Před čtyřiceti lety přilétla Dívka na koštěti, snímek ne zcela dětský, spíše rodinný, který plně souzněl s tehdejší zálibou ve fantaskních námětech. Však si snadno vybavíte: Jak utopit doktora Mráčka, Což takhle dát si špenát... Režisér Václav Vorlíček, pokud právě netočil Dobrá (i jiná) vína, se na tento druh zábavy specializoval a prokazatelně tu uspěl, mimo jiné i hravým začleněním "rukodělných", nicméně dodnes působivých triků do tkáně příběhu. Dívka na koštěti patří mezi nejoblíbenější, v kinech ji spatřily více než dva miliony diváků, takže není divu, že Vorlíček spřádal plány na nějaké pokračování. Pokud si prohlédneme ohlasy na jeho nejnovější pohádku Saxána a Lexikon kouzel, volně návaznou na Dívku na koštěti, zajisté užasneme nad téměř jednoznačným odsouzením. Selhalo prý vše, počínaje sestavením příběhu či hereckou prací a konče ostudně primitivní trikovou složkou. Snad ani v počítačovém pravěku by takto nevyhlížela. Podívejme se proto blíže, co vlastně vzniklo. Vorlíček tento projekt chystal po mnoho let a velmi dlouho rovněž trvalo, než se dokončily digitální triky. Při psaní scénáře mu však scházel takový spolupracovník, jakým býval Miloš Macourek, a výsledek se proto doslova rozpadl, ztratil jakoukoli dramatickou soudržnost, když se změnil ve sled přitroublých leporelových výjevů. Ač určen spíše mladším dětem, nepoutá ani tak barvitými příhodami zvídavé holčičky Saxány ve světě pohádek (který však více připomíná ten ze seriálu Arabela, odkud se ostatně zcela bezdůvodně vynořila postavička pana Viga, nežli čarodějnickou školu z Dívky na koštěti), neboť do popředí se prodírá dryáčnické hopsání zneuznané spisovatelky čtiva pro děti, potrhlé, ale také hamižné tetičky Irmy, kterou si zahrála - v závěru dokonce ztrojená - Jiřina Bohdalová. Pokud došlo k nějakému dramaturgickému přehmatu, odehrál se právě na tomto poli. Jak si pamatujeme z Dívky na koštěti, nepříliš učenlivá čarodějka Saxana (Petra Černocká, která tutéž, jen příslušně starší postavu ztělesnila i nyní) se úspěšně zabydlela ve světě lidí - a zajisté by si tam spokojeně žila navždy, pokud by se její malá dcerka Saxánka (Helena Nováčková) nepropadla do pohádkové říše, kde pak musela čelit jedné hrozbě za druhou. Zvláště když se tam ocitne komiksový ničema Crashman (Jaromír Dulava jej ovšem ani v nejmenším neobdařil charismatem takového Rumburaka, když už probíráme pohádkové zloduchy) a nádavkem ještě tetička Irma, kterou nenapadne nic jiného než si kouzelnicky zjednat milostnou přízeň hned tří nápadníků. Zatímco v Dívce na koštěti se kouzlilo především verbálně, pronášela se zaříkávadla, nyní převažuje kouzelná hůlka. Avšak to není jediná výpůjčka Harryho Pottera, přidat lze létání na košťatech a koneckonců i střemhlavé průlety prostorem, ať již je to hitchcockovsky roztočený propad studní nebo jízda drezinou, nemluvě o různých převážně chlupatých či pernatých potvorách. Tyto digitální bytůstky navíc rády opouštějí svůj svět a zpravidla v nejnevhodnější dobu se zjevují překvapeným, do mdlob často padajícím pozemšťanům, zvláště pak tlusté paní (Naďa Konvalinková), jež skončí v péči lékařů, ježto jednou ji vyděsí trpaslík, jindy rovnou hrochovitě vyhlížející drak. Výsledný tvar hodně připomíná druhořadou estrádu (o nějaké inscenační či vypravěčské úrovni snad ani nelze uvažovat), zvláště plejáda vedlejších postaviček (Jiří Lábus, Ota Jirák, Petr Nárožný, Naďa Konvalinková, Jan Hrušínský...) se pitvoří, seč jim síly stačí. Ovšem prim v tom vede Bohdalová, ztělesněný diblík, kterému stále nedochází trapnost veškerého počínání. Bohužel též dětské role sotva uspokojí: Helenka Nováčková coby Saxánka své promluvy snaživě recituje jako na školní besídce, neschopna jak jim, tak celé své figuře a jejímu počínání vtisknout byť záblesk bezprostřednosti. Snad jedině Petra Černocká jako jediná si udržuje civilní přístup a nepřehrává.

Český trailer filmu Saxána a Lexikon kouzel Ovšem největší zklamání skutečně vnáší digitální trikové opracování, kterému schází jakákoli osobnost, vyhlíží, jako kdyby pocházelo z nějaké dávné počítačové hry. Neodpustím si poznámku, že někdejší optické triky (vzpomínáte si třeba na pracovité trpaslíky z Lipského pohádky Ať žijí duchové!) fungují dodnes stoprocentně a že jakákoli nejmodernější technika nic neznamená, chybí-li autorský vklad. Bohužel ten se všem tvůrcům, i režiséru Vorlíčkovi, i kameramanu Petru Polákovi, doslova rozplynul.