Začátek vypadá slibně. Máme tu dva vědce, co navzdory svým šéfům překračují vymezené hranice a provádějí nebezpečné vědecké pokusy, které se jim čas od času vymknou z rukou. Tak trochu to připomíná i Muže bez stínu Paula Verhoevena, ale ne, nemusíte se bát, takovou hovadinou se Splice nakonec nestane. Jak se vědcům/manželům, které hrají Adrien Brody a Sarah Polley, věci na začátku ne příliš daří, přichází na řadu pár proklamovaných nechutností, u kterých si nejde nevzpomenout na rané filmy Davida Cronenberga. Mutanti různých zvířat, které vědci vytvářejí, aby vytvořili něco “lepšího“, jsou krásně zvláštní a když na sebe zaútočí, je to radost. Problém celého filmu nastává v době, kdy se vědci rozhodnou pro finální pokus; spojení králíka a člověka. Ze začátku je tohle stvoření opravdu zábavné, ale pak nastává potřeba přiblížení průměrnému divákovi. Tvor, co má padesát procent lidské a padesát procent králičí DNA, začne vypadat z devadesáti pěti procent jako člověk. A to ještě ke všemu jako docela hezký člověk. Je mi jasné, že je to i kvůli tomu, aby tu potvoru mohla hrát skutečná herečka, protože rané digitální stádium vypadalo díky nic moc efektům hodně uměle, ale je to dost trapné a především fakt lidskosti mutanta změní dějovou stránku celého filmu. Ještě trapnější je to, v čem se tohle stvoření od člověka skutečně liší. Je to jen několik věcí, ale všechny jsou vymyšleny tak, aby měly ve scénáři své pevné místo, svůj daný účel a aby to bylo pokud možno hodně efektní a nesmyslné. Jak jinak může mít tvor, jenž je spojením králíka a člověka, mimo jiné jedovatý osten na ocase, schopnost dýchat pod vodou anebo ovládat umění létání? Vůbec bych se nedivil, kdyby kladl vejce...ale neklade. Já vím, možnosti jednotlivých genetických mutací jsou ohromné a my netušíme, co takové spojení udělá, ale v kontextu toho, jak je jinak ono “děvče“ normální, to vyznívá dost směšně. Není tu jen problém v tom, co mutant jménem Dren umí nebo jak vypadá, ale i v tom, jak se k němu chová okolí. Po začátku filmu s příchutí sci-fi a hororu se náhle začne odehrávat něco zcela jiného. Něco jako rodinné drama. Poznáváme lidskou stránku Dren (i když se od člověka stejnak liší jen křivýma nohama a ocasem), vyrůstáme s ní a divák je tlačen k tomu, aby si jí oblíbil. Tohle tlačení je zjevné, pokud mu ale divák podlehne a uvěří, může být akční konec celkem působivý. Problém je tu také v tom, že negativní názory stvořitelů Dren se mění v pozitivní a naopak, a to ne zcela věrohodně. U Adriena Brodyho jsem cítil, že by se nejraději viděl v Polsku za piánem v Druhé světové válce, protože jinak nechápu, proč má pořád ten stejný nechápavý a nezúčastněný výraz se zdviženým obočím. Nejdřív mě potěšila přítomnost Davida Hewletta, ale to až do chvíle, než se ukázalo, že vlastně hraje pořád Rodneyho McKaye z Hvězdné brány a zapomněl, že tady je záporákem. Ale ne, abych byl fér, je hodně vidět, jak se Rodney (pardon, David) snaží. Za to Sarah Polley předvádí výkon hodný jejích zkušeností, které horlivě poslední roky sbírá. Nerudná šéfka vědců/manželů, kterou hraje neznámá Simona Maicanescu, se tady hodně zlobí a dává svojí zlobu na odiv tak usilovně, chtěně a prvoplánově, že jsem jí nakonec uvěřil více než tomu, že Adrien Brody je geniální vědec. Splice se tváří jako kontroverzní a netradiční film, jenže na podobné téma jich už je habaděj (jen zmiňovaný Cronenberg má tímhle zanešenou polovinu biografie). Největší kontroverznost spočívá v jeho zabřednutí do tak trochu jiného rodinného dramatu, což je také asi hlavní důvod, proč měl snímek takový úspěch na filmových festivalech, kde je na sci-fi obvykle kydán hnůj podobně jako na udílení cen Akademiků. Mně se tenhle přístup až tak neprotiví, jen bych uvítal větší kreativnost. Směřování děje v části rodinného dramatu je totiž poněkud schématické. Je však záhadou, co kritiky uneslo na béčkovém závěru, který je ale přes svou lehkou připitomělost pořád milionkrát chytřejší, než již zmiňovaný Muž bez stínu, jehož konec aspiruje na jedno z největších pohnojení jinak slibného filmu. Splice je celou dobu dílem víceméně průměrným. Téma snímku nabízelo hodně, Natali však klouže převážně po povrchu a ke škodě výsledného dojmu využívá hlavně laciné filmové prostředky.