebo maminka vystřelí! mu štěstí nepřinesli, spíše naopak. Jeho největší rival v akčním filmu měl přeci jen více štěstí. Především Reitmanova Dvojčata se stala velkým hitem a také Policajt ze školky příliš nezaostal, zato "komickou" kreaci v Juniorovi si mohl Arnold odpustit. Také akční hvězda Mel Gibson se po neúspěšné akční komedii Pták na drátě nechal zřejmě dlouho přesvědčovat, než si to zase zkusil v komedii. Tenkrát mu to ale ve filmu Po čem ženy touží vyšlo. Jiný svalovec, Jean-Claude Van Damme, zase pro změnu toužil po uznání nikoliv na půdě komedie, ale jako charakterní herec. Jenže jeho akční kousky Dvojitý úder nebo nepovedený Není úniku o jeho skrytých schopnostech nikoho nepřesvědčili. Určitou formou jeho herecké rehabilitace byl až sebezpytný filmový pseudoportrét JCVD.
Rudolf Hrušínský a spol.
Rudolfa Hrušínského také až do adaptace Haškova románu o dobrém vojáku Švejkovi rovněž málokdo pokládal za komediálního herce, a přesto jeho Švejkovská kreace patří k nejpozoruhodnějším komickým hereckým výkonům v naší kinematografii. Není sporu o tom, že Hrušínský byl především velký charakterní herec. Ještě mnohokrát prokázal svůj široký herecký rejstřík, ať už v mrazivém podobenství Spalovač mrtvol či v čistě veseloherních filmech Menzelových nebo Smoljakových. Nezapomenutelné jsou rovněž jeho krásné role v Lipského parodiích Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech.
Jeho mladší herecký kolega a rovněž vynikajicí charakterní herec Petr Čepek vděčil především Jiřímu Menzelovi za to, že mohl ukázat i svoji komickou stránku v hrabalovských Postřižinách a Slavnosti sňeženek, nebo jako žárlivý manžel Libuše Šafránkové ve Vesničce mé střediskové. Ve Smoljakově pseudobiografii o legendárním českém géniovi Jára Cimrman, ležící, spící pak ztvárnil výborně dvojroli arcivévody Feridnanda a jeho retardovaného dvojníka Nývlta. Podobně i Josef Abrhám, který hrál většinou "na vážno", si přišel na své v takových filmech, jako byl Konec starých časů a Vrchní, prchni! Zcela vybočující rolí z jeho hereckého rejstříku je pak role pitvorného dvorního lékaře v postmoderním Němcově V žáru královské lásky.
Meryl Streep a spol.
Meryl Streep patří mezi nejlepší americké charakterní herečky a velmi dlouho to vypadalo, že ve své zaběhnuté herecké škatuli zůstane napořád. První krok z jejího vykročení jí umožnil Robert Zemeckis v černé komedii Smrti jí sluší, kde byl výborně mimo svůj typ obsazen i převážně akční herec Bruce Willis. Streepová se posléze "poslušně" vrátila do svého ranku dramatických rolí, až ji nakonec v roce 2008 dostihla Mamma Mia!, což byl pro mnohé diváky opravdu radikální krok a mnohým způsobil nečekaný šok, ať už pozitivní či negativní. Každopádně tu Meryl přesvědčila, že i ona (se) dokáže pobavit. Jiná ženská herecká legenda Jane Fonda hrála celý svůj život výhradně charakterní role, až si nejspíš řekla, že si může "na stará kolena" taky trochu odpočinout a zahrála si v Příšerné tchýni. Další herečka, Jodie Foster, byla také dlouho považována za typický "studený čumák", za herečku, která je sice perfektní, ať už hraje v Znásilnění nebo Mlčení jehňátek, která se ale nedovede ve filmu smát. Teprve až Woody Allen ve Stínech a mlze a Richard Donner v Maverickovi dokázali, že to není pravda.
Jiřina Jirásková a spol.
Mezi našimi charakterními herečkami měla Jiřina Jirásková svoje čestné místo. Ve filmech jako Každý den odvahu nebo Třicet jedna ve stínu bychom se jí opravdu asi jen sotva mohli smát. Zato ve Světácích, ač byla až tou třetí za mnohem komediálně přizpůsobivějšími Janžurovou a Bohdalovou, se rozhodně neztratila, stejně jako v jiné Podskalského komedii, Ďábelských líbánkách. Později zaujala v komediálně laděných Sestřičkách a zcela nepokrytě komediálních jednotlivých dílech Troškovy trilogie o slunci a senu. Eliška Balzerová je také typem herečky, kterou bychom mohli najít všude možně mimo komediální žánr. Čestnými výjimkami jsou "česká komedie století" S tebou mě baví svět a komedie Jiřího Vejdělka Ženy v pokušení. Ivana Chýlková předvedla výbornou charakterní studii manipulativní ženy v Času dluhů a publikum si jí zafixovalo také do určitého typu rolí. Výbornou příležitost jak "vybočit" jí poskytl Jan Němec v už citované Klímovské adaptaci V žáru královské lásky a také Milan Šteindler v komicky laděné kronice Díky za každé nové ráno.
Tímto stručným výčtem některých "herců v neobvyklých rolích" bychom toto téma mohli uzavřít a jelikož zdaleka nebyly vyčerpány všechny možnosti, zbytek necháme na vás a na vašich případných ohlasech a nápadech na jména, která zde zmíněna nebyla.
