"Věříte v boha, Kevorkiane?"
"Věřím v Bacha. Johanna Sebastiana Bacha. A můj bůh alespoň není vymyšlený." Jestliže se neorientujete v současných společenských problémech, pak vám jméno vysloužilého patologa Jacka Kevorkiana mnoho neřekne. Vzápětí ovšem doplním, že doktor Kevorkian asistoval při sebevraždě sto třiceti nevyléčitelně nemocných. Musí vám být jasné, že tentokrát šlo HBO až na dřeň pámbíčkářského pokrytectví a dogmatismu, které utváří americké veřejné mínění. Film vypráví právě o Kevorkianově donquijotském boji proti puritánským konvencím, které si odmítají připustit, že člověk by měl mít - kromě Ústavou zaručeného práva na důstojný život - i právo na důstojnou smrt. Každý, kdo se někdy setkal s originální produkcí kabelovky HBO, ví, že jen málokterý její projekt dopadne špatně. S konstantní kvalitou děl by se dala přirovnat jedině ke studiu Pixar. HBO si může dovolit velké hvězdy (Spielberg, Hanks, Clooney), velké rozpočty (Bratrstvo neohrožených, Řím, Pacific) a především velké náměty. Režisér Barry Levinson se po několika nepříliš kvalitních snímcích (např. Závist - o spreji, který anihiluje psí hovínka) konečně zmátožil a vzpomněl si na časy, kdy točil satiry a dramata, které šly bez okolků na merit věci. Ke spolupráci si tentokrát přizval Susan Sarandon, Johna Goodmana, Dannyho Hustona a především legendu Ala Pacina, který jakoby Kevorkianovi z oka vypadl. Všichni zúčastnění odvádí svůj standard, za který se v CV nemusí stydět, ale zůstávají ve stínu velkého Ala, který si vystřihl mistrovskou etudu "doktora Smrt." Kevorkian je nadmíru složitá osobnost moderních dějin a jak správně poznamenávají i ve filmu, ani jeho nejbližší nedokázali říct, jaký doopravdy je. Skrývá se za maskou úsečného a vznětlivého cynika psychopat trpící božským komplexem? Fascinuje jej smrt natolik, že je ochoten jít přes všechny překážky? Nebo chce zkrátka nezištně dopřát lidem možnost konečného rozhodnutí a ulevit jim od nezměrné bolesti? Pacino jej vykreslil jako lékaře tělem a duší, jenž právě pro své celoživotní poslání chodí po hraně zákona a je jen otázkou času, kdy přepadne. Jeho přesvědčení, že pouze provokací úřadů dospěje společnost ke konsenzu, vede až k otevřenému přiznání v celostátní televizi, že jednomu pacientovi dopomohl k odchodu vlastní rukou. V Pacinově podání je Kevorkian dobráckým až naivním poslem štěstí, který jakoby nechápal, proč jej lidé nenávidí; proč mu brání v ušlechtilé práci, kterou by většina z nich uvítala v případě vlastní nevyléčitelné nemoci. Pacino dal do role všechen svůj um a vytvořil natolik plastickou postavu, že všichni kolem jen sbírají čelist ze země. Zejména při Pacinově reakci srovnávající jeho činnost s nacistickou genocidou mrazí v zádech. V hereckých výkonech problém není, ale jak je to s celkovým zpracováním? Tak komplexní téma, jakým je disputace o eutanazii, se snadno může rozpadnout jako domeček z karet a zůstane po něm jen křečovité torzo utápějící se v tezovitosti a srdceryvných výlevech. Naštěstí měli tvůrci tolik pokory, že všechny scény, u nichž hrozí ždímání mokrých kapesníčků, jsou střízlivě utnuty. A poněvadž se stále něco děje, divákova katarze nadchází v ten správný okamžik - se závěrečnými titulky.
Oficiální trailer filmu You Don't Know Jack You Don't Know Jack není nestranným filmem, to v žádném případě. Naprosto otevřeně a beze vší pochybnost říká, že neexistence uzákoněné asistované sebevraždy je jedním z nejpalčivějších problémů amerického práva. A samozřejmě to můžeme vztáhnout i na zbylé země, Česko nevyjímaje. Mnohé může zaskočit, že snímek nepředkládá argumenty protistrany, jak doporučují zásady objektivity. Devalvuje je na pouhý řvoucí dav a bigotní katolíky, což mě ani tak nepálí. Sám jsem z osobních důvodů v tomto tématu zaujatý, proto si dovolím tvrdit, že odpůrci žádné solidní důvody nemají. Při názorovém vakuu je pak těžké něco prezentovat. Jedná se o typický aktivistický snímek, který má vyburcovat veřejné mínění k rozsáhlé debatě. Takových bylo v Hollywoodu v minulosti mnoho (Dvanáct rozhněvaných mužů, Kdo seje vítr atd.), nyní se do podobných záležitostí odváží málokterý tvůrce. Film prezentuje hluboké myšlenky o životě a smrti, možná je divákovi dokonce podsouvá, ale to se dá odpustit. Klidným nikoho nenechá, to vám garantuji. Dílo na diváka klade velký požadavek, přičemž jisté je jen jedno: pokud jste do téhle chvíle neměli na eutanazii vymezený názor, pak po zhlédnutí You Don't Know Jack o ní budete muset začít hodně přemýšlet.