Honza Marák kdysi dývno býval typickým dnešním ajťákem. Žil výpočetní technikou a k přírodě měl nejblíž, když v parku bezohledně přešel přes pěstěný trávník. To už je ale minulost. Honza před pár lety objevil kouzlo panenské přírody, o které tak dlouho svým urbanistickým stylem života přicházel, a úplně mu propadl. Nyní žije spolu se svou rodinou v chalupě na kraji vesnice a pracuje příležitostně jako lesník, dřevař a vůbec dělá, co kde je třeba. Jeho žena Markéta se věnuje pěstování nejrůznějších bylin a vydělává si si masážemi a alternativní medicínou. Mají spolu syna Sayena a dceru Anynu. Anyna je zvláštní děvče - do školy příliš nechodí, raději se toulá po lese a těší se z přírody. Jednoho dne se ale setká s Ludvou ml., synem starousedlíků Ludvy Papoše st. a jeho ženy Vlasty. Ludva je samotář, s rodiči nežije a věnuje se především své práci lesního adjunkta a střílení vysoké zvěře. S Anynou jsou velmi rozdílné nátury a proto jejich setkání neproběhne zrovna hladce. Tolik relativně stručně k ději Cesty do lesa. Tomáš Vorel volně navazuje na svou dvanáct let starou Cestu z města a z tak se i vrací většina charakterů. K tomu se přidávají některé nové a všechno se to hezký míchá dohromady. Tématicky se pohybujeme ve vodách velmi podobných, ba takřka stejných jako v Cestě z města. Jak vám bez obalu vyjeví trailer, vydáme se v tomhle filmu do nitra přírody a opět budeme utíkat před všudpřítomnou zhoubnou civilizací. Honza Marák si už svou cestu vybral a vydal se po ní a nyní je čas se podívat, kterak po ní i se svou manželkou a dětmi kráčí. Cesta do lesa už na první pohled vyhlíží jako ekologická agitka, která leckoho snadno znechutí. Částečně jí nejspíš i bude, ovšem neotřelý trailer vnadící na rytmickou hru zvukových a obrazových vjemů spolu se zajímavě vystavěnou kompilací replik přeci jen vyvolává v diváku naději, že tentokrát by se mohl dočkat přinejmenším něčeho originálního. Fascinace přírodou je prostě moc fajn téma a zatvrzelí malickovci už si jistě mnou ruce. Jasně, že z Cesty do lesa nebude zasněný lyrický příběh skupinky mlčenlivých charakterů, ale pár ingrediencí žádaných přírodu vzývající menšinou tam asi bude a už to stačí jako ucházející důvod zavítat do biografu. Na druhou stranu je ale samozřejmě pořád dost velká možnost, že to celé bude ploché, hloupé, nesmyslné a zbytečné, zvlášť pokud se odvoláme na Vorlovu pramalou soudnost, s níž do světa (respektive do ČR) vypustil Ulovit miliardáře. Ani nebyl kdovíjakou peckou, spíš jen zel prázdnotou na většině front. Proto doufejme, že Vorel chytí druhou mízu a naservíruje směsici odlehčené bizarnosti a střídmé moralizace s trochou nutné pokorné lidskosti. Požadavků je to celkem dost, ale v jedné z možných vizí budoucnosti je Cesta do lesa přesně tímhle svěžím stříbrným větrem, po kterém náročnější čeští diváci volají. Teď už jen doufat, že přesně k ní budeme směřovat. K čemu ale Cesta do lesa směřuje nejvíc, je celkem slušný komerční úspěch. Jména jako Hanák, Šteindler a Polívka s Holubovou spolehlivě do kin přitáhnou posloušnou obec vzývatelů "hezkých českých" hořkosladkých i nevkusných komedií, kteří se na film vydají s vidinou nenáročného humorného zážitku. Přejme Vorlovi štědrou nadílku, ovšem vroucně doufejme, že se tentokrát neusadil do režisérské sesle výhradně kvůli vidině tučného výdělku. Kam po jeho Cestě do lesa nakonec doputujeme, je vážně ve hvězdách. Nikdo asi nečeká revoluční pecku, ale zvědavost je v tomhle případě rozhodně na místě. Jen je potřeba obrnit se proti případnému zklamání.
Film Tomáše Vorla Cesta do lesa má v našich kinech premiéru 4. října 2012.

Český trailer filmu Cesta do lesa