Rozhlasová moderátorka Heidi Hawthorne (Sheri Moon Zombie) obdrží jednoho dne tajuplný kufřík s vinylovou deskou a stručným vzkazem:"Dárek od The Lords". Nahrávku pustí v rádiu, ta se stane hitem - a lavina událostí, postupně odkrývajících špinavá tajemství nejen salemské minulosti, na sebe nenechá dlouho čekat. Dlouho na sebe nenechá čekat ani další dárek od "Lords" - dřevěná krabička tentokrát obsahuje plakáty, vstupenky a pozvánku na koncert. Vládci Salemu jsou zpět a žízní po krvi... Rob Zombie je (mírně řečeno) podivín, a podle toho také vypadá jeho tvorba. Často se vyžívá v krvavých gore-expoitation řežbách s hustou audiovizuální omáčkou. Od The Lords of Salem však režisérův charakteristický rukopis příliš nečekejte. Je zde o poznání méně nechutností a násilí (ve srovnání s jeho jinými filmy, nikoliv například s animákem o ponících), ale o trochu více něčeho, co by se dalo nazvat "artem". Hlavní hrdinka Heidi spolu s kolegy Hermanem Whiteym (Jeff Daniel Phillips) a Hermanem Jacksonem (Ken Foree) tvoří moderátorské trio "Big H Radio Team". Je to sympaťačka s podobně podivným sex-appealem, jaký vyzařuje například z obou filmových představitelek Lisbeth Salander (od všech tří bych se nechala ochotně sbalit). Za celý film nesklouzne ani na chvíli do protivné ublíženosti, patetičnosti či hysterického přehrávání, ačkoliv k tomu má příležitostí víc než dost. Vyloženě nesympatická není snad žádná z kladných postav - a nesympatie u záporáků jsou pochopitelné. Rob Zombie je svérázná a zběsilá persona, a stejně zběsilé a svérázné je nejen tempo jeho filmu, ale i děj, střih, hudba, efekty...zkrátka všechno. Záběry z hluboké minulosti střídá pohled na zdánlivě pohodově ubíhající dny v životě hlavní hrdinky - z bezstarostného večera stráveného poslechem nového vinylu nás však tvůrci neváhají vhodit do středu čarodějnických orgií v plném proudu. Z uhlazeného kněze se během vteřiny stane zběsilý ďáblobijec, pod jehož klerikou místo srdce tluče kladivo na čarodějnice, Heidina bytná se spolu se svými sestrami promění v...inu, nechte se překvapit. Hudba je jako vždy hutná a výživná, podmanivá, hluboká, hrozivá, hypnotická i šílená, pochmurná i euforická. Kromě ní zde hraje nezanedbatelnou roli i atmosféra. Každá denní i noční hodina, každá nálada, situace, vše je zde perfektně zachyceno a vykresleno pomocí vhodného osvětlení či přítmí a díky kulisám, které jsou sice výrazné a do detailu propracované, přesto však nejsou křiklavé a nebijí do očí. Všechny slibně rozjeté nosné prvky se ve druhé polovině filmu začnou tak trochu sypat na jednu nepřehlednou a lehce nekonzistentní hromádku, která sice efektně útočí na všechny naše smysly, ale je jen obtížně zkousnutelná. Jako by se film snažil být nezávislou artovou hororovou podívanou plnou symboliky, atraktivní detektivkou se širokým záběrem i černou komedií s vyšinutě znějícím soundtrackem. Ke konci se již definitivně mění ve splašenou jízdu, ve které se stírají hranice mezi realitou a snem, současností a minulostí, dobrem a zlem, kouzly a halucinacemi. Jak již bylo řečeno v úvodu - Rob Zombie si jako vždy chtěl filmem především udělal radost a na veřejné mínění zřejmě zvysoka kašlal. Je to tak trochu Constantine, tak trochu Rosemary má děťátko, tak trochu Stigmata...a přesto nejde o vykrádačku nebo bezduché kopírování. Pokud se vám podaří odhodit předsudky a očekávání, připravte se na přinejmenším podivuhodnou podívanou, jejíž zhlédnutí budete možná muset rozdělit nadvakrát. Dámy a pánové, vítejte ve světě podivností, temnoty, krve, ve světě prokletí a špinavých tajemství minulosti, vítejte ve světě Roba Zombieho.
Originální trailer filmu Lords of Salem