Tim Burton si plní sen a do kin konečně posílá celovečerní verzi svého uznávaného krátkometrážního animáku Frankenweenie. Znovu se tedy můžete setkat s příhodami oživlého psa a jeho mladého páníčka. Stála všechna jeho snaha za to?
S
Timem Burtonem je to v posledních letech těžké - po výborném a chváleném muzikálu
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street natočil dost sterilní a v podstatě nezáživnou
Alenku v říši divů, která sice vydělala miliardu, ale tvůrcovy fanoušky hodně zklamala. A letošní
Temné stíny na tom nebyly o moc lépe a zařadily se k nejzbytečnějším filmům roku. Na začátku toho dalšího se legendární režisér pokouší napravit reputaci s animákem
Frankenweenie: Domácí mazlíček.
Ten vychází z kraťasu
v originále se stejným názvem z roku 1984, který vypráví o mladíkovi Victorovi, jenž nešťastnou náhodou přijde o svého psa Sparkyho. A jelikož je to šikovný a nadaný vědátor, pokusí se ho oživit. To se mu také povede, jenomže Sparky vypadá trošku jinak, což by nikdo nepochopil. Victor ho proto ukryje a doufá, že postupem času se z něj zase stane normální pes. Nebude to ale tak jednoduché, neboť Sparky uteče a ve městě se začínají dít věci. Experiment s oživením mrtvol najednou zkouší všichni a výsledky jsou hodně různorodé.
Jak už bylo řečeno, základem snímku se stal půlhodinový krátký film a na výsledku je to bohužel znát.
Burton musel příběh zákonitě natahovat a některé miniepizodky jsou zhola zbytečné a působí jen a pouze jako nutná vata (například zlý soused - starosta nebo spolužáci lehce šikanující Victora), jiné jsou naopak vtipné a poměrně trefné (jednoznačně šílený profesor chemie). Mnohdy se ale neubráníte dojmu, že vše je opravdu tzv. vařením z vody a tvůrce prostě potřebuje dosáhnout minimální zhruba devadesátiminutové délky.
Co naopak potěší, jsou otevřené odkazy na staré horory ze třicátých let (pochopitelně
Frankenstein,
Dracula,
Frankensteinova nevěsta a další), z nichž přímo čiší
Burtonova láska k nim. Ve většině případů pobaví a skvěle fungují. Jen je škoda, že se s nimi zajde zbytečně daleko a zejména konec, který je poctou filmovým monstrům a hlavně takřka kultovní
Godzille, je překombinovaný a přesně potvrzuje to, že bylo potřeba film protáhnout o dalších pár minut. V kontextu snímku to působí hodně nepatřičně.
Největším nepřítelem je ale
Tim Burton sám sobě. V současné době se nachází ve fázi, kdy ustrnul a jeho styl nezaznamenává žádný vývoj, tudíž divákům nabízí víceméně to samé. Ve
Frankenweeniem tedy uvidíte hodně bizarních postaviček, které jsou na první pohled podivínské a vyžívají se v morbiditě. Hlavní hrdina se opět straní společnosti a ta mu to dává "sežrat", nicméně má dobré srdce a to nakonec všechny obměkčí.
Rozhodně tedy nečekejte žádnou změnu, protože to byste se se zlou potázali. Tvůrce moc dobře ví, co na jeho fandy platí a jde jim tak vstříc. Černobílá animace má své kouzlo a stylizace do období klasického Hollywoodu tedy funguje náramně, stejně jako množství vizuálních fórků. 3D, na které film láká, není moc viditelné, nicméně nikterak nevadí, pouze v akčních scénách je bohužel vše příliš tmavé. Tuzemskému divákovi určitě udělá radost i to, že distributora něco (nebo někdo) osvítil a snímek u nás běží v původním znění s titulky! Můžeme si tedy vychutnat vydařený dabing, v němž sice ze známějších jmen uslyšíme jen
Winonu Ryder a
Martina Landaua (žádný
Johnny Depp!!!), což ale absolutně nevadí. Tím pádem tedy vyniknou všechny narážky a slovní fórky a to je jedině dobře.
Po celou hodinu a půl se nedostaví nuda, protože
Tim Burton je natolik dobrý režisér, že to zkrátka nepřipustí. Jen mrzí to, že jede až příliš na jistotu a nesnaží se svůj zajetý styl pilovat nebo inovovat.
Frankenweenie: Domácí mazlíček je tedy přesně to, co si představíte, když se řekne, že jde o "nový film
Tima Burtona". Všechno, co očekáváte, dostanete a nejspíš se u toho pobavíte a příjemně odreagujete. Otázka je, zda vám to stačí.
Frankenweenie: Domácí mazlíček je příjemný a poměrně povedený film a oproti na začátku zmiňovaným
Temným stínům jde zase o výrazně nadprůměrné dílko. Záleží prostě jen na tom, z jakého úhlu pohledu se na něj díváte - pokud očekáváte starého dobrého
Burtona, dostanete ho a budete navýsost spokojeni. Pokud ovšem čekáte, že se u něj už konečně něco změní a nebude to pořád variace na totéž, odejdete z kina z rozporuplnými pocity a dostaví se mírné zklamání. Celkové vnímání tak záleží jen a jen na vás.
Český trailer filmu Frankenweenie: Domácí mazlíček