Hudbu ke Hněvu Titánů má na svědomí španělský rodák Javier Navarrete, který byl v roce 2006 nominován na Oscara za hudbu k filmu Faunův labyrint a o dva roky později na cenu Grammy. A na kontě má také například soundtrack k hororu Zrcadla. Je autorem všech šestnácti skladeb, které se na Wrath of the Titans OST nacházejí. Soundtrack pojal přesně v duchu filmu - velkolepě, s okázalostí, na zvucích a nástrojích rozhodně nešetřil a nebál se ani využití moderních elektronických prvků. Méně je ovšem leckdy více... Album otevírá epická akční Wrath of the Titans. Je přesně takovou skladbou, jakou byste ve velkofilmu o rozhněvaných bozích očekávali. Heroické vokály, úderné bicí, jednoduchá, ale silná hymnická melodie. Následující Humans Stop Praying je již obohacena o soudobější prvky, vedle mohutných mužských vokálů se objeví zajímavé zvukové efekty a ruchy, tu připomínající řinčení řetězů, jinde zas tlukot zbraní. Po hlučnějším, bojovném úvodu dostávají prostor pomalejší smyčce, doprovázené decentním rytmickým podkladem. Zeus in the Underworld je apokalyptickou, dramatickou, kakofonní skladbou, výstižně vykreslující atmosféru podsvětí. Překypuje křikem, zlověstnými basovými tóny, "záhrobními" vokály a truchlivým kvílením smyčců. Podobně divoká, zběsilá a místy nesouzvučná je i čtvrtá Attack of the Chimera. Mezi ní a následující Son of Zeus je propastný rozdíl. V páté skladbě se Navarrete uchýlil k téměř nepostřehnutelným, klidným, táhlým houslovým tónům, které místy obohatí mužské bezeslovné zpěvy či výraznější zvuk bubnů. Následuje vzletná, odlehčená Pegasus, kde pro změnu zaznívají ženské vokály. Více než pětiminutová Andromeda se z decentního smyčcového úvodu vyhoupne do epických orchestrálních výšin s dramatickým závěrem v podání dechových nástrojů. Použití moderních hudebních prvků se poprvé naplno projeví v osmé Cyclops. Je zde však spíše na škodu: díky elektronice zní skladba neuceleně, mezi ty předchozí příliš nezapadá a neprospívá jí ani pětiminutová stopáž. Další skladby se ve většině případů nesou v podobném duchu jako The Orb: jednoznačná snaha o bohatost, velkolepost a navození té správné atmosféry antického eposu. Příliš se však nedaří: rytmika, ruchy a občasné použití elektroniky převažuje nad melodickou invencí, působí přezvučeným, hlučným dojmem a splývá v jeden monotónní celek. Z druhé poloviny alba stojí za povšimnutí skladby To the Battle a téměř nadpozemská Zeus Leaves. Zvukové efekty v Escape from Tartarus jsou místy až otravné, elektronické bicí a další moderní elementy v Perseus in the Labyrinth zbytečné, podobně jako v Brother Ares. Kronos Megalos (Remix) v jistém směru nepostrádá nápad, do koncepce celého alba však příliš nezapadá... Wrath of the Titans OST není zdaleka tak promarněnou šancí, jak by se podle recenze mohlo zdát. Je přinejmenším průměrným soundtrackem, který se však díky zvukové přebujelosti, nemelodičnosti a určité nenápaditosti příliš nehodí ani k běžnému poslechu, ani jako oživení vzpomínek na film. Minimálně jednu poslechovou šanci si však zaslouží... Album: Javier Navarrete - Wrath of the Titans OST
Celkový čas: 01:14:23 Skladby: Wrath of the Titans // Humans Stopped Praying // Zeus In The Underworld // Attack Of The Chimera // Son Of Zeus // Pegasus // Andromeda // Cyclops // The Orb // Ares Fights // Perseus In The Labyrinth // Escape From Tartarus // To The Battle // Brother Ares // Zeus Leaves // Kronos Megalos Remix

Skladba Wrath of the Titans z alba Wrath of the Titans OST