Když letos v lednu ve věku pouhých 39 let zemřel welšský autorský tvůrce nízkorozpočtových hororů Andrew Jones, málokdo to zaregistroval. Málokdo totiž věděl, že nějaký Andrew Jones existuje a natáčí filmy. I když zemřel velmi mladý (na zákeřnou nemoc), stačil podle IMDb natočit 28 celovečerních filmů. Od roku 2013 a filmu The Amityville Asylum točil s každoroční pravidelností jeden až dva filmy ročně, ale klidně i čtyři. Například v roce 2015. To je i rok vzniku filmu Robert, který mý být jeho zřejmě nejúspěšnějším a nejznámějším kouskem.

Ačkoliv Andrew Jones točil především horory a Robert má rovněž být horor, jde ve skutečnosti o komorní rodinné drama převážně konverzačního typu. Pokud se divák, který je majitelem streamovací služby Netflix, nechá zlákat ke zhlédnutí Roberta a čeká, že se bude bát, že uvidí opravdový horor, pak bude velmi zklamán a bude se cítit podveden. Robert se sice seč mu síly stačí tvářit jako horor, ale strašit a lekat diváka se mu vůbec nedaří. Místo toho musíme hodinu a půl sledovat úmorné a velmi nudné konverzační drama se třemi protagonisty.

Těmi jsou matka jménem Jenny Otto (Suzie Frances Garton), její manžel Paul (Lee Bane) a jejich syn Gene (Flynn Allen). Právě ten je majitelem loutky Roberta, kterou mu "daruje" zneuznaná služka Agatha (Judith Haley). Ta při odchodu z rodiny slibuje, že toho "teprve budou litovat". Když se pak skutečně začnou dít podivné věci, nejdříve jen malé šlápoty po bytě, pomalovaný obraz (Jenny maluje), je to teprve začátek. Brzy totiž začnou i umírat lidé. 

Robert se sice celý film vůbec nehýbe ani nemluví, a vůbec z něho nejde strach, ale přesto se ho máme bát. Režisér se ovšem ani nesnaží tuto loutku rozpohybovat animací. V  těch několika záběrech, kdy se Robert "pohybuje", je jasně vidět, že ho prostě jen někdo drží v ruce jako mončičáka. Kromě toho, že jde o dosti okatý rip-off (vykrádačka) o rok staršího hororu Annabelle (Robert vypadá úplně stejně, jen o něco laciněji), nedá se Robert svým laciným a špatným provedením s profesionálním filmem, jakým je Annabelle, která sama o sobě také není nijak přelomový horor, vůbec srovnávat.

Annabelle alespoň naplňuje a dodržuje pravidla hororového žánru, zatímco Robert se hororu snaží jen zoufale a marně přiblížit. Nepodaří se mu to během hodiny a půl bohužel ani jednou. Ony momenty jež mají být strašidelné jsou buď jen směšné, nebo trapné. Opravdu nejde točit horor, pokud nevíte jak na to a pokud nemáte alespoň základní znalosti hororových prvků. Andrew Jones měl pouze nadšení, ale talent žel žádný. Dokáže sice natočit celovečerní film, který se víceméně odehrává jen v jednom domě, ale zkrátka není to horor, jen jakési rádoby psychologické drama, jež je ale velmi nezajímavé a podprůměrné. A nic na tom nemění ani fakt, že jde údajně o film inspirovaný skutečnými událostmi. 

Andrew Jones byl obdobou Eda Wooda, Jr., který proslul levnými horory a býval označován za nejhoršího režiséra na světě. Když si ale člověk pustí například Plán 9 z vesmíru, zjistí, že jde o velice zábavný a svěží kousek, který sice není moc strašidelný, zato je ale velmi legrační. Robert není ani strašidelný, ani legrační a sledovat ho nemá smysl. Jde jen o ztrátu času, který vám nikdo nevrátí. Andrew Jones se nedá srovnávat s nikým ve filmu. Evidentně šlo o nadšence, který si točil své filmy na koleně a především pro sebe. I proto pak natočil ještě další čtyři (!) sequely Roberta, ačkoliv asi kromě něj neexistoval nikdo, kdo by po nich toužil.

Pokud jste diváčtí masochisti a rádi se týráte špatnými filmy, pak je Andrew Jones pro vás tím pravým. Pokud ale patříte mezi "normální" diváky, tak se Robertovi a jeho klonům raději vyhněte a dopřejte si raději Dětskou hru, Mistra Loutkáře, Annabelle nebo cokoliv jiného než toto.

P.S.: Pokud vás od zhlédnutí Roberta tato recenze přeci jen neodradila, stačí, když se podíváte na trailer: uvidíte v něm vše podstatné a ušetříte si hodinu a půl života.

Trailer filmu Robert