Režisér, producent, scenárista, ale i herec William Castle, vlastním jménem William Schloss (znamenající v němčině totéž, co v angličtině castle, tedy zámek), je dodnes známý nejen kultovními béčkovými horory z přelomu padesátých a šedesátých let, ale hlavně kvůli svým marketingovým trikům, fíglům či vychytávkám, jak bychom snad mohli přeložit s tvůrcem nejčastěji spojované anglické slůvko "gimmick". Díky nim dokázal svůj produkt náležitě odlišit, diváka nalákat a dopřát mu nevšední zážitek, jaký běžná projekce v kině doposud nenabídla. Zábavné podrobnosti o Castlových bláznivých nápadech se určitě dozvíte v následujících Strojích času. Březnových pět čtvrtků nám umožnilo rozšířit výběr filmů i mimo jeho nejslavnější období, konkrétně na skoro samý začátek jeho filmařské kariéry ve čtyřicátých letech. Snímek Macabre z roku 1958, který vám představíme příště a který znamenal zlom v Castlově kariéře směrem k hororům a počátek největší slávy, byl totiž jeho už jednačtyřicátým režijním počinem (jestli dobře počítám). Do té doby byl spolehlivým chrličem béčkových jednohubek, z nichž ovšem i dnes některé stojí za prozkoumání. Proč padla volba na noir Neznámí lidé, je jednoduché - je to svižná, řemeslně solidní práce, která dýchá atmosférou a v jedné z rolí se objevil půvabně dřevěný, ale fyzicky impozantní Robert Mitchum. A hlavně sám Orson Welles o snímku napsal, že "jde o jeden z nejnapínavějších a nejpůsobivějších filmů roku. Není sice tak vybroušený jako Pojistka smrti nebo nablýskaný jako Laura, ale je lépe zahraný a natočený než oba zmíněné snímky". Ano, starý provokatér Orson rád přeháněl a noiroví fandové kvůli tomuto snímku určitě nebudou překopávat svoje osobní žebříčky, nicméně byl to právě William Castle (pokud tedy lze věřit jeho autobiografii, mimochodem neuvěřitelně čtivé a zábavné sbírce výborných historek), kdo povzbuzen touto pochvalou Wellese kontaktoval a posléze mu doporučil knihu Sherwooda Kinga If I Should Die, podle které vznikla slavná Dáma ze Šanghaje. A Castle byl mimochodem i jedním z jejích producentů a natáčení v Mexiku ho málem stálo život. Ale to už opravdu odbíhám. Ještě jedním srovnáním se ale k Orsonově snímku vrátit musím: jestliže Welles dostal na svůj filmový projekt přes dva miliony dolarů, Castlovi muselo stačit padesát tisíc a sedm natáčecích dnů. Nicméně i navzdory velmi skromným podmínkám studia Monogram, kam byl Castle zapůjčen, dokázal režisér, že i v laciných kulisách, s častým využíváním archivního materiálu a s neznámými herci jde i bez kdovíjak sofistikovaného scénáře natočit v rámci žánru solidně fungující snímek. Zápletka je jednoduchá a průhledná. Mladá, naivní dívka Mildred (Kim Hunter, známá později hlavně jako doktorka Zira z Planety opic), která se provdala za prakticky neznámého Paula (Dean Jagger), čeká na svého muže v hotelu, kam má přijet ze služební cesty. Jenže její manžel má nejprve podezřelé zpoždění, a když se konečně objeví a chová se více než divně, v mladé ženě začne klíčit tušení - stejně jako v policii - že by mohl být hledaným vrahem. Naštěstí se ve stejném hotelu vyskytuje i její bývalý ctitel Fred (Robert Mitchum). Jenže o zápletku naštěstí nejde. Castle dokáže velmi zručně zobrazit opuštěnost laciného hotelu pro obchodníky, ve kterém nezralá dívka čeká na příjezd milovaného (úžasná scéna s neony a hlasitou hudbou za okny pokoje), vylíčit vzrůstající nedůvěru a strach z člověka, kterého, jak si hrdinka brzy uvědomuje, opravdu vůbec nezná, a nakonec režisér jistě rozehrává příběh dvojice na útěku, pronásledované na každém kroku. Pořádný noir musí mít styl a atmosféru, což Neznámí lidé splňují s přehledem. Castle jasně prokazuje, že hltal a napodoboval Hitchcockovy filmy (i jeho self-promotion), stejně jako levné, ale vizuálně i zvukově expresivní studiové snímky producenta Vala Lewtona. Například hlavní hrdinka běžící tunelem je zcela zjevný odkaz na horor Kočičí lidé. S čím měla dobová kritika problém, byl zavádějící název When Strangers Marry (Když se cizí lidé žení) odkazující spíše na nějaké melodrama řešící strasti a slasti novomanželů než thriller. Při znovuuvedení tedy sáhlo studio ke změně na Betrayed (Zrazen, resp. zrazena), který už zní mnohem více noirově, byť smysl také moc nedává a na plakátě Hunter najednou objímá Mitchuma... To je prostě Hollywood. P. S.: Sám režisér se hitchcockovsky zvěčnil na plátně pomocí fotografie, která se objeví dvakrát a pokaždé na dostatečně dlouho, abyste si toho stihli všimnout...

Ukázka z filmu Neznámí lidé