Celkové dojmy závisí, jak už to bývá u hudebních dokumentů zvykem, na vztahu diváka s předmětem snímku. Pokud tedy jde o fanouška Jamese Murphyho, z necelých dvou hodin snímku Shut Up and Play the Hits pohltá každou vteřinu, na holící strojek hlavního protagonisty bude nábožensky zírat a každý střih do živého koncertu odmění hlasitým jásotem a hrdelními výkřiky. Větší problém nenastává ani v druhém případě - výpovědní hodnota celého hudebního dokumentu je vysoká a celkový dojem působivý i přes divákovo případné neobeznámení s kapelou a umělcem. Obě možnosti přirozeně nabízí zcela jiné rozměry vnímání celého díla, ale skutečnost obecnosti cílové skupiny je jednou z velkých výhod snímku. Kdo to je? James Murphy, spoluzakladatel DFA Records, hudební producent, vášnivý muzikant a zakladatel dance punkové elektroniky LCD Soundsystem. Milovník New Yorku, jehož silné vztahy s městem, vlastním životem a fenou Petunií část dokumentu popisuje důkladně. Úspěchy jeho kapely jsou známé celosvětově, nejinak je tomu i u nás. Příkladem tomuto tvrzení byla hojná účast a velký úspěch na Jamesově vystoupení ve smíchovské MeetFactory ze začátku prosince minulého roku, kde hostoval pražské elektronické kapele MIDI LIDI a dalším umělcům. Téměř dvouhodinový DJ set na svátek Mikuláše dokázal, že americký hudebník na své řemeslo nezanevřel a i po dobrovolném konci svého velkého projektu pokračuje ve vystupování. Samozřejmě je to něco zcela odlišného, než show z druhého dubna 2011 na historických prknech Madison Square Garden, kterou hudební snímek prezentuje. Pohřební koncert, při kterém se hudebníci s fanoušky loučili téměř kompletně přehranou diskografií. Sklíčená a zároveň uvolněná atmosféra vystoupení je z obrazu hmatatelná společně s charismatem frontmana, které by stačilo na celovečerní film o vstávání z postele a venčení jeho buldočka. Samotné živé vystoupení je prostříháno se zážitky ze dne po hudební události, rozhovory s Jamesem a s jeho nostalgickými zážitky deseti let jeho života v rámci LCD. Úvahy nad hudebním průmyslem, produkováním hudby a kreativitou si James nechává na jiný čas, on sám všechny tyto převraty v průmyslu zažil a u některých z nich stál coby zakladatel či průkopník. Naopak, vypovídá o hodnotách jako je stáří, chuť začít život znovu a jinak, nad marností a bezohledným plynutím času. V těchto částech se scénář potápí do slušné hloubky a dokazuje výpovědní hodnotu díla. Ve prospěch mluví prodej skvělé práce kamery, důkladně promyšlený střih z dnu poté do živého hraní, zpět do flashbacků a do myšlenkově hlubších částí díla, stejně tak minimalistická a účelná režie. Cena za vykoupení mírného přihrávání k lepšímu dojmu není přirozenost, neodehrává se totiž ve velkém množství a snímku spíše pomáhá. Jeho celkové stavbě není co vytýkat, je uspořádán efektně a s působivou technickou grácií, které vévodí kontrast televizních rozhovorů s ranním vstávání v prázdném Manhattanském bytě. Hluboká láska k městu jablek je napohled obdobná poetice, kterou oplývají filmy Woodyho Allena. New York zkrátka uchvacuje jednoho velkého umělce za druhým a je to jasně slyšet v posledním songu, která kapela kdy živé zahrála, New York I Love You But You're Bringing Me Down. Improvizačně protažená, s dohrou, při které do publika ze stropu spadly bílé balonky, jejíž každou vteřinu členové kapely prožívali naplno. LCD odešli do hudebního nebe s velkolepou, procítěnou nostalgickou tečkou. Zpívající host Win Butler z kanadského uskupení Arcade Fire zakřičel k Murphymu na pódiu mezi písněmi "shut up and play the hits!". A Jimmy uposlechl. Sklapnul a zahrál hity.
Originální trailer filmu Shut Up and Play the Hits