Poláci mají tradici spíše v kriminálních komediích nežli vážně míněných thrillerech. Přesto i takových filmů několik vzniklo - připomenu aspoň Psy, Vlčata, Past nebo Zabij je všechny. Nyní přibyly Křtiny. Vyprávějí o napraveném zločinci, z něhož se stal (zřejmě poctivý) podnikatel, jenž s podsvětím už nechce mít nic společného. Avšak temnou minulost před nejbližšími, zejména před svou pohlednou ženou, víceméně tají. Když se v jeho přepychovém bytě objeví jeho dávný kumpán, pozdější (asi neúspěšný) profesionální voják, je mu jasné, že se blíží rozhodující lámání chleba. Režisér Marcin Wrona hodně staví na chlapáctví a vypoulených svalech, na zveličených gestech, která pohlcují každé jemnější hnutí mysli - to všechno jako by jen zakrývalo chabé předýnko mezilidských vztahů vystavených rostoucí psychické zátěži a ohrožení. Příběh, nasnímaný v ponurých, bezslunečných obrazech, se uzavírá do sebe, téměř izolován od okolního světa. Zaplňují jej na jedné straně bezohlední a všeho schopní zločinci, na druhé straně pak novopečený zbohatlík Michal (Wojciech Zielinski), navenek šťastně a v blahobytu žijící se ženou (Natalia Rybicka) a čerstvě narozeným děckem, jemuž chystá velkolepý křest, a pak rozpolcený návštěvník Janek (Tomasz Schuchardt), kolísající mezi gangem a kamarádem. Křtinám schází smysl pro jemnější a cílevědomější stupňování příběhu, jednotlivé postavy zůstávají statické a bez zřetelnějšího vývoje, mnohdy připomínají předem vysoustružené figurky - zvláště v případě samolibých, navenek uhlazených, ale přitom veskrze brutálních gangsterů. Režisér nešetří drastickými výjevy: spatříme třeba, jak tragicky skončí muž, jenž gangu nestihl včas splatit dluh - Janek, zpola donucen se účastnící trestné výpravy, podléhá výzvě, aby jej dobil. Zprvu váhající mladík, jako kdyby se ocitl v transu, se jme do něho s bezmyšlenkovitou zuřivostí kopat. A tudíž nelze mít jakékoli iluzi o osudu Michala, až mu dojdou peníze, kterými si dosud vykupuje právo žít. Při oslavách křtin se naplňují zlověstná očekávání. Zejména druhá polovina filmu zachycuje mohutnící nervozitu a nejistoty, Michalem jen špatně skrývané před Magdou, rovněž tušící, že cosi zlověstného kolem ní bobtná, aniž jí kdokoli prozradí bližší podrobnosti, naštvaná na Janka, jehož považuje za strůjce všeho napětí. S návalem jakési velkopanské naléhavosti Michal přesvědčuje Janka, aby šel děcku za kmotra. V opileckých výlevech pak naléhá, aby se v případě nezbytí postaral o Magdu, ale současně žárlí, že by se zmatená žena mohla s Jankem sblížit už jaksi předčasně. Rozporné je rovněž rozuzlení, kdy nikdo - a zejména divák - netuší, že všechno je jinak, než jak to doposud vyhlíželo. Každopádně však Tomasz Schuchardt svému Jankovi vtiskl rozměr strachu, z trojice ústředních postav právě Janek vyznívá jako nejživotnější figura, která si uvědomuje bezvýchodnost svého postavení. Trpí vědomím, že Michalovi nedokáže pomoci, dokonce jej ani nepřesvědčí, aby s gangstery začal včas vyjednávat. Vlastně právě on se stává dramaticky nejzajímavější postavou.

Český trailer filmu Křtiny Křtiny sice mapují temnou stranu polské společnosti, avšak jejich rozvržení považuji za notně spekulativní, prázdně silácké. Uchylují se k modelově pojednaným náruživostem, kterým nezáleží na bližším prokreslení jednotlivých postav, ale toliko na spirálovitě rozehraných konfrontacích, často svévolných, zvolna směřujících k záhubě předurčeného nešťastníka. P. S.: Vizuálně atraktivní film zvítězil na Febiofestu 2011.