Být u předávání Oscarů překvapen nad vítězi, to už je dávná minulost. Nejvyšší možné ocenění ve filmové branži předchází spousta jiných cen, festivalů a vyhodnocení, takže únorové klání je vždy jen takové závěrečné potvrzení. Bude to ale tento rok jinak? Bude Akademie sahat po atypických volbách před těmi notoricky známými? I člověk, který zrovna nevyniká v odhadování pravděpodobnosti, musí uznat, že letos vše do karet nahrává němé poctě kinematografii The Artist. Zabodovala na Glóbech, zabodovala při udělování cen profesních cechů, nejspíše zaboduje i na Oscarech. V kategorii nejlepšího mužského hereckého výkonu v hlavní roli má však George Valentin silné protihráče. Zatopí mu snad tatík v havajské košili, neústupný baseballový manažer, utrápený tajný agent nebo mexický zahradník? Demián Bichir (Za lepší život) Neříkejte, že znáte jméno herce nebo alespoň film, v němž hraje. Malý, nenápadný snímek Za lepší život, který u nás ani nebyl uveden v kinodistribuci a vyšel jen v listopadu na DVD, pojednává o ilegálních přistěhovalcích v USA. Ústřední postava Carlos dělá sedm dní v týdnu podřadnou práci zahradníka a k tomu musí živit problémového syna, který se začíná zaplétat s hispánskými gangy. Jediný zdroj jeho obživy je náklaďák a nářadí, se kterými se snaží si vydělat na živobytí a odstěhovat se do lepší čtvrti. Jenže ve chvíli, kdy je o drahocennou čtyřkolku okraden a kvůli svému ilegálnímu pobytu se nemůže obrátit na policii, se rozbíhá kolotoč událostí, jaký má správné sociální drama mít. Druzí Zloději kol z toho sice nekoukají, ale i tak se povedlo Chrisi Weitzovi, jenž se naposledy zapsal do kinematografie třpytícím se veledílem Twilight sága: Nový měsíc, umně a bez příkras zobrazit americký sen z jiného úhlu, než jsme zvyklí. Neznámý mexický herec Demián Bichir (toho jsme u nás mohli postřehnout maximálně v dvojfilmu o Che Guevarovi) tak má šanci vyniknout v silných, emotivních scénách (neustálý smutný výraz ve tváři a nemožnost změnit chod událostí) a svým realistickým herectvím utvrdit diváka v tom, že člověk jako on může skutečně existovat. Jeho výkon jistě zaujal akademiky natolik, že se neznámého herce na úkor slavnějších kolegů rozhodli nominovat. A to nejen proto, že se v Americe jedná o ožehavé téma. Oscara sice nejspíše nezíská, ale i tak je to příjemné zpestření jinak nepřekvapivě obsazené kategorie. George Clooney (Děti moje) Pátý celovečerní film Alexandera Paynea Děti moje rozdělil diváky na dvě skupiny. Na jednu stranu vydařená dramedie, která vážná témata obalovala do nenásilného, lidsky hřejivého provedení, divákům šmakovala díky nenáročnosti sledování, na druhou stranu si tento reality zbavený kýč podbarvený útrpnými havajskými melodiemi spousta kritiků vyložila jako lacině dojímavé pozlátko pro roční sběr několika cen. Oba tábory se ale shodují na přesných hereckých výkonech, zejména amerického matadora číslo jedna George Clooneyho. Ten je pravidelným návštěvníkem oscarových ceremoniálů, a to buď jako režisér (Dobrou noc a hodně štěstí), scenárista (tentýž film, letošní Den zrady) nebo v nejčastějších případech jako herec, který byl dokonce v roce 2006 oceněn za vedlejší roli v politickém thrilleru Syriana. Nominace za hořkosladké Děti moje bude již jeho třetí hereckou nominací po právnickém dramatu Michael Clayton a "reitmanovce" Lítám v tom. Pokud vezmeme v potaz jeho letošní úspěch na Glóbech, může se zdát jedním z nejvýraznějších kandidátů hned vedle němého The Artist. Uvidíme, zda na Georgovo smířené a civilní ztvárnění neschopného otce, který se musí poprat s výchovou svých dcer a s životem samotným, bude Akademie slyšet. Ve scenáristické kategorii mu to totiž s velkou pravděpodobností nandá právě Moneyball. Jean Dujardin (The Artist) Za Atlantikem téměř neznámý, ale na domácí půdě jeden z nejobsazovanějších francouzských herců Jean Dujardin prý v rodné zemi nosí přezdívku "nový Jean-Paul Belmondo". Český divák ho mohl maximálně postřehnout v komedii 99 franků nebo v bondovské parodii Agent 117, ten pravý průlom v jeho kariéře nejspíše nastane až v novém snímku The Artist, který skládá němou poctu kinematografii. Odvážný francouzský film o zlaté éře Hollywoodu se zabývá motivem přechodu od němého ke zvukovému filmu, který byl mnohokrát tematizován ve stěžejních amerických klasikách, ať už v muzikálu Zpívání v dešti nebo v noiru Sunset Blvd.. Přijít však v době 3D spektáklů za stovky milionů dolarů s černobílým němým filmem a uspět u diváků, tomu se už říká umění. Akademie na takovéto výzvy nejspíše slyší a stejně jako v případě mnohem "méně odvážného" Huga (a jeho velkého objevu) nejvíce nominacemi obdařila snímek, který nějakým způsobem reflektuje ranou kinematografii. Při ztvárnění hvězdy němého filmu George Valentina se musel Dujardin naučit úplně odlišný typ herectví než ten nynější. Vše muselo být vyjadřováno gesty, mimikou a emocemi, takže je jeho výkon mnohem expresivnější a vzdálen od reality (což mělo v dobových snímcích především eskapistickou funkci pro tehdejšího diváka). Třebaže s mluveným slovem by jeho výkon neměl takovou působivost, s hlasovou indispozicí v sobě nese rysy Douglase Fairbankse nebo Rudolpha Valentina, někdejších hvězd němého filmu. Je dost možné, že ocenění takové pocty se členové Akademie jen tak neubrání. Hlavně když se její průměrný věk pohybuje někde nad padesátkou. Gary Oldman (Jeden musí z kola ven) Tady Akademie vybrala také dost nečekaně. Místo Michaela Fassbendera, Ryana Goslinga nebo Leonarda DiCapria (který nespíše touto dobou brečí někde ve sklepě), jedněch z nejpůsobivějších hereckých výkonů letošního roku, upřednostnila Garyho Oldmana, který vynikl ve výborném retro špionážním dramatu z britských ostrovů Jeden musí z kola ven. Ač byste to do něj neřekli, jedná se pro herce o teprve první nominaci na Oscara – ano, představitel statečného komisaře Gordona, spravedlivého Siriuse Blacka, krvežíznivého Draculy nebo násilníka z Leona ještě nikdy nebyl nominován. Zato za ztvárnění zatrpklého agenta George Smileyho, který se nikdy nesměje a na rozdíl od Jamese Bonda raději v tichosti sedí, přemýšlí a spřádá tajné plány, sbírá ceny po celém světě. Možná je to tím chladným, odtažitým a minimalistickým hereckým projevem, možná je to tou neprostupnou kamennou tváří, s níž projde celým filmem bez jediného škubnutí. Možná je to ale jen tím, že je to výborný herec, možná ve své životní roli. Když z hercova neměnného pohledu do statické kamery poznáte nezměrnou škálu rozdílných emocí, které vyvěrají po povrchem, (ne)příjemně z toho mrazí. A možná vás zamrazí ještě více, když si uvědomíte, jaké musí mít herec nadání se takto do postavy ponořit a stejný záběr opakovat třeba dvacetkrát do zemdlení. To je pak síla. Brad Pitt (Moneyball) Jedna z nejznámějších tváří Hollywoodu čeká na svého Oscara už od roku 1996. Tam byl "teprve" třiatřicetiletý Brad Pitt poprvé nominován za výkon v Gilliamově sci-fi klasice 12 opic, kterou sice proměnil na tehdejších Zlatých glóbech, ale Cenu Akademie mu o fous vyfoukl Kevin Spacey. V roce 2009 při ztvárnění mládnoucího starce Benjamina Buttona sošku získal zase Sean Penn. Bude nyní bodovat jako neústupný manažer baseballového týmu? Vzhledem tomu, že Moneyball i produkoval, jeho šance se zdvojnásobují. Dialogové smršti Aaron Sorkin a Stevena Zailliana opět sestavené z čísel, statistik a chladných odtažitých postav jasně vévodí Billy Beane, člověk jdoucí si nezměrně za svým… i přes mrtvoly ("mrtvola" v tomto případě znamená ztráta kontaktu s rodinou). V interakcích se svým "spoluhráčem" Peterem Brandem (taktéž nominovaným Jonahem Hillem, ve vedlejší herecké kategorii) si hrdě zadělává na nejlepší dialogové výměny roku. Z hlediska Pittovy filmografie jde mimo profláklé komerční hity (Dannyho parťáci, Troja) nebo jiné památné kousky (Sedm, Klub rváčů, Legenda o vášni) rozhodně o jednu z jeho nejvýraznějších postav. A to sem počítáme i roztomile přehrávajícího Aldo Rainea z Hanebných panchartů. Šance na letošní vítězství je sice nepravděpodobná, ale i tak jde z hlediska kvality výkonu o rovnocenného soupeře zbylým nominovaným. I když by se mohlo říci, že The Artist sklidí všechny ceny a "šmitec", je letošní hlavní mužská herecká kategorie překvapivě silná. Nejedná se o jasný, předem daný triumf Colina Firtha s Královou řečí jako loni, seznam nominovaných tentokrát nevede k jasnému vítězi. O svůj post se nejpravděpodobněji porve Jean Dujardin a George Clooney, na paty jim však dýchá také Gary Oldman nebo Brad Pitt, jejichž možné vítězství je nepravděpodobnější kvůli tomu, že navzdory jejich výkonům nevyhráli ani jednu z důležitých předchozích cen (ceny SAG nebo Zlatý glóbus). Je to už ohraná písnička, ale jak se již potvrdilo, Akademie se za posledních několik let ráda od vyhlášení předchozích ocenění nedistancuje. Bylo by tak velké překvapení, kdyby se radikálně odklonila od stanovených výsledků. Šance podle filmserveru:

45 % Jean Dujardin (The Artist)

25 % George Clooney (Děti moje)

15 % Brad Pitt (Moneyball)

15 % Gary Oldman (Jeden musí z kola ven)

0 % Demián Bichir (Za lepší život)