Podle otevřeně konfrontační až útočné Žofky je přemýšlivý Míra příliš zbabělý a pasivní, zatímco ona je zas oproti němu velmi nestálá a impulzivně podléhá rozbouřeným hormonům. Cestou romantické zápletky o dvou mladých lidech ze dvou znesvářených rodin ve stylu Romea a Julie se tudíž snímek neubírá. Podstatnější jsou pro něj rozmíšky mezi rodiči a dětmi a témata související se zodpovědností člověka za stav životního prostředí. Postavy rodičů mají jasnou představu o životě a snaží se ji nesmlouvavě vštípit svým potomkům, tito jimi však za jejich neústupnost pohrdají a nijak se nebrání před nimi svou nenávist otevřeně ventilovat. Titulní sucho a s ním spojený nedostatek vody se pojí i s dalšími ranami osudu, jež hrdiny během filmu postihnou. Skrze přimknutí k tématu stavu krajiny se snímek snaží být komentářem k současné klimatické krizi, zároveň ale nenabízí dost argumentů, jimiž by mohl přispět do diskuze.

Nositeli změn mají být v příběhu oba zástupci mladé generace, kteří tíhnou k aktivistickým demonstracím, jejichž účastníci se hromadně přilepují k silnicím lepidlem nebo s transparenty a megafony obsazují ve skupinkách pobočky bank, kde sypou po zemi uhlí, lehají si na zem a vyčkávají na příjezd policie. Sympatie si tím u diváků nejspíš nezískají, avšak ani film samotný jejich počínání vysloveně neadoruje. Že extremismus není tou správnou cestou a že mnohem efektivnější může být smířlivější motivování ke vzájemnému dialogu, zprostředkovává snímek jak z perspektivy dospívající dvojice, tak z pohledu rodičů. Stejně jako je slepou uličkou tíhnutí Žofky k aktivistické radikalizaci v touze změnit svět, tak nemá kýžené výsledky ani vzpurné počínání Josefa, když si v jedné scéně lehá spolu s dětmi na sousedově poli do cesty traktoru s chemickým postřikem.

Tematicky blízká látka zjevně Bohdanu Slámovi sedla lépe než v případě Krajiny ve stínu, kdy poprvé natáčel film podle cizího scénáře, a v níž jednotlivé postavy působily jako pouhá jednorozměrná charakterová torza. V Suchu zúročil vlastní znalosti o vodohospodářství, jemuž se věnoval ještě před studiem filmařiny, a zaplnil jej tvůrčími postupy i známými motivy typickými pro svůj autorský rukopis. Jeho postavy jsou poměrně propracované a živelné, nicméně jak ony, tak vyprávění jejich příběhu podléhají místy zkratkovitosti a upadají do šablonovitosti. U některých z nich se nedaří dostatečně podchytit změny v jejich názorech či postojích, vyprávění zahrnující období jednoho léta obsahuje mezery. Navzdory náhlým zvratům v druhé polovině filmu, které mají na hrdiny zásadní dopady, působí snaha dovléct všechny postavy k závěrečnému smíření poněkud naivně.

Z hlediska stylistických postupů je však Sláma naprosto suverénní, zejména co do spolupráce se svým dvorním kameramanem Divišem Markem, jehož kamera zachycuje postavy v dlouhých záběrech, proplétá se mezi slunečnicemi i se opájí panoramatickými záběry na suchem soužená pole. Lokace jsou autentické, řemeslné aspekty filmu bezchybné. Slámova režie vyniká vedením herců, kteří se typově hodí do svých rolí a jsou schopni vyvolat odpor i dojetí. Zaujme obzvláště skvělý Martin Pechlát coby paličatý otec rodiny, na nějž dopadne tíha vlastních rozhodnutí.

Na filmu je znát, že se chce vyjadřovat k aktuálním tématům, zároveň je ale prezentuje v příběhu o kontrastu dvou odlišných rodin, na něž se dívá nestranně s poukázáním na to, že své problémy řeší všichni na obou stranách barikády. Nejednoznačné postavy často balancují na hraně sympatičnosti a se stejnou ambivalencí se potýkají i sdělované myšlenky (nejen ty ekologické), jejichž vyznění se ve snímku ztrácí a zůstává jen jejich podstata, upozorňující na existenci problému. I to je nicméně záslužné a potřebné.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Originální trailer filmu Sucho