Ward Jansen (Matthew McConaughey) je na sklonku šedesátých let investigativním reportérem Miami Times. Vrací se na chvíli domů do jednoho typického jižanského zapadákova (kde aligátoři dávají dobrou noc), aby zde pomohl na svobodu údajně nespravedlivě odsouzenému Hillary Van Vetterovi (John Cusack), který toho času čeká na popravu za vraždu místního šerifa. Pro Warda z toho kouká dobrý skutek a hlavně Pulitzer. Warda i jeho anglického parťáka (David Oyelowo) přivedla na stopu potenciálního sólokapra čtyřicetiletá Barbie jménem Charlotte Bliss (Nicole Kidman). Tu zjevně rajcuje korespondence s odsouzenými a ikdyž Hillaryho nikdy osobně neviděla, přesto si ho chce brát. Ti všichni převrátí na ruby život Wardova mladšího bratra Jacka (Zac Efron), který novinářům pomáhá jako řidič a hlavně okamžitě podléhá toxickému kouzlu coury Charlotte... Pro toho, kdo by čekal klasický thriller s tradičními žánrovými proprietami, příjde studená sprcha hned s úvodem. Tady nepůjde o záchranu nevinného odsouzence v poslední minutě, stejně tak je ve výsledku úplně fuk, kdo zmíněného šerifa zavraždil. Užije si hlavně ten divák, co si dokáže vychutnat silnou atmosféru a známé herce v dost bizarních rolích. Prostě vstup jen pro odvážné. Lee Daniels ve svém debutu nejdřív promáchnul při pokusu o artový melancholický thriller o nájemných vrazích Stín zabijáka s velmi netradiční ústřední dvojkou Cuba Gooding, Jr. a Helen Mirren. Viděl jsem z něj jen pár minut, ale i tak mi bylo za tvůrce trapně. Tenhle neúspěch byl ale zapomenut s oscarovým sociálním dramatem Precious. O Reportérovi se mluvilo hned při jeho premiérovém uvedení na festivalu v Cannes, kde se sice možná šestnáct minut ve stoje tleskalo, ale jemnocitní novináři žádající poctivé umění si posléze servítky rozhodně nebrali. Neodvážil bych se snímek označit za jednoznačný úspěch (komerčně už vůbec, v kinech se prakticky neohřál), ale je potřeba uznat, že "něco takového s takovým obsazením" se každý den rozhodně nevidí. Film je totiž stejný jako hrdinové, o kterých vypráví: přízemní, špinavý, upocený až slizký. A je na to hrdý. Sice se s tím trochu bijí občasné snahy režiséra o nějaké zpestření v podobě oku lahodících momentů ve stylu šedesátých let jako je rozdělené plátno, případně "romantické" prolínání obrazů, ale to se naštěstí neděje příliš často. Stylově ospalé tempo, soustředění se na postavy místo zvratů, vůbec kašlání na žánry a jejich pravidla, to všechno je součástí hry. A hrdinové jsou ujetí fest - s přehledem jim vévodí botoxová královna Nicole Kidman, která se nebojí pouštět do tak nestandardních scén jako je společná masturbace Charlotte s Cusackovým Hillarym při návštěvě vězení - za přítomnosti dalších hrdinů samozřejmě -, případně svérázné řešení popálenin od medůzy (což je mimochodem metoda, která není úplně zaručená, jak jsem se dočetl na internetu). To není samozřejmě všechno. Všechny postavy se pravidelně procházejí po hraně parodie, po většinu času ale režisér tuhle bizarní show díky kvalitnímu hereckému obsazení zvládá ukočírovat. Po zhlédnutí snímku člověka vůbec nepřekvapí, že o látku jevil deset let zájem Pedro Almodóvar. A je nutno říct, že jeho naturelu by asi slušela víc. Reportéra asi nejvíc oceníte ve chvíli, kdy budete mít plné zuby standardních thrillerů nebo detektivek, které jedou ve stále stejných kolejích. Navzdory všem nedostatkům o něm totiž nebudete moct nikdy říct, že vás ničím nepřekvapil. Jestli to je nebo není málo pak záleží na vás.

Originální trailer filmu Reportér