If a Tree Falls: A Story of the Earth Liberation Front Jak už název napovídá, hlavními hrdiny tohoto dokumentu jsou příslušníci Earth Liberation Front, což je organizace sdružující velmi radikální environmentalisty. Katalyzátorem k natočení tohoto dokumentu se stal prosinec 2005, kdy byli Daniel McGowan a dalších třináct jeho kolegů zatčeni agenty FBI. Nešlo o náhodu, neboť právě v tomto roce se ELF nacházela na celonárodním vzestupu. Režírující Marshall Curry tu divákům předkládá průlet historií této zvláštní organizace, která nemá oficiální centrální vedení a své protesty dává najevo množstvím nenásilných sabotáží a žhářských útoků proti firmám, jež jsou bezprostředně spojeny s ničením životního prostředí. Někteří vládní činitelé a vlivní úředníci je pochopitelně pokládají za teroristy, což se jim zdá krátkozraké. Dokument tak ve svém druhém plánu poskytuje zamyšlení nad současnou společností a pokouší se objasnit, co vlastně znamená pojem terorismus. Vzhledem k silně aktuálním snahám o popularizaci ekologie jako takové a za mořem silné ekologické lobby není tento kousek tak úplně bez šance. Paradise Lost 3: Purgatory Snímek vrací diváka do roku 1996, kdy se stal zločin, který otřásl celou americkou veřejností. Tři teenageři tehdy údajně zabili tři osmileté chlapce a byli odsouzeni k doživotnímu vězení, jeden z nich dokonce k trestu smrti. Režiséři Joe Berlinger a Bruce Sinofsky se tímto případem zabývali už dříve, a jak číslice v názvu napovídá, "trojka" je završením celé trilogie. Tvůrci se vrací ke svým postavám, které zestárly a stali se z nich třicetiletí jedinci, kteří si donedávna odpykávali trest a pokoušeli se o obnovení svého procesu. Znovu tu lehce zpochybní celé soudní řízení, které bylo založeno na tom, že kvůli černému oblečení, různým graffiti a kresbám koster, jsou odsouzení pachatelé členy satanské sekty. Oba filmaři připomínají i policejní postup a nabízí také rozhovory se soudními znalci a přichází s možnými dalšími pachateli. Neopomínají ani dlouholetou snahu několika celebrit (mimo jiné Johnny Depp) o obnovu procesu a připuštění nových důkazů. To se nakonec v loňském roce setkalo s úspěchem, kdy byli všichni nařčení konečně po osmnácti letech a osmasedmdesáti dnech z vězení propuštěni. Sugestivní a bilanční závěr obřího projektu tak určitě nenechá nikoho chladným. Jeho celková lehká kontroverznost mu ale pravděpodobně znemožní sošku získat. Pina Jediný dokument v pětici nominovaných, který si vypomáhá moderní 3D technologií. Německý režijní veterán Wim Wenders v něm skládá poctu předčasně zesnulé krajance a světoznámé taneční choreografce Pině Bausch. Ta zcela zásadním způsobem ovlivnila divadlo a tanec poslední třetiny dvacátého století. Vzpomínky jejích kolegů a spolupracovníků se prolínají s několika nejznámějšími choreografiemi, které ale bohužel nejsou nikterak označené. Prostorový efekt je zde využit velmi dobře a sugeruje divákovi, že je přímo na pódiu. Wenders se navíc nebojí ozvláštnit některá taneční čísla jejich realizacemi v přirozeném prostředí, tudíž se mnohdy tanečníci ocitají na rozkvetlé louce nebo v jedoucí lanovce. I přes veškerou kvalitu, ale značnou náročnost, se snímek Oscara s největší pravděpodobností nedočká, neboť je "příliš obyčejný". Nezabývá se politicky atraktivními a aktuálními tématy a hlavně nenabízí skoro vůbec žádný přesah. Evropan v ryze americké konkurenci tak bude zřejmě bez šance. Undefeated Sportovní dokument sledující cestu fotbalového týmu (jde samozřejmě o americký fotbal) Manassas Tigers, který se ocitl na hranici krachu a byl hlavně soupeřem mnohem slavnějších školních týmů, které si na něm testovaly formu, za nečekaným úspěchem pod vedením trenéra Billa Courtneyho. Obyčejný a stokrát viděný příběh by se v jiných končinách zřejmě nedočkal kýženého úspěchu, ale ve své vlasti je hned nominovaný na Oscara. Jeho největším přínosem je fakt, že režiséři Daniel Lindsay a T.J. Martin se stali skutečnou součástí týmu, s nímž byli po celou sezónu a dokázali tak zprostředkovat silné emoce a zajímavý náhled do zákulisí pro Evropana stále ještě exotického a nepochopeného sportovního odvětví. Vše je vyprávěno chronologicky a bez komentářů a prakticky bez názorů nějakých vnějších pozorovatelů. Podle nemnoha ohlasů se však film potýká s horší střihovou skladbou a přehnanou, takřka dvouhodinovou délkou. Jeho výběr mezi nejlepších pět dokumentů roku je tak diskutabilní a do značné míry nepochopitelný. Celkové šance na zisk sošky se v tomto případě skutečně odhadnout nedají. Šance podle filmserveru:
ANKETA