Do kin vstupuje další z hororových snímků, jemuž tvůrci dávají nálepku založení na reálných událostech. S démonickou posedlostí tentokrát musí bojovat Russell Crowe, jehož charisma je mnohokrát větší než kvality tohoto filmu.
Papežův vymítač sleduje osudy italského kněze Gabriela Amortha (
Russell Crowe), vrchního vatikánského exorcisty, jenž je koncem 80. let minulého století přivolán k novému případu, který se zdánlivě jeví jako ukázková posedlost ďáblem. Velmi brzy se však dozvídáme, že tomu tak není a že naprostá většina případů otce Amortha je nakonec klasifikována jako předstírání pod vlivem psychické poruchy a je dále předána lékařům. Jak ale sám kněz tvrdí, přibližně dvě procenta z těchto situací jsou něčím, co on sám označuje jako čisté zlo, které si vyžaduje opravdový exorcismus. A právě jeho následující úkol je tomu příkladem.
© Screen Gems
Gabriele Amorth je záhy předvolán „na kobereček“ před církevní komisi, aby obhájil své místo v této instituci. Vysocí vatikánští hodnostáři totiž mají za to, že exorcismus je přežitkem a pozice vrchního vymítače v moderní době už není pro církev ničím potřebným. Ochranou ruku nad Amorthem nicméně stále drží nemocný a oslabený papež (
Franco Nero), jenž pro něj má další poslání. Paralelně sledujeme americkou rodinu sestávající z ovdovělé matky, malého syna a starší dcery, jež zdědila zchátralý hrádek kdesi na španělském venkově a snaží se ho zrekonstruovat před následným prodejem. A jak to tak v podobných filmech bývá, malý kluk se v kulisách temného hrádku stane obětí posedlosti démonem a pomocí zlověstného hlasu zvolá: „Přiveďte mi toho kněze!“ Míní v tu chvíli právě otce Amortha.
Výstřední kněz se tedy vydává z Vatikánu do Španělska, kde velmi brzy zjišťuje nejen to, že tento případ je opravdu reálnou démonickou posedlostí, ale že může být i jednou z nejnebezpečnějších, které kdy zažil. Na místě je mu k dispozici mladý španělský kněz Esquibel (
Daniel Zovatto), jenž však nemá s exorcismem žádné zkušenosti a kromě mladické neomalenosti ve svém nitru schovává i pár hříchů, z nichž se dosud nezpovídal. Oba duchovní se tak ze všech sil pouští do boje s démonem, jenž je odhodlaný využít každou jejich niterní slabinu, aby je přemohl a aby mohl zrealizovat svůj zlověstný plán, který sahá dál, než si nic netušící otec Amorth vůbec uvědomuje.
© JoBlo
Snímek natočil australský režisér
Julius Avery, jenž má na kontě například akční horor v kulisách druhé světové války pod názvem
Overlord: Nacistické zombie a netradiční akční film o vysloužilém superhrdinovi
Samaritán z loňského roku. Scénář a titulní postava jsou založeny na reálné osobě vymítače
Gabriela Amortha (1925-2016) a jeho zápiscích, podle nichž tento katolický kněz za svůj dlouhý život pro Vatikán údajně vyšetřoval na sto tisíc případů posedlosti ďáblem. Do jaké míry mohou znít tyto zkušenosti pravdivě, je už na subjektivním uvážení, nicméně není snad ani potřeba dodávat, že nálepku „založeno na skutečných událostech“ u tohoto snímku je potřeba brát jen a pouze s úsměvem.
S vymítačskými horory je zásadní problém v tom, že zpravidla všechny do jednoho ve větší, či menší míře pouze dokáží variovat osvědčené scény a postupy z Friedkinova
Vymítače ďábla, který prakticky můžeme postavit na piedestal tohoto subžánru. Některým tvůrcům se to variování povede poněkud inovativněji, někteří naopak zajetou formuli pouze opisují, často navíc v mnohem méně schopném a poutavém provedení, a to je právě případ i tohoto filmu, který ač se o to velmi snaží, není vůbec strašidelný, ani nikterak funkční v hororové atmosféře.
© Sony
Julius Avery se bohužel spokojil s pouhým rutinním opakováním toho, co už jsme mnohokrát viděli, a proto jsou scény s posedlým klučinou a následným exorcismem tím nejméně zajímavým a nejzdlouhavějším z celého filmu. Avery si navíc jako ve svých předchozích snímcích ve vyhrocených situacích až nadbytečně pomáhá nehezkými počítačovými efekty, takže hororová akce není ani moc stimulující na pohled. V těchto scénách je bohužel i Russell Crowe nucen tlumit své herecké kreace, a tak ani z jeho přítomnosti v tomto případě divákovi nevzniká žádná zábava. Jinak je totiž Crowe a jeho snaživý výkon tím jediným, proč má vlastně smysl tento veskrze průměrný hororový film vidět.
Oscarový herec si zdejší roli očividně užíval a okořenil postavu otce Amortha jednak opravdu praštěným italským přízvukem, ale taky dalšími výstředními detaily, mezi nimiž je například komicky vyznívající ježdění na skútru, hltání whisky z placatice po velkých doušcích a používání poněkud nemístného humoru pro odlehčení všemožných situací. Sám Crowe v rozhovorech dodává, že se jeho pojetí známého exorcisty od reálného předobrazu značně odchyluje, a tak naprostá většina drobností, které nás ve filmu na jeho postavě mohou bavit, je čistě hercovým přispěním. Rozhodně se tedy dá říct, že Crowe je zde pomyslným světlem v temnotách, pokud temnotou označíme neinovativní žánrovou fádnost, jež představuje téměř vše ostatní na tomto snímku.
Oficiální český trailer filmu Papežův vymítač / The Pope’s Exorcist