Se smrtí Brumbála už není cesty zpět. Pán zla má konečné vítězství na dosah. Zbývá mu zabít Harryho a získat tři kouzelné předměty (titulní relikvie smrti), které mu zajistí nekonečnou moc, aby zlo definitivně vyhrálo. Harry, Ron a Hermiona se vydávají na putování za viteály, předměty, do kterých Voldemort ukryl části své duše. Je to cesta lemovaná ztrátami na straně přátel i rodin, pochybami o jejím smyslu i šanci na úspěch. Nezbývá ale než jít stále dál, protože jiná možnost prostě neexistuje. S adaptacemi populárních knižních předloh je to těžké. Filmaři mohou zvolit dva hlavní směry: snažit se o co nejvěrnější převod, který obsáhne maximum oblíbených postav, děje a zvratů, nebo vytvořit svébytné dílo, které vyjádří hlavně ducha a myšlenku knihy. Nikdy se ovšem nezavděčíte všem. V prvním případě si stěžují ti, co předlohu nečetli a trpí kvůli přehnané popisnosti, přemíře postav a zbytečným detailům, které nedovolí filmu dýchat, v případě druhém fanoušci brečí nad znesvěcením dokonalé předlohy, svévolnými změnami, chybějícím oblíbeným momentům a podobně. Zatímco doposud lavírovali tvůrci filmového Harryho Pottera někde uprostřed obou zmíněných extrémů, s častějšími tendencemi k doslovnosti než svébytnosti ve stylu Cuarónovy trojky Harry Potter a vězeň z Azkabanu, tentokrát padlo jednoznačné rozhodnutí dát fanouškům všechno co chtějí ve dvou samostatných filmech s celkovou stopáží kolem pěti hodin. Je to rozhodnutí stejně pragmatické, resp. ekonomické (prachy nesmrdí a tohle už je opravdu poslední díl), jako překvapivě slušně fungující. Nejsem žádný potterovský fanatik, ale knihy jsem četl (jednou) a filmy mám docela rád. Kritici série můžou mít milion a jednu výhradu ke Klovesovým scénářům nebo ústředním (dětským) představitelům, ale popřít talent režiséra Davida Yatese prostě nejde. Také potřetí dokazuje, že hravě zvládá velkolepou podívanou či akci a zároveň intimní drama nebo romantiku. S každým dalším dílem přilévá temnoty a beznaděje v souladu s předlohou. Jsem upřímně zvědavý, kam bude směřovat jeho kariéra po dokončení potterovské série. Už kvůli jeho objevení měl Harry Potter na plátně smysl. Sedmý díl je už většinou regulérní fincherovská deprese, plná drsných momentů, kterou jen místy prosvětlí humorné nebo dobrodružné okamžiky. Bolestných ztrát přibývá skoro geometrickou řadou, hlavní hrdinové se hádají, případně propadají zoufalství. Vzhledem k tomu, co všechno už jsme s nimi jako diváci prožili, jsou to emoce většinou slušně rezonující. Pochmurnosti a zvýšené emocionalitě znamenitě napomáhá i změna na postu kameramana (Eduardo Serra - Dívka s perlou, Shymalanův Vyvolený ) a hudebního skladatele (Alexandre Desplat - Fantastický pan Lišák, Podivuhodný případ Benjamina Buttona). Doposud se mi opravdu nestalo, abych si chtěl k Harrymu Potterovi shánět soundtrack. Jestli je mi něčeho opravdu líto, tak je to nevyužití britské herecké smetánky ve vedlejších rolích. Slovo má tentokrát skoro pouze ústřední trojice (nic proti, jsou díl od dílu lepší), všem ostatním je pobyt na plátně časově velmi přísně omezen. V případě takového Alana Rickmana je to opravdu k naštvání. Stejně tak potterovský nováček Bill Nighy zmizí sotva přijde. I na malém prostoru mě opět potěšila Helena Bonham Carter, jako živelná mrcha Bellatrix si svých několik scén viditelně užívá. Ralph Fiennes digitálně vylepšovat rozhodně nepotřebuje, strach by z něj šel i tak, možná dokonce víc. Rozdělení filmu na dva oceňuji. Pět hodin je prostě víc než dvě a půl a nějak smysluplně uzavřít celou ságu by se v kratší podobě asi stejně nepodařilo. Yates tak nemusí zbytečně spěchat (což pro někoho může být problém) a užijeme si víc mrazivé atmosféry. Tempo filmu je sice trochu nevyvážené, zejména když po velmi svižné a působivé sekvenci vloupání na Ministerstvo kouzel následuje snad příliš velké zvolnění, ale nijak zásadně mi to nevadilo. Po třetím rozměru se mi taky nezastesklo. Příjemně potěšil fakt, že dabovaná verze se povedla (což vůbec neznamená, že bych vás na ni chtěl lákat). U dvoudílných filmů je problém v tom, že první část zůstane vždy "jen" pouhý rozjezd, postrádající skutečné vyvrcholení. Závěr je tak pouhý cliffhanger, lákadlo na díl druhý. Vzhledem k tomu, co nás ale ještě čeká, bude nastávající víc než půlroční pauza opravdu bolestivě dlouhá. Protože i po dvou a půl hodinách prosezených v kině a se znalostí předlohy jsem chtěl víc. Ale třeba si mezitím stihnu přečíst všech sedm knížek znova. Můžu Harryho Pottera a Relikvie smrti pochválit víc?