První Prcičky (člověk, který tehdy vymýšlel český název, zřejmě zažil záblesk geniality...) byly poměrně vtipné a hlavně rozjely nevídanou vlnu podobných filmů, které ale nikdy nedosáhly jejich úrovně a byly spíše dost zoufalé. To bohužel platilo i u dalších šesti pokračování celé série, z nichž závěrečné čtyři šly zaslouženě rovnou na video. Teď se ovšem celá sága s pompou uzavírá na plátnech kin ve snímku s podtitulem Školní sraz. A v něm se vracejí všichni staří známí, kteří se de facto nezměnili. Samozřejmě zestárli, někteří založili rodiny, jiní se stali uznávanými televizními hvězdami, v jádru ale zůstali těmi stejnými nešiky a nemotory, jakými vždy byli. Jejich vytíženost způsobila, že se dlouhá léta neviděli, což by se mělo změnit při příležitosti chystaného školního srazu. Čtyři spolužáci a věrní kamarádi Jim, Oz, Kevin a Finch se rozhodnou sejít o pár dní dřív a uspořádat menší pánskou jízdu. Při ní ale náhodou narazí na Stiflera, jenž je přímo magnetem na trapasy, a přátelské setkání se mění v bláznivou a nevázanou jízdu. Alfou a omegou snad závěrečného příspěvku do zaběhnuté série bylo obsazení všech rolí původními herci. To se režisérské dvojici Jon Hurwitz a Hayden Schlossberg nakonec povedlo, za což mohou být rádi. A stejně tak i diváci. Ti totiž tím pádem tak nějak ví, co očekávat. Jason Biggs je moc fajn, ale všechno sám neutáhne, Chris Klein je opět prkenný, Eugene Levy bezmála geniální a Seann William Scott famózní. Právě na jeho Stifflerovi film do značné míry stojí, čehož on dokáže do puntíku využít a roli si také náležitě vychutnává. Většina jeho gest i hlášek je vtipných a úderných a zcela přesně sednou do té které situace. Někdy už to sice zajde mírně za hranici dobrého vkusu a Scott přehrává víc, než by bylo zdrávo, není to ale nikterak zásadní. To vlastně platí o humoru celého filmu. Ten je svěží, nenáročný a trefný. O to víc mrzí, když zbytečně sklouzne do fekální roviny, která je i vzhledem k věku postav decentně nepatřičná. Prvoplánovost naopak nevadí, neboť je umně podána a nijak neuráží. Tempo je vůbec po tři čtvrtiny filmu překvapivě svižné a děj plyne tak rychle, že se ani divák příliš nemusí dívat na hodinky. Scénář nedrhne, dialogy mají hlavu a patu a jsou skvěle vypointované. Až si říkáte, jak moc dobré to rozloučení se sympatickými hrdiny je. Kde je tedy problém? V poslední půlhodince. Ta je věnována tomu, co dalo snímku název, tedy školnímu srazu. A ten je bohužel nejméně zajímavý. Najednou se tu objevují postavy, které si musí odbýt povinnou účast a jejichž vtípky plně doceníte jen tehdy, pokud si jedničku pamatujete podrobněji a ne jen zběžně. Ne že by humor byl nějak výrazně jiný, jen víc drhne a vypadá trošku šroubovaně a násilně. Hlavně ale ke konci nastolené tempo bohužel lehce nepochopitelně zvolní a různé vtipné gagy ustupují melancholii, která tady působí jako pěst na oko. Rozehrané osudy několika postav je pochopitelně potřeba uzavřít, což se děje tím nejklišovitějším a nejobyčejnějším způsobem. Právě v těchto momentech se plně odhaluje v komediích problematická délka takřka dvou hodin. V závěru se tak objevuje až nepříjemně mnoho vaty, která děj nikam neposouvá a je dost samoúčelná. Je to tedy onen titulní sraz, který sloužil jako záminka k natočení filmu, co ho ve výsledku sráží a ubírá jinak silné bodové hodnocení. Prci, prci, prcičky: Školní sraz je velmi slušná komedie, která ale bohužel v závěrečné třetině zabředne do vážnějších tónů a nepříjemně tak celkový dojem trochu pokazí. V rámci zaběhnutých pořádků jsme však o moc víc asi dostat nemohli. Teď už zbývá jen doufat, že nikoho už nenapadne točit žádné pokračování (závěr si nechává malinko otevřená dvířka), protože toto je až nečekaně důstojné rozloučení s celou sérií.

Český trailer filmu Prci, prci, prcičky: Školní sraz