Režisér indického původu M. Night Shyamalan patřil kdysi mezi uznávané a respektované tvůrce. Po posledních neúspěších a zejména obrovském průšvihu s Posledním vládcem větru si ale reputaci dost pokazil. S filmem Ďábel se snaží vrátit zpátky na výsluní a rozjet minisérii thrillerů podle vlastních povídek. Za kamerou ale nestojí, spokojil se s rolí producenta a dal si za úkol najít nové režijní talenty, které by dokázaly jeho myšlenky zabalit do odpovídajícího vizuálního hávu. V případě Ďábla vsadil na režisérskou sourozeneckou dvojici Johna Erica a Drew Dowdleových, která na sebe upozornila chválenou Karanténou. A dobře udělal, protože to jsou právě oba bratři, kteří z filmu udělali trochu víc než jen lehce zapomenutelný thriller. Ďábel rozhodně nedisponuje špatným ústředním nápadem. Pět lidí, kteří se nikdy neviděli, uvízne ve výtahu v mrakodrapu a netrvá dlouho a postupně začínají umírat. Je tedy více než jasné, že někdo z nich je vrah. K případu je povolán detektiv Bowden, který postupně zjišťuje, že nic není náhoda a všichni zúčastnění jsou součástí hrůzného plánu. Jak již bylo zmíněno, nápad sám o sobě je dobrý a určitě nosný. Jeho realizace ale poněkud vázne. Ač se zdá, že se celý film odehrává v kabině výtahu, není to tak. A dodat musím slovo bohužel, protože všechny výtahové scény jsou výborné. Jsou skvěle natočené a hlavně oplývají velmi hutnou atmosférou, která by se dala krájet. V některých momentech má divák pocit, že i on je uvězněn v kabině. Vůbec nevadí, že herecké výkony pětice představitelů nejsou nijak výjimečné. Źádnou postavu si sice neoblíbíte, ale lehké mrazení v zádech se může dostavit. Pochválit nutno i solidní kameru, která dělá co může, aby atmosféra ještě zahustila. A teď k tomu horšímu, co Ďábel nabízí. Scény mimo výtah popisující policejní pátrání už tak povedené nejsou. Jednak je v nich spousta klišé (policista, který přišel o rodinu a začal pít) a jednak působí jako vata. To ale není vina režisérů jako spíš scénáře. Dialogy nejsou zajímavé a ani různé popichování a špičkování mezi postavami tak úplně nefunguje. Vtipy, kterými se scénář snaží děj oživit, vyznívají naprázdno. Celé vyšetřování působí lehce úsměvně - postavy totiž vůbec nepochybují a to, že jde o případ s náboženskou tématikou, vědí prakticky hned, i když je k tomu vůbec nic nevede. Ani představitel detektiva Bowdena Chris Messina není dobře vybraný a ve své roli působí až příliš unaveně a necharismaticky. Z herecké šedi nevystupuje ani žádná z dalších vedlejších postav. Další bod z hodnocení sráží závěrečná pointa. Ta není úplně hloupá (i když k tomu nemá daleko), ale totálně zbytečná a obávám se, že na mnoho lidí bude působit směšně. Symbolika v ní použitá je totiž hrozně laciná a navíc absolutně nepravděpodobná. Nedovedu si představit racionálně uvažujícího člověka, který by se v oné situaci takhle zachoval. Strašně rád bych ji trošku rozvedl, ale nechci zbytečně spoilerovat a zkazit potenciálním divákům zážitek. Ďábel není špatný film a za vidění stojí. Shyamalan dokazuje, že ještě má nápady, které mohou diváka bavit, a také čich na talentované tvůrce, kteří dokáží vytvořit solidní mrazivou atmosféru. Jen to příště chce trošku propracovat příběh a hlavně se vyhnout rádoby šokujícím pointám.