Od premiéry sci-fi thrilleru 28 dní poté už uběhlo nikoliv 28, ale i tak dost dlouhých 23 let. Jeho tvůrci, scenárista Alex Garland a režisér Danny Boyle, se nyní znovu sešli, aby natočili novou kapitolu, která je navíc začátkem a prvním dílem již naplánované trilogie. 28 let poté tak více než sequel, který bere v potaz pouze původní film, nikoliv jeho "dvojku" 28 týdnů poté, působí jako originální film, i proto, že v něm nevystupují postavy z 28 dní poté a sledujeme osudy zcela nových charakterů.

Po 28 letech je celá Velká Británie izolována a kontaminována smrtícím virem, který jsme poznali v prvním filmu. Pouze na malém izolovaném ostrůvku přežívá malá opevněná komunita občanů, které s pevninou spojuje úzká dlouhá spojnice, která je pravidelně zaplavována přílivem, stejně jako je zpřístupněna odlivem. Žijí zde i hlavní postavy filmu, Jamie (Aaron Taylor-Johnson), jeho nemocná žena upoutaná na lůžko Isla (Jodie Comer) a jejich syn Spike (Alfie Williams). Jamie v úvodu filmu vezme svého syna na pevninu, aby si poprvé vyzkoušel zabít infikované. 

Film se jeví být rozdělený zhruba do tří částí. První třetina filmu se nese v duchu stezky odvahy s naháněnou infikovanými, kde hraje největší roli zkušený lovec zombíků Jamie, který zaučuje svého syna a mimo jiné se dozvíme, že mezi zombíky se vyskytují i Alfy, mimořádně odolní jedinci, kteří vám jako Predátor s chutí utrhnou hlavu i s pátěří.

Ve druhé části se Spike osamostatní a vezme svou matku Islu, která je občas myšlenkami někde jinde, na cestu za doktorem Kelsonem (Ralph Fiennes), který osamoceně přežívá na pevnině, kde si vybudoval vlastní svatyni složenou z lebek zemřelých. Spike doufá, že mu Kelson pomůže matku uzdravit.

A konečně ve třetí části se Spike vydává sám na další cestu do vnitrozemí, kdy až v úplném závěru potkává novou postavu Jimmyho (Jack O'Connell). Je jasné, že ten se dostane ke slovu v druhé části, která byla natočena současně s první a v kinech ji uvidíme zhruba za půl roku.

Nyní ale zpět k aktuálnímu prvnímu kousku nové trilogie, který je jedním slovem zcela famózní. Garland s Boylem jsou zkrátka silná dvojka, kterým společná práce výborně svědčí. 28 let poté má od první minuty jasno, jakým směrem se bude ubírat, postavy jsou jasně načrtnuté a všichni tři hlavní herci - Taylor-Johnson, nováček Alfie Williams a zkušený Ralph Fiennes jsou ve svých rolích zcela pevně v kramflecích. Také infikovaní se dočkali své hierarchie, takže kromě klasických "běhavců" tu máme i novinky v podobě "plazivců" a hlavně již zmíněného Alfy.

Film není složený jen ze strhujících akčních scén a hororových šoků, ale má i vnitřní rozměr a příběh, který není jen vatou. Vše podporuje tradičně nadstandardní vizuální kabátek, za kterým stojí Boylův dvorní kameraman Anthony Dod Mantle a také skvělá hudební složka, kterou má na svědomí hiphopová hudební skupina z Edinburghu říkající si Young Fathers. Jde o jejich první filmovou kompozici, která výborně podporuje Boyleovu dynamickou režii. Ten ji tentokrát ozvlášťnil i vkládáním záběrů z válečných týdeníků a různými doprovodnými komentáři. Celý film pak díky tomu působí více autenticky a dokumentárně. 

28 let poté lze vnímat jako nový, originální začátek, v němž se Boyle a Garland vzepjali k velmi silnému startu s hodně vysoko nastavenou laťkou. Nyní bude záležet na tom, jakého přijetí se dočká od diváků, jak moc bude komerčně úspěšný a také, zda se tuto úroveň podaří udržet i ve dvojce, jejíž režie se ujala Nia DaCosta. Tento kousek se tedy hodně povedl a rozhodně si ho nenechte ujít.

28 let poté