Jan Kačer patřil k významným hercům jak divadelním, tak filmovým. První menší filmovou roli měl v dramatu o problémové československé mládeži Probuzení. První významnou roli ztvárnil ve válečném snímku Smrt si říká Engelchen. V zápětí spojil síly s režisérem Evaldem Schormem na snímku Každý den odvahu, kterým se Schorm a Kačer zařadili do takzvané Československé nové vlny. Spolu pak realizovali ještě snímky Návrat ztraceného syna a Den sedmý, osmá noc. Kačer pak hrál ještě v Kunderově a Bočanově filmu Nikdo se nebude smát a v historickém dramatu Údolí včel, kde si s ním zahrál jeho mladší herecký kolega Petr Čepek. Jednou z mála komedií, v nichž hrál, byla špionážní parodie Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Po "zlatých šedesátých" následovala normalizační hubená léta, kdy se Kačer upnul hlavně k divadlu. Ve filmu se objevoval spíše sporadicky, například v hororu Vlčí bouda. Těsně před sametovou revolucí se rozloučil se Schormem filmem Vlastně se nic nestalo.

V posledních letech jsme ho vídali spíše v televizi (Ordinace v růžové zahradě), ale herecky aktivní byl až do posledních okamžiků (Gump - pes, který naučil lidi žít, Moc). V roce 2016 obdržel od prezidenta republiky Medaili za zásluhy I. stupně. Jeho manželkou byla herečka Nina Divíšková.