Martin Bubrín
Vizuální spektákl v klasickém slova smyslu, který ve vší své jednoduchosti a čistotě ukazuje sílu velkého plátna a možnosti filmových vyjadřovacích prostředků. Ty se už za více než století existence vyvinuly natolik, že muselo automaticky dojít k jejich umírnění - Gravitace však opět připomněla, s jakou lehkostí, grácií a zcela bez exhibice se dát v několika (přesněji patnácti) desítkách záběrů odvyprávět survival příběh astronautky snažící se přežít v nehostinném vesmíru. Alfonso Cuarón zkrátka po dlouhé době stvořil "podívanou", která příkladně demonstruje to, o co se kinematografie pokoušela od svých počátků - a to vtáhnout diváka do obrazu a nechat ho zapomenout na okolní svět. Gravitaci se to daří znamenitě, a to nejen díky imerzivnímu třetímu rozměru (a samozřejmě IMAX plátnu, bez něhož by bylo snímek hřích vidět), ale také brilantní technické práci, kde střih, kamera (promyšlené střídání POV shotů, detailů, velkých celků a "jízd"), zvukový mix, hudba a vizuální triky fungují v těsné symbióze, která útočí na všechny divákovy smysly. Vesmír zkrátka ještě nikdy nebyl tak tichý a nebezpečný - ztracená půda pod nohama a stav beztíže bezproblémově vytváří až nepříjemné pocity závratě a stísněnosti, díky nimž se nelze nevcítit do titulní postavy (mimochodem velmi přesně hrající Sandra Bullock) a prožít si s ní devadesátiminutový teror opředený klišovitým, byť emocionálně funkčním backstory.
Navíc se i při prvním zhlédnutí derou na povrch postřehnutelné detaily, které vyvracejí fakt, že jde jen o technicky brilantně natočený survival bez přidané hodnoty. O tom bude ale muset napovědět až druhá projekce, na kterou se těším přibližně stejně jako na tu první. Alfonso zkrátka s tímto minimalistickým blockbusterem bere dech. Doslova.
Vratislav Šálek
Příliš mnoho Sandry Bullock, příliš málo George Clooneyho a naprostá režijní exhibice Alfonsa Cuaróna. Tak bych v jedné větě shrnul první dojmy z očekávaného sci-fi Gravitace. Absolutně nic zásadního se v něm nestane a příběh je triviální, jenže technické zpracování je naprosto fascinující. Každý záběr je dokonale promyšlený, má své místo a prakticky nic tu není navíc. Cuarónova práce s hudbou a střihem vydá na samostatný rozbor, neboť je excelentní a sebejistá. Několikaminutové nepřerušované záběry tvoří v kombinaci s perfektní kamerou hutnou atmosféru osamělosti ve vesmíru a na IMAXovském plátně se z nich nejednou zatočí hlava. Obrazové kompozice jsou místy takřka geniální a až chirurgicky přesně zabírány.A právě naprostá technická a řemeslná dokonalost, absence silnějších emocí a chvílemi i nucený pokus o humor jsou zároveň slabinou celého snímku, protože je tu tolik vychytávek, úžasných momentů a všeho možného, že to není možné napoprvé všechno vstřebat a zpracovat. Vjemů a toho, nač se soustředit, je dost a dost, takže vám spousta dalších věcí zákonitě uteče. Gravitace je film, kvůli němuž existuje kino - ani sebelepší a sebevětší obrazovka vám nezprostředkuje takový zážitek jako plátno, nejlépe v IMAXu. Návštěvu vřele doporučuji.
P.S. 3D využito velmi dobře a citlivě, Clooney charismatický, Bullock s výhradami velmi dobrá a snesitelná.
