Jestli je některé z hollywoodských jmen spojeno s Timem Burtonem více než Johnny Depp, je to právě Danny Elfman, který složil hudbu hned ke třinácti jeho snímkům. Není to náhoda, protože jen málokdo zřejmě dokáže postihnout jeho po všech stránkách praštěné filmy. Kdo si vzpomíná na Ospalou díru, Mrtvou nevěstu nebo Střihorukého Edwarda, jistě rozumí. I přes Elfmanovu bohatou zkušenost s tvorbou Tima Burtona, Temné stíny na něj přesto kladly velmi vysoké nároky. Stejně jako Burton musel i Elfman pracovat již s jednou či dvakrát použitým motivem. K původnímu prakticky nekonečnému seriálu z roku 1966 složil hudbu Robert Cobert, jehož Quentin's Theme byla dokonce nominována na Grammy, a Danny Elfman se ke své práci postavil tak, aby jeho hudba byla jedinečná, ale zároveň se místy přiblížila ladění jeho staršího kolegy. Score obsahuje jednadvacet mnohdy sotva minutových tracků, které v celkovém součtu nenatáhnou stopáž přes třiapadesát minut. Elfman ctí název snímku a jeho hudba je skutečně temná. Odlehčení pochmurné náladě se posluchači dostane jen v několika tracích na pár sekund, které vzápětí převálcují burácející smyčce. Úvodní Dark Shadows Prologue je s téměř osmi minutami nejdelší na albu a v podstatě platí za takovou ochutnávku všeho, co zazní později. Rozehraje na osamocený fagot, k němuž po několika taktech připojí smyčce. To všechno pod dohledem syntetizátorů. Ve skladbě se vystřídají všechna stěžejní témata, z nichž z žádného vám nebude do smíchu, avšak objeví se i ojedinělý záchvěv pozitivnější melodie, která na okamžik rozežene ponurou náladu. Elfman se doslova vyžívá v rozvleklých repetitivních kompozicích v sklabách The Angry Mob, Barnabas Comes Home nebo Dumping The Body, které slibují mohutné gradace, jichž se však dočkáte jen ojediněle. Smyčce jsou v zápřahu téměř celý soundtrack, ale Elfman si libuje i v pro něj typických kombinacích harfy, xylofonu a zvonků. Krátké nadlehčení přijde se sotva minutovou Is It Her? nebo v tracku Roger Departs. Zato na očekávané dramatičtější sekvence dojde až v samotném závěru ve skladbách Widows' Hill, The And? a We Will End You!, kde se vrací hlavní téma zhuštěné, obohacené o basové podkreslení a výrazněji děsivější smyčce. Hned ve dvou skladbách se Elfman vrací ke Cobertovi. Syntetizátory, které se více či méně prolínají celým soundtrackem, vystupují do popředí ve dvou skladbách – Hypno Music a Deadly Handshake. Ty místy dokonce připomínají původní hudbu ze seriálu a zároveň jakoby se vylouply z počátku sedmdesátých let, kdy bylo elektro ve své nejbláznivější formě dost v kurzu. Elfman se nepouští do experimentování a spoléhá na svoje staré a osvědčené postupy a Dark Shadows OST je i přes komediální ladění filmu neuvěřitelně depresivní a vážné. To však nic nemění na faktu, jak líbivé toto album pro uši je. Danny Elfman mu vtiskl tolik emocí, kolik se na struny houslí a žesťové hubičky vešlo a molové harmonie tak zanechávají velmi intenzivní dojem. I bez vizuálního kontextu soundtrack mluví sám za sebe a stojí i za samostatný poslech. Album: Danny Elfman - Dark Shadows: Original Score
Cekový čas: 52:45
Skladby: Dark Shadows-Prologue // Resurrection // Vicki Enters Collinwood // Deadly Handshake //Shadows (Reprise) // Is It Her? // Barnabas Comes Home // Vicki’s Nightmare // Hypno Music // Killing Dr. Hoffman // Dumping The Body // Roger Departs // Burn Baby Burn / In-Tombed // Lava Lamp // The Angry Mob // House Of Blood // Final Confrontation // Widows’ Hill (Finale) // The End? // More The End? // We Will End You!

Skladba Prologue (Uncut) z alba Dark Shadows: Original Score