Režisér Ratatouille Brad Bird vkročil na půdu odlehčených akčních thrillerů s jistotou starého harcovníka a servíruje asi nejvíc old school díl filmové série s Ethanem Huntem. Aneb Praha, Mission: Impossible a Tom Cruise jsou věční!
Akční hrdina prostě potřebuje pořádnou motivaci. Ethan Hunt (
Tom Cruise) bručí toho času v ruském kriminále, odkud ho osvobozují agenti IMF a vyrážejí s ním na další zdánlivě nemožnou misi, tentokrát do samotného srdce ruské metropole. Akce se krutě nezdaří, půlka Kremlu vyletí do vzduchu a americký prezident dává od Hunta a jeho party ruce pryč, když vyhlásí tzv. Ghost Protocol z názvu snímku. Hoši - vedle Ethana ještě do terénu povolaný ajťák Benji Dunn (
Simon Pegg) a záhadný analytik William Brandt (
Jeremy Renner) - a dívka - smrtelně sexy agentka Jane Carter (
Paula Patton) - musejí vytvořit bez cizí pomoci silný tým, aby dopadli šíleného vědce Hendrickse (
Michael Nyqvist), který by rád zkoumal život po třetí světové válce.
Čtvrtý díl série
M:I je výrazně staromódní a je to zatraceně dobře. Od úvodních scén v Budapešti (představované Prahou) a Moskvě (představované pro změnu Prahou) člověk cítí uklidnění, že tady se nikdo v samoúčelných efektech utápět nehodlá. Je to překvapivé, že zrovna režisér animáků drží snímek příjemně při zemi a dá vzpomenout na klasické agentské filmy. Jestli se někdo bál, že herce z masa a kostí nezvládne zkrotit stejně dobře jako kuchtící krysy či superrodinku, může zůstat úplně klidný.
Brad Bird si totiž dokáže skvěle poradit jak s konverzačními pasážemi, spoléhajícími na charismatické herce, stejně tak s akcí, která je náležitě dynamická, ale krásně přehledná. Doufám, že takový
Michael Bay si film několikrát zopákne. A zamyslí se nad sebou.
O typická udělátka a neuvěřitelné vynálezy divák samozřejmě nepřijde. Jen jsou servírovány tak nějak mimochodem, civilně. Hypermoderní technika je přitom něco, co agenty neustále nechává ve štychu - každý plán se tak díky tomu náležitě zkomplikuje. Co nepotěší naše hrdiny, ocení určitě zkušený divák, který opakovaně očekává důvěrně známé (masky! masky!), ale v poslední vteřině se postavy s problémem musejí narychlo vypořádat jinak, kreativněji. Respektive někdy jim prostě nezbyde nic jiného, než vykašlat se na všechno včetně přestrojení a pokusit se vystačit si s tím, co mají, a tiše doufat, že jim to projde. Mimochodem nepamatuju film, kde by hrdinové nestihli tolik deadlinů. Je to zatraceně osvěžující přístup v době překombinovaných podívaných, kde má každý akční hero geniálních plánů v zásobě minimálně tucet, případně je chrlí jen tak za pochodu.
Film při ruských scénách nabírá na tempu a mohutně pak graduje druhou třetinou, odehrávající se v nejvyšší budově světa Burdž Chalífa v Dubaji, kde proběhnou dvě pasáže, které patří do zlatého fondu nejen
Mission: Impossible série, ale celého akčního žánru. První z nich je Ethanovo lezení po oknech mrakodrapu s pomocí supermoderních rukavic, které je opravdu jako z nějakého animáku, jenže režisér neuvěřitelně vypiplaným scénám dává potřebnou dávku přesvědčivosti (samozřejmě v rámci M:I vesmíru) a brilantní načasování, herci si zase vychutnávají řízné pointy v podobě hlášek. Divák tak trpí s Ethanem, bojí se o něj a přitom se skvěle baví, protože tohle přeci nikdo nemůže brát úplně vážně.
Stejně mimořádná je i následující pasáž, kde má dojít k předávce jistých zásadních informací mezi dvěma osobami, které náš tým hodlá oddělit, jejich protějšky nahradit svými členy a přesto padouchy zároveň udržet v představě, že daná schůzka úspěšně proběhla. Vycizelovaná šachová partie odehrávající se dvě patra nad sebou má opět skvělý timing, šponuje divákovy nervy k prasknutí a v závěru doslova exploduje do zběsilé akce. I na písečnou bouři dojde.
Za to, že film nakonec nedostane vyšší hodnocení může skutečnost, že poté snímek neskončí, ale následuje ještě zúčtování v Indii, které sice nabízí pořád solidní dávku dobrých nápadů a překvapivých detailů, včetně názorné prezentace dosud jen tušeného sex appealu agentky Jane, a třebaže by to v jiných filmech bohatě stačilo na povedenou akční tečku, po dubajské hostině je to přeci jen málo. Vzpomínky na studenou válku, hrozba atomovým útokem, raketa zničená v poslední vteřině, to už prostě dávno není cool, byť si s těmito klišé scénáristé i tak docela pěkně vyhráli. Závěrečný pokus o dojímavý dovětek upomene na třetí díl, kde se ale
J.J. Abramsovi dařilo diváka emocionálně zničit podstatně přesvědčivěji. Stejně tak zamrzí, že slibný padouch v podání "miléniovského"
Michaela Nyqvista nedostane víc prostoru. Přeci jen
Philip Seymour Hoffman byl posledně větší drsňák.
Sympatický je ale určitě fakt, že čtvrtý díl klade silný důraz na týmovou spolupráci. I kdyby to měla být jen berlička k předání nástupnictví v sérii Rennerovi, funguje to. Film se tak symbolicky vrací tam, odkud vyšel - k televizní předloze. Mimochodem, i když
Toma Cruise normálně zrovna nemusím (byť tím, že jsem ho loni na podzim viděl z dvou metrů v jedné pražské restauraci, se chlubím dodnes) a
Jeremy Renner je megafrajer, doufám, že budou-li ještě nějaké
M:I díly, Tomík v nich pořád ještě bude mít hlavní slovo. Ethan Hunt je totiž jen jeden.
Český trailer filmu Mission: Impossible - Ghost Protocol
P.S. Na závěr obligátní seřazení jednotlivých dílů série podle aktuální oblíbenosti: 3,1,4,2. I když druhé místo se může po zopakování čtyřky změnit. A plánuji to brzy a v IMAXu. Jo a čím je pro jedničku Marek Vašut, tím je pro čtyřku Pavel Kříž. Objeví se sice jen na chvíli, ale stejně to člověka potěší. Asi tak jako nádvoří Pražského hradu za hradbami Kremlu. A úplně poslední poznámka - jestli Tom Cruise dělal byť jen polovinu kaskadérských scén, jaké popisují promo materiály, je ještě mnohem větší magor, než jsem si kdy myslel.