Klasických a poctivých kriminálek, kde by osamělý hrdina rozplétal přediva zločinu a vyhýbal by se klackům, které mu hází pod nohy ti, po nichž jde, se dnes už moc netočí. A když už se tak stane, většinou jdou tyto filmy rovnou na video, protože jejich komerční potenciál není tak velký. Jednou z mála výjimek je aktuální Zlomené město, které si našlo cestu do našich kinosálů a spoléhá na ostřílené tváře v hlavních rolích. Má šanci uspět? Hlavním hrdinou je Billy Taggart. Ten patřil k nejlepším policistům v New Yorku, dokud jeden gangster neznásilnil a nezavraždil sestru jeho přítelkyni. Zoufalý Billy pak vzal spravedlnost do svých rukou a pachatele bez milosti popravil. Před takřka jistým vězením a dlouholetým trestem ho zachránila přímluva kamaráda u starosty Hostetlera, jenž vyřídil pár telefonátů a obvinění de facto zmizelo ze stolu. Billy je tak jen propuštěn od policie a snaží se uživit jako soukromý detektiv. Když už to po pár letech vypadá, že i s tím bude muset seknout, ozve se znovu pan starosta a najímá si ho. Svou ženu totiž podezírá z nevěry s mužem ze štábu jeho volebního konkurenta. Billy zakázku přijímá, ale až příliš pozdě si uvědomí, že v tomhle případu jde o mnohem víc. Za režií snímku stojí Allen Hughes, který se tu poprvé v kariéře musí obejít bez svého dvojčete Alberta. A i když se místy hodně snaží, nic víc než pouhou rutinu nenabízí. Pokud jste viděli drsný thriller Z pekla, jehož kvalita je rozporuplná, tak víte, že s temnou atmosférou tehdy oba bratři problémy neměli. Její náznaky sice nalezneme i zde, ale je jich dost málo. Ač se mnoho scén odehrává v noci a mnohdy také prší, ne vždy to funguje a nepůsobí to tak, jak by mělo. Snímek totálně postrádá napětí, což je ale z velké míry vinou debutujícího scenáristy Briana Tuckera. To ostatně naznačuje již samotná výše zmiňovaná synopse děje. Tvůrci zkrátka nemají čím překvapit a jen striktně dodržují žánrovou šablonu. Že je celý případ komplikovanější, je jasné během pár vteřin úplně všem kromě hlavního hrdiny. Divák si tak může pouze odškrtávat povinné položky, kterých se samozřejmě dočká. Žádné šokující odhalení ani cokoli podobného tedy rozhodně nečekejte. A to je zásadní problém celého filmu, který je jednou velkou sázkou na jistotu. Marku Wahlbergovi role drsňáka s temnou minulostí, který by se hned s každým nejraději popral, sekne jako ulitá, tudíž mu stačí jen zapojit své charisma a příliš se nesnažit. Podobně je na tom Russell Crowe, jenž si slizkého politika, který se pro udržení u moci neštítí ničeho, viditelně užívá a je radost ho v každé scéně sledovat. Škoda jen, že Catherine Zeta-Jones nedostala víc prostoru. Je tu víceméně na ozdobu a moc šancí něco předvést nemá. Za zmínku snad stojí ještě spolehlivý Barry Pepper, ač ani on nemá tolik možností ukázat, co v něm je. Někoho možná zklame hudba, jejímž autorem je Atticus Ross. Ta není tak výrazná, jak by si znalý divák s tímto jménem spojoval a spíše zapadá do nenápadnosti a průměrnosti celého filmu. To se dá ostatně říct o jakémkoli aspektu, na nějž si vzpomenete. Vše je zvládnuto přesně tak, jak má, a nemůžete k tomu mít moc výtek, přesto vás to nijak zvlášť nezaujme. Celé to působí, jako by tvůrci jeli na půl plynu a pouze splnili povinnost, kterou jim někdo zadal. Zlomené město není vyloženě špatný film, jen je strašlivě nevýrazný a fádní. Je ukázkovým příkladem žánrovky, která nikoho neurazí a málokdo bude litovat skoro dvou hodin, které u ní strávil, na druhou stranu, když ji v životě neuvidíte, vůbec o nic nepřijdete. Po jejím zhlédnutí se však neubráníte dojmu, že video by jí možná, i přes poměrně slušné obsazení, slušelo mnohem víc.

Český trailer filmu Zlomené město