Může čtvrtý díl oblíbené série nabídnout vůbec něco nového? Mnoho toho není, přesto jde o nejlepší pokračování nepřekonatelné jedničky. Znamená to však nutně podařenou animovanou taškařici? Odpověď zní ano i ne.
Určitě jsem nebyl jediný, kdo sám se sebou vedl polemiku, proč by mě jako diváka měl čtvrtý díl téhle animované série vůbec zajímat. Zvlášť, když hlavní postava lenochoda začala být otravná už v jinak skvělé jedničce. Má tedy
Doba ledová 4: Země v pohybu po dvou rozporuplných dílech ještě co nabídnout? Určitě má, zážitek je však opět poměrně hodně rozpačitý.
A to můžu tvrdit i s vědomím toho, že animáče pro děti je těžké hodnotit z jakéhokoliv úhlu. Má třeba smysl snímek kritizovat za to, že je plný úliteb nejmenším divákům? Nebo že celý příběh o rozpadu prakontinentu Pangea je vzhledem k časovému ukotvení absolutní nesmysl? A že opravdu není možné, aby veverka točila zemským jádrem a to mělo vliv na litosférické desky? A že se to určitě nedělo takhle rychle? Asi to smysl nemá, zvlášť když minule tu byli dinousaři... učíme to děti ale pěkné hovadiny. Co už však smysl kritizovat má, je samotné vedení příběhu.
Jestliže byla jednička spíše sledem velmi vtipných scének bez ladu a skladu, je díl nejnovější s příběhem (respektive akcí) úzce spjat natolik, že často zapomíná na vtip samotný. To by tak nevadilo, kdyby příběh za něco stál. Jakékoliv napětí však předem smazává fakt, že každý dějový problém a ohrožení hlavních postav je vyřešeno typickým deus ex machina, které se zde objevuje snad každou minutu.
Kromě akčních a epických scén se tu však velmi často vyskytují i rádoby romantické chvilky mezi různými zvířátky. Působí vždy spolehlivě jako zabiják dějového spádu a navíc jsou svou záměrnou naivitou velice nepříjemné. Pamatuji si, že tyhle scény jsem nenáviděl už jako děcko, a dodnes se na tom nic nezměnilo. A celý snímek je samozřejmě protkán i důrazem na důležitost pravých rodinných hodnot a někdy je tak přeslazený, že se na něj nedá dívat.
Ústřední trojice postav (lenochod Sid, šavlozubý tygr Diego a mamut Manny) je už řádně vyčpělá a krátce po dosledování si vlastně nevybavuji žádný úsměvný prvek, jenž by vzešel z jejich charakterů. Bylo jich alespoň využito pro podařenou až hororovou scénu se sirénami. Naštěstí jsou zde ale postavy nové. Ta nejpozoruhodnější je rozhodně Sidova babička, která svým absurdním a nevypočitatelným chováním působí jako tolik potřebný závan čerstvého vzduchu v jinak značně schematickém filmu. Bohužel patrně nejprotivnější postava celé série, mamutí slečna Ellie (alias Broskvička), je zde znovu a snímek se na její citové výlevy soustředí snad půlku času.
Tyto všechny aspekty nakonec způsobují, že sledování
čtvrté Doby ledové často není příliš velká zábava. Snímek má ovšem i celou řadu kladných stránek. Tou nejočekávatelnější je populární veverka Scrat, u které se opět podařilo beze zbytku využít její potenciál. Míra vtipnosti jejích scének dosahuje jinak nepřekonatelného prvního dílu a co je důležité, veverka nepůsobí jako karikatura sebe sama, což se trochu stalo v předchozích dvou dílech.
Navíc se autorům daří vtipnými oslími můstky veverku zakomponovávat do hlavního příběhu, takže je de facto ona hlavním strůjcem celého děje. Paradoxní je, že vedlejší dějová linie veverky Scrat je daleko poutavější než dějová linie hlavní. Geniální vyvrcholení veverčího příběhu zcela zastiňuje potácení se na ledové kře v podání Sida, Diega a Mannyho. U nich totiž už v první minutě víte, co se stane v minutě poslední. U veverky nemáte šanci a výsledek je vpravdě dechberoucí.
S kvalitou vedlejší dějové linie Scrata úzce souvisí i kvalita hudby
Johna Powella, bez které by většina scén přišla o svůj glanc.
Powell se rozhodl hojně využívat materiálu deváté symfonie Ludwiga van Beethovena a překvapivě to nevadí, i když je to tematicky úplně mimo. Naopak v závěrečné veverčí scéně sedí
Óda na radost jako zadek na hrnci.
Otazníkem zůstává pirátská muzikálová píseň, která se vyskytuje zhruba v polovině filmu. Dabovaná česká verze jistě nesahá originálu po kotníky. Věřím, že by píseň klidně mohla konkurovat kouskům z
Mrtvé nevěsty nebo
Ukradených Vánoc Tima Burtona. V
Době ledové je však taková píseň úplně sama a výsledek na mě působil rozpačitě.
Absolutním hudebním krokem vedle je ale zařazení hrozné a dokonale se nehodící písničky
We Are osmnáctileté zpěvačky
Keke Palmer na úvod závěrečných titulků, při které všechny postavy z filmu bláznivě a rádoby vtipně tančí. Jediné štěstí tkví v tom, že v tu chvíli již většina diváků kvapně mizí z kinosálu.
Tato esence trapnosti je příznačná pro to, co se přihodilo s celou sérií; ze sympaticky jiného animáče se stal klasický vypočítavý popkulturní produkt plný hloupostí, jehož omlouvá snad jenom to, že o hloupostech autoři vědí a čas od času na toto téma hodí sebeparodickou hlášku.
Celá série se vždy vyznačovala, eufemisticky řečeno, minimalistickou animací. Platí to znovu. Například zpracování zvířat je na hony vzdáleno realitě a srst mamutů určitě nepůsobí jako srst. Naopak taková voda je ale vytvořena dokonale. Veškeré výhrady k vizuální stránce však nemají mnoho smyslu, neboť
Doba ledová obecně má svůj nezaměnitelný "hranatý" styl, který se pozná na první pohled, a to je dobře.
Již jsem se lehce otřel o český dabing. Ten svou kvalitu má, sérii mám však více zafixovanou s originálními hlasy, jejichž hra s barvou a výškou je daleko profesionálnější a zábavnější. Je pravděpodobné, že v originále bude celý film i méně trapný.
Ve čtvrtém dílu dosáhla série svého současného kvalitativního stropu. Morálních pouček a klišé se už těžko zbavíme, prostředí je už přeci jen trochu okoukané, veverka už nemůže jít nikam výše a zbytek tlupy už nemá co nabídnout dlouho. Takže prosím, pátý díl už ne! Takto může být ukončena celá série v ještě celkem ucházející kondici.
To nejlepší nakonec se říká. Paradoxně se však jedná o to, co uvidíte hned na začátku a s
Dobou ledovou 4 to vůbec nesouvisí. Před filmem je promítán animovaný kraťas z prostředí
Simpsonových, který je výborný od začátku do konce a podobně jsem se v hlavním filmu smál už jen na konci s veverkou.
Bohužel děti si kraťas moc neužijí, protože ačkoliv se v něm nemluví, je to nejvtipnější podáno pomocí anglického nepřeloženého písma na zdech. Ten kraťas má všechno, co bohužel
Době ledové 4 chybí; překvapivý situační humor, pravdivost, sílu emocí a nečekané pointy.
Český trailer filmu Doba ledová 4: Země v pohybu