Jednoduchý příběh dotáhly v televizní adaptaci na reprezentativní stopáž dnes již zlidovělé písně, na které nová Zlatovláska zcela rezignovala. I tak má výsledný snímek téměř dvě hodiny, čehož bylo dosaženo četnými úpravami původní látky, do níž přibylo značné množství nových postav a zápletek. Jiříka tak doprovází na jeho pouti za princeznou druhý panoš jménem Štěpán (Marek Lambora), jenž jej od poctivých záměrů opakovaně odrazuje. Kromě Štěpána dělá Jiříkovi společnost i mluvící pes Štístko, jenž svými komentáři typu „Tak to zírám jak veš na pleš!“ obohacuje příběh o podobný typ humoru jako titulní psí hrdina ve filmu Gump - pes, který naučil lidi žít (coby úlitba dětským divákům to ale svou funkci plní celkem dobře a naštěstí ne hloupě).

Zlatovláska má tři dny před svatbou s jiným snoubencem, bohatým vojevůdcem a císařem (Marián Mitaš), kterého ale pro jeho bezcitnost a krutost za muže nechce. Její královský otec (Petr Štěpánek z televizní Zlatovlásky) však přes naléhání zoufalé princezny svatbu zrušit nehodlá, jelikož císař vyhrožuje válkou. Postava Zlatovlásky je tak sympaticky doplněna o emancipační motiv nesvobody a nutnosti se podřizovat vůli mocnějších mužů. V přítomnosti tolika záporných postav, které Jiříkovi a Zlatovlásce šlapou po štěstí a způsobují komplikace (celkem tři různí vladaři a Štěpán) se Jiřík o to víc jeví jako člověk morálně čistý, čestný a šlechetný, což jsou klíčové charakterové vlastnosti, díky nimž by si měl zasloužit princezninu přízeň a lásku.

Dalších dílčích změn je tolik, že nedává smysl se pouštět do jejich rozebírání. Patří k nim i všelijaké výplňové vložky, jako jsou tanečky v zahradách nebo závody na koních v městských uličkách, které příběh sice příliš neobohatí, ale aspoň v danou chvíli poskytnou dočasný závan akce nebo pár vizuálně líbivých záběrů, v nichž vyniknou pestré kostýmy, fotogenické scenérie nebo digitální efekty. Vyprávění se jimi ale místy protahuje až přes únosnou mez, jelikož zejména v prostřední třetině děj až příliš dlouho přešlapuje na místě a ztrácí tempo, zatímco dialogy se točí v kruhu. Každý splněný princeznin úkol je tak doprovázen netrpělivým čekáním na zadání úkolu dalšího (a zklamáním z toho, že oproti verzi z roku 1973 nejsou jednotlivé úkoly ani o trochu propracovanější – jeden dokonce naopak zcela odpadl).

Složitější a zahuštěnější děj s sebou však přináší i jistou nevyrovnanost, kdy Jiříkova nevinná naivita místy hraničí s fatální nedůvtipností, motivace záludného a oportunistického Štěpána se překotně mění ze scény na scénu a Jiříkův smysl pro poctivost kupodivu nijak nepoznamená skutečnost, že jednoho ze svých cílů dosáhne podvodem. Nevyrovnaná je i technická stránka filmu, jehož tvůrci se zjevně snažili pojmout pohádku oproti standardu moderněji a výpravněji, tak jak se to povedlo např. Princezně zakleté v čase (s níž ostatně Zlatovláska sdílí tytéž producenty).

Kvalita počítačových triků se po vysloveně šokujícím úvodu (ošklivě digitální orel nese v pařátech ošklivě digitálního psa) naštěstí výrazně zlepší, nicméně pachuť z některých post-synchronů (z nichž mnohé přibyly dodatečně i do míst, v nichž patrně žádný dialog původně nebyl) zůstává až do konce filmu. Poměrně nevýrazná a generická je hudba Lukáše Daniela Paříka  (zhudebnil i zmíněnou Princeznu zakletou v čase), která jen v jediný krátký okamžik využije známý motiv z televizní Zlatovlásky, a to navíc na dosti náhodném místě filmu. Sporadické zpomalené záběry možná zaskočí, jinak ale kamera Vojtěcha Dvořáka tvoří v kombinaci se zdařilým svícením vcelku oku lahodící obrazy.

Je pozitivní, že si Zlatovláska jde vlastní cestou vůči současnému publiku a nesnaží se příliš držet ve stopách, které jí vyšlapala padesát let stará adaptace Vlasty Janečkové. Kdo na klasiku nedá dopustit, tomu nová Zlatovláska dopřeje odlišný pohled na tutéž látku, a komu již přijde televizní počin příliš obstarožní, pro toho může být výpravná velkofilmová verze působivější náhradou. Z pohádek posledních let se Zlatovláska řadí i díky slabé konkurenci k těm lepším, leč zařazení do zlatého fondu pohádkového žánru jí příliš předvídat nelze.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]