Nedaleká budoucnost, New York. Za neprůstřelnými skly bílé limuzíny tráví přímo na Manhattanu většinu svého času pohledný burzovní makléř Eric Packer (Robert Pattinson). Osmadvacetiletý “zlatý chlapec” žije naprosto v zajetí finančního světa a sní o nové civilizaci. Na zadním sedadle luxusního auta spřádá své plány, přijímá návštěvy, uzavírá obchody, denně se nechává kvůli posedlosti zdravím vyšetřovat osobním lékařem. Byť úspěšný, je Packer ve své podstatě manipulovaný hlupák, kterého vyděsí samo o sobě i nové zjištění, že má asymetrickou prostatu. Čas od času v limuzíně vykoná povahově od začátku odpudivý mladík i potřeby nejnižší - jednou z jeho milenek se tu během rušného odpoledne stane dáma středního věku v podání Juliette Binoche, jež na něho pohlíží tak trochu jako na neškodné dítě, které jí bez předsudků dopřává tělesnou rozkoš. Toho dne má přitom Eric jediný cíl - zajet ke svému starému holiči z dětství, zavzpomínat na otce a nechat se ostříhat. I to jednoduché přání se ale stává nedostižným. Ať už kvůli návštěvě amerického prezidenta, či kvůli stále sílícím pouličním antiglobalizačním protestům. Nad Manhattanem se začínají stahovat mračna a nekorunovaný vládce Wall Street všechno sleduje stále jen skrze neprůstřelná skla svého luxusního vozu. Jeho kralování se každým úderem hodin chýlí ke konci. Přežije něco z jeho světa? A přežije bouřlivé společenské změny on sám? Cosmopolis roztáčí na plátně promyšlenou psychologickou hru, v níž celou společnost pohlcují fobie a úzkosti a ani Packer v něm není výjimkou. Vrací se v něm vlastně na začátek reálné globální finanční krize a vykresluje ho víceméně jako všeobecnou paralýzu a zděšení nad budoucností celého světa. Režisér David Cronenberg uvedl na plátna příběh italského imigranta z Bronxu Dona DeLillo, jenž vydal stejnojmennou knihu v roce 2003. Jeho vize moderního obchodního světa, zhuštěná do mikrokosmu, v němž může bezohledný a sebestředný Packer neomezeně vládnout, vychází z přesvědčení, že peníze a technika nabízí neomezené možnosti a moc tomu, kdo s nimi umí zacházet. Zároveň ale přiznává, že i v takovém světě není nic jisté a člověk může snadno ztratit pevnou půdu pod nohama. Slovy hlavního hrdiny: Nahoru vás může dostat jedna věta, dolů vás pošle i slabika. Cronenbergův snímek zůstal knize téměř ve všech ohledech věrný. První třetina děje zůstává hermeticky uzavřená v postupně zvnějšku ničené limuzíně, což skvěle podtrhuje zvuk uvnitř odhlučněného interiéru (Eric miluje ticho). Na modře blikajících monitorech Packer sleduje finanční transakce a zatímco dychtivě hoří pro čínský jüan, se svým pomocníkem spřádá zdánlivě nesmyslné teorie o světě, v němž se platidlem stanou krysy. Jejich humor je ale naprosto scestný a Packera hned na začátku představuje jako paranoika, jehož pohlcují vlastní chtíče. A nutno dodat, že Pattinson je coby Eric chvílemi až hrozivě věrný. O pár hodin později mu posezení s manželkou (Sarah Gadon) v restauraci zkazí anarchisté, kteří kolem sebe pohazují právě živé krysy. A varují před koncem světa. Packerova v počátcích možná směšná paranoia se stupňuje, jeho osobní život přichází na řadu jako první. Spolu s tím, jak kurz jüanu klesá, jeho osobní zkáza se stává nevyhnutelnou. Manželka - krásná, ale odtažitá básniřka - mu sice nabídne finanční podporu své rodiny, zároveň mu ale oznámí žádost o rozvod. Zdrcený boháč se namísto omluv či pokání (v jeho povaze není ani náznak nějaké pokory) vrhá bezhlavě vstříc vlastnímu konci. Cosmopolis je plný symboliky a odkazů, nečekejte tu soucit ani odpuštění, díky syrově a místy vyloženě tvrdě působící kameře Petera Suschitzkyho se film chvílemi podobá až dokumentu. Abstraktně působící rozhovory se odehrávají na pozadí expresionistických sledů obrazů. Ve chvílích, kdy by se v poslední třetině měl děj zrychlit a začít vrcholit, se všechno naopak před kamerou zastaví. V posledních třetině filmu se čas neskutečně vleče, byť dialog, který v posledních minutách sledujete, je vlastně rozuzlením celého zamotaného příběhu. Věčná škoda, že David Cronenberg DeLillovu děsivou vizi nezfilmoval o pár let dřív - byť dnes je možné srovnat jeho předtuchu se skutečným stavem věcí, Packerův příběh mezitím bohužel část svého kouzla ztratil. Stal se totiž absolutně nereálným a těm obyčejným lidem, pro které byl původně napsaný, naprosto vzdáleným a vlastně nepochopitelným.

Český trailer filmu Cosmopolis