Čtyři nominace na Oscara, pět na Zlatý glóbus, pětkrát BAFTA - je toho spousta. Alexandre už toho má za sebou nemálo a v poslední době se o něm v souvislosti s většími a známějšími filmy začíná mluvit čím dál tím častěji. Nejzajímavěji se může jevit jeho účast na hudbě k posledním dvěma dílům Harryho Pottera, která nepochybně přinesla své ovoce. Soundtracky k oběma dílům Relikvií jsou atmosferické a nápadité. Argo je novým trhákem Bena Afflecka, které Jakub Brych ohodnotil zaslouženou sedmičkou. Lokace filmového příběhu jsou společně se žánrem dvěma hlavními pilíři, na kterých Desplatova koncepce stojí. Jelikož je děj převážně zasazen do Teheránu, na soundtracku jsme logicky svědky využití východních nástrojů, rytmů orientu a podobných žalmů, které jsme mohli slyšet na Williamsově mistrovském dílu k Mnichovu. Srovnání mezi těmito dvěma přístupy se tematikou přímo nabízí. Začátek otevírá skladba nazvaná stejně jako film samotný, která je jednou z nejzajímavějších vůbec. Využívá píšťaly a hutné, temné smyčce, které naznačují vážnou situaci pod relativně lehkou a vtipnou vnější slupkou. Je to takový úvod do hry, kterou si filmové postavy zažijí, úvod do dění, chcete-li. Dost možná nejlepší skladba na albu, introdukce je to jednoduše parádní. Nálada se ale rychle vystřídá a posluchač je svědkem přerodu ve skoro bourneovskou tematiku, která zní velmi akčně a po dávkách sype politické koření. A Spy in Tehran je typickým příkladem této tematiky - rychlé tempo, dav se dostává na půdu konzulátu. Ve Scen of Death začíná Alexandre experimentovat s lidským hlasem a dechem, tento koncept ve stopáži předvede ještě nekolikrát. Je zajímavý, ale nic extrémně poslouchatelného. Hlavní smyčcové téma přichází v The Mission, se kterým si francouzský skladatel vyhrál a zní pompézně. Ve filmu je navíc využito mistrně a dodává mu na vážnosti a osudovosti opravdu hodně (soundtrack snímku pomáhá celkově o dost víc než tomu většinou je, divák si tak je schopen užít i nějaké emoce, přes Affleckovu akademickou, studenější režii). Zbytek soundtracku zní dost podobně, jedná se prakticky o vyvedený ambient bez nějakého většího hudebního tématu. To ovšem neznamená, že by ztrácel na kvalitě, či něco podobného. Rád bych vyzdvihl napjatý Bazaar, který má podobně krájecí atmosféru jako mrazivá scéna ve filmu, ze které si vypůjčila i obdobnou gradaci. Cleared Iranian Airspace potom působí jako jakási katarze, vážná retrospektiva za celým incidentem, kde nedošlo jen k narušení mezinárodních vztahů, ale hlavně holých lidských životů. Piáno využívá hlavní soundtrackové téma a příběh zručně uzavírá. Závěrem budiž velkolepá oslavná melodie, opět s hlavní melodickou tematikou. Užasná skladba. Album končí skladbou Hace Tuto Guagua, vyprodukovanou skupinou Familion, která se kromě Arga vyskytuje ještě na albu Planet Sleeps. Desplat s ní tedy nemá nic společného a z jeho konceptu mírně vybočuje. Společná hlasová intonace, jeden společný sbor se strunami v pozadí. Závěr je klidný, jednoduchý, minimalistický. Závěr je skvělý. Celkově je ale škoda prostředku, nad který vybočují tři čtyři skladby. Zbytek je pro poslech, a nebojím se tohoto slova, nepoužitelný. Pořád ale povedený hudební zážitek s bohatou škálou nástrojů. Album: Alexandre Desplat – Argo OST
Celkový čas: 58:28
Skladby: Argo // A Spy in Tehran // Scent of Death // The Mission // Hotel Messages // Held Up By Guards // The Bussiness Card // Breaking Through the Gates // Tony Grills the Six // The Six Are Missing // Sweatshop // Drive to the Airport // Missing Home // Istanbul - The Blue Mosque // Bazaar // Cleared Iranian Airspace // Hace Tuto Guagua

Titulní skladba Argo z alba Argo OST