Když v roce 2007 za tragických okolností spolu se svým dvaadvacetiletým synem zemřel režisér Bob Clark (na dálnici do něj čelně najel opilý řidič), nekrology vyzdvihovaly především dva jeho filmy, shodou okolností vánoční - horor Černé Vánoce je považován za první slasher, zatímco rodinná komedieVánoční příběh je milovanou televizní klasikou, která se často promítá i ve čtyřiadvacetihodinových maratonech. Nutno poznamenat, že Clarkovo portfolio je ještě pestřejší, protože zahrnuje třeba osmdesátkového předchůdce Prciček s názvem Porky a jeho pokračování nebo hvězdu všech žebříčků nejhorších filmů všech dob, pseudokomedii Malí géniové a její sequel Supersmradi - Malí Géniové 2.

Vánoční příběh vznikl na motivy povídek Jeana Shepherda, které publikoval v šedesátých letech v Playboyi. Snímek paradoxně žádný příběh nemá, představuje nostalgickou koláž humorných vánočních vzpomínek na autorovo dětství, prožívané v typickém americkém maloměstě. Hlavní hrdina, malý blonďatý poděs Ralphie, touží po vzduchovce Red Ryder s kompasem a slunečními hodinami. Nejprve se snaží tuto myšlenku podstrčit rodičům, ale dočká se jen odpovědi, že si s ní vystřelí oko. Stejně ho překvapivě odbyde i paní učitelka a Santa Claus.

Co si Ralphie počne? Jako by neměl dost starostí s místním tyranem nebo pácháním klukovin, které často končí průšvihem. Předvánoční trable ovšem neprovázejí jen Ralphieho, ale i jeho neustále klejícího tatíka, kterého ničí věčně nefungující topení a pro jeho radost z vyhrané extrémně nevkusné lampy nemá zase pochopení maminka, která se za něj evidentně stydí. Jak toto může dopadnout? Kupodivu nečekaně a hlavně nezapomenutelně.

Jak z mého hodnocení vyplývá, úplně nadšený z filmu nejsem. Na druhou stranu člověk chápe, že zobrazení reálných životních situací bez přehnaného sentimentu se spoustou lidí může slušně rezonovat. Reakce typu "přesně tak tomu bylo i u nás doma" se proto v textech o filmu často opakují. Tomu odpovídá i více než pěkné hodnoceni na IMBd nebo u třech stovek uživatelů ČSFD.

Celý film se rozpadá na sérii více či méně vtipných situací či scének, z nichž u některých jsem se opravdu za břicho popadal, některé mi svou hrubozrností neseděly. Snímek je lemován ironickými průpovídkami dospělého Ralphieho v podání samotného autora předlohy, což prý bylo inspirací pro vznik skvělého seriálu Báječná léta. Už tady mám trochu problém, protože věcnější, sušší komentování bez hrané vtipnosti, by se hodilo více.

Casting je typově přesný, včetně klíčové role věčného smolaře Ralphieho, nicméně nechce se mi věřit, že se vážně uvažovalo o obsazení Jacka Nicholsona jako otce. Ledaže by to měl být původně horor. Jestli vám maminka v podání Melindy Dillon bude odněkud povědomá, máte pravdu. Podobnou roli si zahrála ve Spielbergových Blízkých setkáních třetího druhu.

Filmy Boba Clarka nebyly nikdy vizuálně kdovíjak zajímavé, právě naopak. Vánoční příběh zjevně neměl nijak zázračný rozpočet, nicméně nemůžu se zbavit pocitu, že se ta retro atmosféra dala zachytit o něco lépe. Kdo zná Allenův - z mého pohledu výrazně zdařilejší - snímek ze stejné doby Zlaté časy rádia, ví, o čem mluvím. Z filmů z našich luhů a hájů si nejde nevzpomenout na Svěrákovic Obecnou školu. Už pro tu podobnou scénu s přimrzlým jazykem.

Snímek se nestal legendou hned při svém uvedení v kinech, diváci si k němu našli cestu až díky televizním reprízám. Po desíti letech vzniklo pokračování s jiným obsazením pod názvem Letní příběh, ale kouzlo (nebo zázrak?) už se zopakovat nepovedlo. I když na mou oblíbenou americkou vánoční klasiku Život je krásný Clarkův snímek ani náhodou nemá, doporučuji jej vyzkoušet. Přinejmenším proto, abyste se ujistili, že o něco zásadního nepřicházíte. A nebo že těm Amíkům s jejich divnými vánočními zvyky opravdu nerozumíte.