Rebecca a Tommy byli od dětství více než jen kamarádi. Než si ale stačili pořádně vyznat lásku, musela dívka následovat své rodiče do Japonska, a všechno tedy nechat za zády. Po letech se už jako dospělá žena vrací zpátky do domu na pobřeží, kde vyrůstala, a pochopitelně vyhledá i Tommyho, který tu zůstal. Oba zjistí, že na jejich citech se nic nezměnilo. Pokusí se navázat tam, kde přestali, zanedlouho však jejich štěstí utne autonehoda, jež připraví mladíka o život. Zoufalá Rebecca se rozhodne, že si svou celoživotní lásku nechá naklonovat, sama plod odnosí a bude se o něj starat. Nedokáže však předvídat, jaké následky toto rozhodnutí bude mít. Ač zní zápletka snímku Lůno hodně zajímavě, rozhodně nejde o žádné klasické sci-fi. Připravte se na hodně pomalý a přemýšlivý film, který si klade několik poměrně závažných otázek. Před návštěvou kina si opravdu dobře rozmyslete, zda chcete jít skutečně na tento počin, neboť by se mohlo stát, že vám ne úplně sedne. Od prvních minut je zcela jasné, že tady se nikam spěchat nebude. Režisér a scenárista Benedek Fliegauf totiž v některých momentech připomíná svého slavnějšího kolegu Terrence Malicka. I on dokáže pěkných pár minut vyprávět příběh jen tím, že neustále zabírá lehce rozbouřenou hladinu moře, nebo detailními obrázky lezoucího šneka. Proto se může snadno stát, že pokud budete ve špatném rozpoložení, začnete usínat, v nejhorším případě opustíte kinosál úplně. To by ale do značné míry byla škoda, ač se musí přiznat, že s lyrickými výjevy se to dost přehání. Je evidentní, že každý přírodní výjev má něco symbolizovat, s vysvětlením se ale nikdo neobtěžuje. Zmínit musím i ne zcela obvykle připomínanou zvukovou stránku, která je v případě Lůna hodně zvláštní. Po velkou část filmu je děj doprovázen podivným houkáním a něčím, co má asi nejblíže k puštěné vrtačce u sousedů přes zeď. Chvíli je to naprosto v pořádku, obávám se ale, že ve druhé polovině to bude většině diváků připadat dost nesnesitelné. Mimo to se ani nedozvíte původce onoho doprovodu. Co se samotného děje týče, nejde říct, že by byl nezajímavý. Téma klonování je kontroverzní a nadčasové, rozehraná zápletka navíc chtě nechtě vybízí k zamyšlení. Fliegauf rozehrává velmi atraktivní příběh ženy, která přecenila své možnosti. Ve chvíli, kdy Tommy pomalu, ale jistě dorůstá do své "smrtelné" podoby, se jeho "matka" ocitá v síti neřešitelných citů, které ji neuvěřitelně tíží. Čím dál více jí dochází, že není schopna klasické mateřské lásky, a pokaždé, když si "syn" přivede domů nějakou známost, projevuje se u ní silná žárlivost. O to více je zarážející, že silných scén je v celém filmu hodně málo a nejsou až tak intenzivní. Výjimkou je pouze moment, kdy se naklonovaný Tommy setká se svou původní matkou, která samozřejmě o všem ví. Ona na něj jen kouká, protože není schopná jediného slova. Tato chvíle je skutečně nejemotivnějším místem snímku, což je dost málo. Na závěr jsem si záměrně nechal herecké obsazení, protože s ním většinou takovéto "artovky" stojí a padají. Eva Green je v titulní roli poměrně přesvědčivá, bohužel ale ještě není ve stádiu, kdy by dokázala utáhnout film zcela sama. Většinu pocitů a emocí jí lze bez problémů věřit, přesto kvůli jejímu chladnému herectví nezasáhnou diváka některé scény tak, jak by měly. Matt Smith jako Tommy odvádí spíše průměrný výkon. V emotivních momentech tlačí na pilu až příliš, takže začne více či méně přehrávat, což je v tomto případě na škodu. Chemie mezi oběma poměrně funguje, nicméně v několika okamžicích se neubráníte otázce, co tak svým způsobem krásná a charismatická žena vidí v takovém obyčejném mladíkovi. Celkový dojem to ale rozhodně nezkazí.
Český trailer filmu Lůno Troufnu si říci, že kdyby Fliegauf Lůno zkrátil o takovou čtvrthodinu a více se zabýval vztahem "matky" a dospělého "syna" a nezaobíral se tolik jeho dětstvím, mohl vzniknout docela intenzivní a přemýšlivý kousek. Takto zůstal jen lehce nadprůměrný film, který sice k zamyšlení donutí, náročnějšího diváka ale zase tolik neuspokojí.