Snažit se navázat tam, kde před půl stoletím začal psát novodobou historii hororu William Friedkin se svým brilantně nadčasovým kouskem Vymítač ďábla, není vůbec snadné a dosud všechny pokusy o přiblížení se k tomuto ďábelsky dokonalému snímku selhaly. Dalším, v pořadí už pátým pokusem dodat této sérii kredibilitu, je aktuální Vymítač ďábla: Znamení víry. Natočil ho David Gordon Green, kterému se před pěti lety podařil husarský kousek s Halloweenem, jenž slavil velký komerční úspěch a sklidil i dobré kritiky.

Potvrdilo se ono dávné rčení o tom, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, a tak se stalo, že v případě "Znamení víry" se diváci i kritika shodla na tom, že nový "Vymítač" je špatný. Stačí si přečíst několik zahraničních recenzí a máte skoro nechuť na nového Vymítače jít. Podobně jako u Halloweenu i zde se Green rozhodl ignorovat všechny předešlé sequely (a prequely) a jeho film se tak hlásí jen k originálu. Zřejmě i proto se na scénu vrací postava Chris MacNeill (Ellen Burstyn), matka dívky posedlé z původního filmu, kterou hrála Linda Blair.

Novým hrdinou je tady fotograf Victor (Leslie Odom Jr.), který poté, co mu při zemětřesení na Haiti zemřela žena, žije se svou dospívající dcerou Angelou (Lidya Jewett). Ta se jednoho dne s kamarádkou Katherine (Olivia Marcum) vydá do lesa, aby zde vyvolaly ducha Angeliny mrtvé matky. Dívky jsou tři dny nezvěstné a pak, když se najdou, začnou se chovat divně.

Green ve Vymítači ďábla: Znamení víry jde ve Friedkinových stopách, což je patrné už od úvodního záběru bojujících psů. Snaží se podobně trpělivě jako originál budovat atmosféru a zvyšovat napětí, což se mu v první části filmu docela daří. Přidává k tomu i pár standardních žánrových lekaček. Vše pak vrcholí obligátní scénou vymítání, která má daleko do působivosti a originality původního Vymítače a nabízí spíše takové to povinně hororové vyústění.

Problém tohoto filmu, stejně jako všech podobných je prostě jen ten, že nedokážou překonat vysoko nastavenou laťku geniálního filmu z roku 1973. Ten se především neměl nikdy dočkat žádných pokračování. Green, potažmo studio Universal, které tuto franšízu odkoupilo za 400 milionů dolarů, se prostě snaží jen vydělat peníze na něčem, co se povedlo jen jednou (poprvé). 

Zajímavé je, že Vymítač ďábla: Znamení víry není tak špatný film, jak jej zahraniční kritika líčí a kdyby se nejednalo o Vymítače ďábla, byl by nejspíše přijat mnohem lépe. Co mu však chybí hodně, jsou kvalitní herci, potažmo i silné postavy. V tomto ohledu má film největší slabiny. Žádná z postav není příliš zajímavá a vystoupení herecké veteránky Burstyn se tu omezilo jen na pohostinské účinkování. 

Universal má podobně jako u Halloweenu v plánu udělat z Vymítače trilogii. I když tento díl nesplnil jejich plány, hlavně po komerční stránce, bude se pokračovat. Sérii by nejspíše prospělo vystřídání režiséra a sázka na lepší herce i lepší příběh. Green už svou roli splnil a pro další díl by bylo lepší sehnat někoho jiného, což ale nebude automaticky zárukou většího úspěchu nebo větší kvality. V tomto žánru a v této sérii se už jen těžko dá něčím překvapit. Green natočil řemeslně solidní, ale ničím objevný film, který si nicméně takové zatracování nezaslouží.   

Trailer filmu Vymítač ďábla: Znamení víry